Čís. 8387.

Prohlásil-li svědek, použivší v základní rozepři dobrodiní § 321 c. ř. s., po rozsudku, že jest ochoten vzdáti se tohoto dobrodiní, nabyl žalobce o obnovu teprve tímto prohlášením možnosti použíti tohoto průvodního prostředku.
(Rozh. ze dne 19. října 1928, R I 496/28.)
Žalobu o obnovu sporu o rozluku manželství z důvodu § 530 čís. 7 c. ř. s. procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Žalobce opírá žalobu o obnovu řízení o tvrzení, že po doručení rozsudku ze dne 15. října 1927, kterým byla jeho žaloba proti žalované o rozluku manželství zamítnuta, začátkem prosince 1927 svědek v základní rozepři slyšený Alfred G. před svědky prý prohlásil, že je ochoten vzhledem k cizoložství se žalovanou vzdáti se dosud uplatňovaného dobrodiní zákona vzdáním se svědectví z důvodu § 321 čís. 1 c. ř. s. a že jest ochoten svou výpověď svědeckou v tom smyslu doplniti, že se žalovanou v květnu, červnu a v červenci 1923 v bytě stran opětně pohlavně obcoval. Žalobce sice již v základní rozepři tvrdil cizoložství žalované v posledních 5 letech před podáním žaloby a nabízel o něm důkaz, procesní soud však nepokládal cizoložství za dokázané svědectvím Alfreda G-a. Podle vývodů žaloby jest pozdější ochota svědka Alfreda G-а novou skutečností a novým důkazním prostředkem ve smyslu § 530 čís. 7 c. ř. s., jehož použití v dřívějším řízení by bylo pro žalobce přivodilo příznivější rozhodnutí ve věci hlavní. Žalobce nemohl prý tuto skutečnost a tento důkaz dříve před koncem ústního jednání uplatňovati, protože ji Alfred G. teprve 5. prosince 1927 před svědky přiznal. O tom nabídl žalobce důkaz svědectvím Alfreda G-а a výslechem stran. Žalovaná strana odvolala se na to, že byl Alfred G. jako svědek o této okolnosti již slyšen, odepřel však na otázku soudcovu, zda měl se žalovanou v řečených letech pohlavní styk, vydati svědectví, na konci své výpovědi však přece — Čís. 8387 —
zdůraznil, že žalovanou neobtěžoval a že mezi ním a žalovanou byl přátelský poměr. Napotomní ochota svědka vydati svědectví není prý novou skutečností ani novým důkazním prostředkem, protože Alfred G. o těchto okolnostech, které měl prokázati, byl veden a slyšen. Učinila proto žalovaná strana návrh na zamítnutí žaloby o obnovu řízení. Soud prvé stolice, aniž připustil a provedl nabídnuté důkazy, zamítl žalobu o obnovu řízení, poněvadž nejde o novou skutečnost ani o nový důkazní prostředek, který žalobce nalezl anebo teprve mohl použíti, když svědek Alfred G., jak ze spisů základní rozepře zřejmo, byl připuštěn a vyslechnut a výpověď jeho byla v rozsudku uvážena. Názor tento napadá žalobce v odvolání jako skutkově i právně nesprávný, poukazuje k tomu, že odepření výpovědi Alfredem G-em o skutečnosti žalobcem v řízení v první stolici tvrzené, že žalovaná v letech 1922 a 1923 s Alfredem G-em udržovala tělesné styky, že se tudíž dopustila cizoložství, posuzovati dlužno tak, jakoby o této okolnosti svědek nebyl býval vůbec vyslýchán, a nynější jeho ochotu, vypovídati jako svědek, pokládati za nově nalezený důkaz, jehož žalobce v základní rozepři použíti nemohl proto, že svědek ve směru tom podle svého osobního práva výpověď svědeckou neučinil. V základní rozepři bylo uváženo jen, co z dosavadní svědecké výpovědi Alfreda G-а dovozovati lze, ocenění jeho nové svědecké výpovědi zůstává však vyhraženo dalšímu řízení a jsou tu