Čís. 8349.

Termínové obchody s obilím jsou vůbec zakázané a proto nicotné (zákon ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. zák.) a nemůže z nich býti v tuzemsku žalováno, třebaže byly provedeny v cizině a efektivně.
(Rozh. ze dne 4. října 1928, Rv I 2127/27.)
Žalobkyně se domáhala zaplacení kursovního rozdílu, který prý musila jako komisionářka uhraditi na burse při výkonu exekuční koupě 10000 bušlů pšenice, prodané k příkazu žalovaného ze dne 20. listopadu 1925 na chicagské burse k dodání v měsíci květnu, kteroužto koupi prý provedla proto, poněvadž žalovaný nepoukázal včas potřebné krytí. Žalovaný namítl mimo jiné, že jde o pohledávky z diferenčních, tudíž nežalovatelných obchodů, což žalobkyně zase popřela. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Přihlédne-li se k povaze obchodů, jež jsou základem žalobního nároku, tak jak je vyličuje žalobkyně, jest zřejmo, že mají všechny znaky termínových obchodů s obilím ve smyslu §§ 10 a 11 zákona ze dne 4. ledna 1903, čís. 10 ř. z., totiž předem a povšechně pro uzávěrku jednotně stanovený typ obilí, hromadné závěrkové jednotky a určité termíny pro skoncování obchodů. Tohoto rázu nepozbyly obchody ony ani dodatkem v příkazu žalovaného ze dne 27. listopadu 1925, podle něhož jest zamýšleno dodání efektivní a nikoli diferenční obchod. Žalobkyně ostatně nepřímo přiznává sama právní povahu obchodů těch jako termínových, dovolávajíc se v žalobě znalců »z oboru termínových obchodů«. Že také žalovaný pojímal již v prvé stolici obchody tyto jako termínové, plyne zřejmě z jeho obsáhlého přednesu při ústním jednání dne 12. ledna 1927, a není proto správným tvrzení napadeného rozsudku, že žalovaný teprve v odvolání uvedl, že jde o obchody termínové. Nesejde na tom, že žalovaný zdůrazňuje stále jen nežalovatelnost těchto obchodů, poněvadž prý nebyly ani míněny, ani provedeny — Čís. 8349 —
efektivně, nýbrž směřovaly jen k vyzískání rozdílu, neboť, jde-li o termínové obchody s obilím, tedy o obchody podle § 10 uved. zákona zakázané, a proto o právní jednání nicotné (§ 879 obč. zák.), k čemuž jest soudu přihlédati z úřadu, nemůže z nich vzejíti žádný nárok a není pohledávka žalobkyně v tuzemsku žalovatelnou, třebaže obchody byly ujednány v cizině a tam byly dovolené. Otázkou, zda šlo také o obchody diferenční, netřeba se tedy vůbec zabývati (srv. rozh. čís. 6124 a 7490 sb. n. s.).

Citace:

č. 8349. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 273-274.