Čís. 8330.

Posloupnost do statků střední velikosti (zákon ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy).
Provozování živnosti na usedlosti nevadí tomu, by usedlost nebyla považována za statek střední velikosti ve smyslu zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák., byla-li živnost jen vedlejším zdrojem příjmů zůstavitele, hlavním zdrojem pak bylo polní hospodářství.
(Rozh. ze dne 26. září 1928, R I 686/28.)
Pozůstalostní soud prohlásil pozůstalostní pozemky za rolnickou usedlost střední velikosti ve smyslu zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy. Důvody: Podle § 1 zákona jsou rolnickými usedlostmi statky, jichž čistý katastrální výnos činí nejméně 100 Kč při rozloze nejméně 5 ha, nebo jichž čistý katastrální výnos činí nejvýše 1500 Kč bez ohledu na výměru. Podle sdělení berního úřadu mají pozemky zůstavitelem obhospodařované výměru 5 ha, 26 arů a 60 m2 a čistý katastrální výnos 142 Kč 66 h, takže jsou tu nejpodstatnější podmínky zákona splněny. Pojem rolnické usedlosti nevylučuje, by držitel statku neprovozoval kromě vzdělání půdy živnost, na př. hostinskou, mlynářskou neb obchod, jen když zemědělství jest hlavním zaměstnáním a základem hospodářské existence jeho nástupce (viz § 2 — Čís. 8330 —
nař. ze dne 28. února 1909, čís. 3, věst. min. spr.). V projednávaném případě jest podle zprávy obecního úřadu ze dne 3. května 1928 patrno, že zůstavitel byl odkázán s hlavním zdrojem příjmů na hospodářství polní a že hostinství a obchod se smíšeným zbožím byly jenom jeho vedlejším zaměstnáním. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Názor prvého soudu, že pozůstalost, o kterou jde, projednati jest podle zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy, jest v plném souhlase s předpisy tohoto zákona. Okolnost v rekursu uplatňovaná, že obchod a hostinec jest značného rozsahu, jest v rozporu se zjištěním prvého soudu, které se stalo bezvadně, ano je zjištěno správou obecního úřadu, že smíšený obchod a hostinec byly pouze vedlejším zdrojem příjmu zůstavitele a že hlavním zdrojem jest polní hospodářství. Vzhledem k ustanovení § 2 (6) nař. min. sprav. ze dne 28. února 1909, čís. 3 m. v. nemůže býti pochybnosti o tom, že provozování podobné živnosti nebrání tomu, by usedlost, se kterou provozování této živnosti jest spojeno, nebyla považována za statek střední velikosti ve smyslu § 1 zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené rozhodnutí vyhovuje zákonu a lze stěžovatelky poukázati na správné odůvodnění napadeného usnesení s tím, že v § 1 zák. mluví se o radikovaných živnostech jenom v tom smyslu, že jest je pokládati za součásti statku, nikoliv však ve smyslu stížností zastávaném, že vlastnosti držebnosti jakožto statku střední velikosti není na závadu provozování živnosti jen tenkrát, když jde o živnost radikovanou.

Citace:

č. 8330. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 244-245.