Čís. 8472.

Vymohl-li si žalobce proti žalovanému lstivě rozsudek pro zmeškání, porušiv ujednání, že se žalovaný nemá dostaviti k prvému roku a že spor bude urovnán, jest žalovaný oprávněn domáhati se na tehdejším žalobci, by byl rozsudek pro zmeškání proti němu prohlášen za bezúčinný a exekuce na jeho základě nepřípustnou.
(Rozh. ze dne 16. listopadu 1928, Rv II 122/28.) В., podav na U-a žalobu o zaplacení za zboží, prohlásil krátce před prvým rokem U-ovi, že se to stalo jen omylem, by se U. k prvému roku nedostavil, že věc jest vyrovnána. U. se k prvému roku skutečně nedostavil, dostavil se však В., k jehož návrhu byl pak proti U-ovi vynesen rozsudek pro zmeškání a na jeho základě vedena exekuce. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se U. na B-ovi, by rozsudek pro zmeškání byl proti němu prohlášen za bezúčinný a by žalovaný byl uznán povinným trpěti, by exekuce na základě rozsudku toho byla zastavena. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Žalobní žádost postrádá zákonitého podkladu. Když se žalující strana svého času k prvému roku nedostavila, učinivši to na vlastní nebezpečí, a na základě toho byl vynesen rozsudek pro zmeškání, musí nésti samozřejmě právní důsledky tohoto jednání. Žalobce nepodal však ani po doručení rozsudku opravný prostředek proti tomuto rozsudku a stal se tudíž rozsudek proti němu právoplatným a účinným. Právnická nemožnost žaloby tkví právě v tom, že chce rušiti právní následky rozsudku a nenapadá rozsudek jako takový. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaná napadá rozsudek odvolacího soudu z dovolacích důvodů čís. 2, 3 a 4 § 503 c. ř. s. a hájí stanovisko, že žaloba, pokud se domáhá určení, že pravoplatný rozsudek okresního soudu ze dne 7. prosince 1927 nemá platnosti proti žalobci, a že exekuce jí na jeho základě proti žalobci vedená má býti zrušena, není přípustná, jednak proto, že rozsudek byl vynesen správně podle ustanovení civilního soudního řádu, stal se pravoplatným a proto jen žalobou pro zmatečnost nebo žalobou o obnovu řízení neb usnesením povolujícím navrácení v předešlý stav zbaven býti může účinnosti, jednak protože tu není předpokladů oposiční žaloby. Než tento názor není správný. Odvolací soud zjistil skutečnosti, z nichž jest dovozovati, že si žalovaná firma vymohla rozsudek proti žalobci lstivě, porušivši ujednání, že se žalobce nemá k prvému roku dostaviti, že spor bude urovnán a že se žaloba zakládá na omylu. Zákony poskytují dalekosáhlou ochranu proti účinkům právních jednání, která přišla k místu lstí (na př. §§ 345, 542, 866, 869, 870, 874, 875 a 1464 obč. zák. a čl. 294, 350 a 386 poslední odstavec obch. zák.). Z těchto předpisů vyplývá zásada, že strana lstivě jednající nemůže pro sebe vyvozovati ze lstivého jednání práva proti druhé straně. Podle toho nutno také pokládati za nepřípustné, by strana vedla exekuci na základě exekučního titulu, který si vymohla lstí. Není vyloučeno, by nebyl vydán rozsudek o nepřípustnosti exekuce, vedené podle takového exekučního titulu. Předpis § 39 čís. 5 ex. ř. právě předpokládá takové rozhodnutí o nepřípustnosti exekuce a to o nepřípustnosti z jiných důvodů než jsou uvedeny pod čís. 1—4 téhož § (viz také pojednání Dra Bedřicha Nemethyho v Gerichts-Zeitung 1902, čís. 44, 45). Žalobci nejde jen o to, by exekuce byla zrušena, nýbrž také o to, by v budoucnosti na základě uvedeného rozsudku proti němu exekuce nemohly býti vedeny, čehož se právem domáhá nynější žalobou, která podle citovaných zákonných ustanovení jest přípustna a jejíž nepřípustnost dovolatel tudíž marně uplatňuje.

Citace:

Č. 8472. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 476-478.