Čís. 8338.

Nejde o nárok veřejnoprávní, odkázaný na zemský civilní soud v Praze (zákon ze dne 2. listopadu 1918, čís. 4 sb. z. a n.), domáhá-li se na státu náhrady peníze, zaplaceného za závazky národního výboru ten, kdo byl pověřen finanční správou a likvidací zemského národního výboru.
(Rozh. ze dne 26. září 1928, R II 304/28.)
Žalobce převzal po státním převratu roku 1918 řízení národního výboru za souhlasu ústředních orgánů Československé republiky a učinil jako takový různá vydání, jež byla shledána při revisi účelnými. Ježto československý erár odmítl žalobci náhradu těchto vydání, domáhal se jich zaplacení na eráru žalobou, zadanou na zemském soudě v Brně. Žalovaný erár vznesl námitku místní nepříslušnosti, ježto prý jde o nárok veřejnoprávní, jejž jest vymáhati na zemském soudě v Praze podle zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 4 sb. z. a n. Soud prvé stolice vyhověl námitce místní nepříslušnosti a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Pro posouzení otázky příslušnosti jest směrodatným obsah žaloby, po případě další skutkový žalobcův přednes, pokud nebyl nepřípustný. Podle toho, co v tomto sporu uvedl žalobce, k odůvodnění svého nároku proti žalovanému eráru nelze souhlasiti s napadeným usnesením, že žalobce založil svůj nárok na veřejnoprávním důvodu. Domáháť se zažalovaného peníze proto, že prý jej, ať již k příkazu, ať bez příkazu, za národní výbor vynaložil (§§ 1015, 1035 a násl. obč. zák.) a že zaplatil něco, co by podle zákona měl hraditi sám stát (§ 1042 obč. zák.), jejž ostatně považuje za dlužníka také z důvodu § 1409 obč. zák. Uplatňuje tedy soukromoprávní nároky, k jichž projednávání je dovolaný soud příslušným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Z toho, že zemský národní výbor obstarával veřejnou správu, nelze dovoditi, že nárok vymáhaný žalobou a opřený o soukromoprávní předpisy §§ 1015, 1035 a 1042 obč. zák. jest veřejnoprávním. Po skutkové stránce založen byl nárok jen na tvrzení, že žalobce zaplatil ze svého — Čís. 8338 —
drobné závazky národního výboru, jichž výplata byla naléhavá, a sice naskytla se k tomu příležitost tím, že byl pověřen finanční správou a likvidací zemského národního výboru. Toto vylíčení věci nestačí, by zažalovaný nárok mohl býti pokládán za veřejnoprávní (srovnej k tomu rozhodnutí čís. 6036 sb. n. s.).

Citace:

č. 8338. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 260-261.