předpoklady pro povolení obnovy řízení dle § 530 čís. 7 c. ř. s. Soud odvolací nepokládá správnými vývody prvého soudu, že již proto, že svědek Alfred G. byl v základní rozepři připuštěn a vyslechnut a výpověď jeho v napadeném rozsudku uvážena, není tu podmínek § 530 čís. 7 c. ř. s. Pro posouzení, zda se svědek Alfred G. skutečně a vážně rozhodl vzdáti se svého práva k odepření svědectví podle § 321 čís. 1 c. ř. s. a jest ochoten dosvědčiti, že se žalovanou v květnu, červnu a červenci 1923 v jejím bytu opětovně tělesně obcoval, kdy a za jakých okolností k této jeho ochotě došlo, a je-li tudíž tato jeho nová výpověď způsobilá, by vzhledem k veškerým ostatním okolnostem, zejména i k dřívějšímu jeho seznání, které mohou snad působiti též na věrohodnost svědkovu, byla způsobilá přivodí ti pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci hlavní, jest v přední řadě důležito, by Alfred G. byl o tom jako svědek slyšen, protože jen, kdyby tvrzení žalobce na odůvodnění žaloby o obnovu řízení bylo pravdivým, byly by tu předpoklady pro povolení obnovy, kdežto existenci předpokladů těch jinak již předem vyloučiti nelze. Pokud správnost a pravdivost onoho žalobcem jako důvod pro obnovu řízení tvrzení skutkového prokázána nebyla, jest řízení podle § 496 čís. 2 a 3 c. ř. s. kusé.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekurs je neopodstatněn. Podle § 530 čís. 7 c. ř. s. může řízení skončené rozsudkem k návrhu strany býti obnoveno zejména i v případě, že strana nabude teprve možnosti, použíti důkazu, jehož použití v zá- — Čís. 8387 —
kladní rozepři bylo by způsobilo příznivější pro ni rozhodnutí věci hlavní. O takový případ právě jde. Žalobce o obnovu neopírá žalobu o »skutečnost«, že Alfred G., kterého již v hlavním sporu vedl za svědka o tom, že v letech 1922 a 1923 udržoval s jeho manželkou cizoložné styky, jenž však při svém výslechu na příslušnou otázku odepřel výpověď, po rozsudku prohlásil, že jest ochoten vzdáti se dobrodiní § 321 c. ř. s. a dosvědčiti, že s Magdalenou Sch-ovou v květnu, červnu a červenci 1923 v jejím bytě opětně tělesně obcoval, kterážto skutečnost sama o sobě arci by nestačila, by opodstatnila důvod obnovy podle § 530 čís. 7 c. ř. s. již proto, že nastala po rozsudku, nýbrž o to, že žalobce následkem tohoto prohlášení teprve nabyl možnosti použíti toho průvodního prostředku, což mu v hlavním sporu bylo znemožněno právě tím, že se Alfred G. svědectví o cizoložství vzdal. Na tom nemění nic okolnost, že svědek při svém výslechu v základní rozepři udal, že žalovanou neobtěžoval a že mezi nimi byl poměr přátelský, neboť ani to ani ono nevylučovalo cizoložné styky mezi ním a žalovanou. Ale rekurentka nemá pravdu ani v tom, že, použil-li svědek dobrodiní § 321 c. ř. s., jest tím tento průvodní prostředek vyčerpán s konečnou platností, neboť přezírá, že jde o dobrodiní zákona, jehož se svědek kdykoliv může opět vzdáti, a že tudíž i pak svědek vždy může prohlásiti, že svědčiti chce, a tak umožniti opětný svůj výslech. Jen pokud svědek tak neučinil, nemá strana možnosti, použíti tohoto průvodního prostředku, pokud se týče navrhnouti znovu jeho výslech, a o to právě v tomto případě jde. Právem tudíž pokládal odvolací soud za nutné, by řízení prvého soudu ve směru jím naznačeném bylo doplněno.

Citace:

č. 8387. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 332-334.