Čís. 8342.

Předpis § 11 min. nař. ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák. jest předpisem velícím, jehož dlužno dbáti bez ohledu na návrhy a na souhlasná prohlášení stran.
(Rozh. ze dne 29. září 1928, Rv I 486/28.)
Žalobě manžela o rozluku manželství z viny žalované manželky procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, mimo jiné z těchto důvodů: Podle odvolacích návrhů zástupce žalované strany při ústním odvolacím jednání, napadá žalovaná rozsudek prvého soudu jen ve výroku o vině na rozluce, což nepochybně plyne z jejího odvolacího návrhu při odvolacím jednání, by byl zachován výrok, že se manželství rozlučuje a by rozsudek změněn byl v ten rozum, že se manželství stran rozlučuje z výlučné viny žalobce, po případě z viny obou stran. Poněvadž také druhá strana, manžel učinil souhlasný návrh, by rozsudek prvého soudu byl potvrzen, není výrok prvého soudu, pokud se jím manželství rozlučuje, vůbec napaden, rozsudek ve směru tom zůstal nedotčen a soud odvolací nemá, neshledav vadnost řízení, k níž by mu bylo přihlížeti z moci úřední, vůbec možnosti, by se touto částí výroku prvého soudu zabýval a zbývá mu jen, zabývati se otázkou viny na rozluce podle § 11 nařízení min. sprav. ze dne 9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák. Otázku tuto musí sice soud, když manželství rozlučuje, řešiti a rozhodnouti z moci úřední, jinak ale jest při tom vázán skutkovými přednesy stran a důkazy jimi nabídnutými, protože v této otázce platí všeobecné předpisy civilního řádu soudního a zejména není zákonem nikde předepsáno, že má býti konáno ve směru tom šetření a mají prováděny býti důkazy i proti návrhům a vůli stran. Stranám přísluší ve směru tom volné právo disposiční.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by o odvolání znovu rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmatečnost odvolacího rozsudku vidí stěžovatelka v tom, že odvolací soud v souhlasu s procesním soudem vyslovil rozluku manželství z viny dovolatelčiny, ačkoliv se strany rozhodnutí o této otázce vzdaly. Tím dovolatelka neuplatňuje žádný z důvodů zmatečnosti podle § 477 c. ř. s., nýbrž napadá správnost výkladu § 11 ministerského nařízení ze dne — Čís. 8342 —
9. prosince 1897, čís. 283 ř. zák. o řízení ve sporných věcech manželských odvolacím soudem. Než neprávem. Dovolací soud sdílí v tomto směru názor napadeného rozsudku, že předpis § 11 uvedeného nařízení jest předpisem velícím, jehož dlužno dbáti bez ohledu na návrhy a souhlasná prohlášení stran. Proto jsou bezvýznamné také návrhy žalobce v dovolací odpovědi, by rozluka nejvyšším soudem byla vyslovena buď bez zavinění stran, buď z viny obou stran nebo bez řešení otázky viny vůbec.

Citace:

č. 8342. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 263-264.