Č. 9926.

Živnostenské právo: Je živnost opravy automobilů a motorů živností řemeslnou?
(Nález ze dne 28. května 1932 č. 7616.) — Č. 9926 —
Věc: Firma »Arnošt D. a spol.« v Praze proti ministerstvu obchodu o právní povahu správkárny automobilů a motorů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 11. listopadu 1924 nevzal magistrát hl. m. Prahy, opíraje se o ustanovení § 14 e) živn. řádu, na vědomí opověď stěžující si společnosti z 19. září 1924, že bude provozovati živnost opravy automobilů a motorů, s odůvodněním, že průkaz způsobilosti k provozování živnosti řemeslné má podati jeden společník firmy, který jest oprávněn provozovati obchody společenské nebo společnost zastupovati, že však podle zápisu v obchodním rejstříku Josef V., jejž společnost jmenovala zástupcem oproti živn. úřadu, není ani osobně ručícím společníkem firmy, ani oprávněn ji zastupovati.
Odvolání proti tomu podané bylo rozhodnutím zsp-é v Praze ze 17. března 1928 zamítnuto z důvodu I. stolice a v úvaze, že provozování správkárny automobilů a motorů není sice uvedeno mezi řemeslnými živnostmi uvedenými v § 1 živn. řádu, že však jest nesporno, že činnost tato jest součástí buď živnosti zámečnické nebo mechanické, po případě též kovářské. Příčilo by se však zásadám živn. řádu, kdyby podobné dílčí činnosti byly z rozsahu té které řemeslné živnosti vyňaty a pokládány za předmět živnosti svobodné. Rozhodnutí to bylo nař. rozhodnutím potvrzeno z jeho důvodů.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Nař. rozhodnutí, potvrzující rozhodnutí II. stolice z jeho důvodů, je založeno na právním názoru, že provozování správkárny automobilů a motorů — i když není uvedeno mezi řemeslnými živnostmi vyjmenovanými v § 1 živn. řádu, — jest živností řemeslnou, a to proto, že jde o činnost, která jest součástí buď živnosti zámečnické nebo mechanické, po případě též kovářské. Stížnost, nepopírajíc správnost názoru, že provozování správkárny automobilů a motorů obsahuje činnost, která je součástí buď živnosti zámečnické nebo mechanické, po případě též kovářské, tedy živnosti řemeslné, hájí názor, že za řemeslnou živnost sluší pokládati jen samostatnou živnost v živn. řádě výslovně vypočtenou. Poněvadž provozování správkárny automobilů a motorů mezi řemeslnými živnostmi v zákoně uvedeno není, jest podle názoru stížnosti nař. rozhodnutí v odporu se zákonem.
Nss shledal stížnost neodůvodněnou.
Z okolnosti, že provozování správkárny automobilů a motorů v § 1 mezi živnostmi řemeslnými výslovně jmenováno není, nelze usuzovati, že živnost ta není živností řemeslnou, neboť nezáleží na slovném označení ohlášené živnosti, nýbrž na tom, zdali ohlášená živnost jest v podstatě činností, jež tvoří obsah živnosti prohlášené zákonem za řemeslnou.
Správnost tohoto názoru plyne nejen z povahy věci, nýbrž i z ustanovení § 12 živn. ř., jež se zřetelem na 1. odst. § 14 platí i pro živnosti řemeslné. Předepisuje-li se v 1. odst. § 12, aby v opovědi živnosti bylo mimo jiné uvedeno také zvolené zaměstnání, a to s označením předmětu podniku co možná přesným, jest z toho zřejmo, že pro otázku právní povahy ohlášené živnosti rozhoduje skutečný předmět podniku, a nepřestává proto býti řemeslnou živností činnost, jež svým obsahem jest živností řemeslnou tím, že podnikatel neoznačil předmět svého pod- — Č. 9926 —
niku slovy, jichž užívá zákon k označení té které živnosti řemeslné.
Disposici zákona, podle které nastoupení živností prohlášených za řemeslné, při nichž jde o zručnosti, které vyžadují vzdělání živnosti vyučením a dalším zaměstnáním (§ 1 odst. 2 živn. řádu), jest vyhraženo těm, kdo podali průkaz způsobilosti, nelze obcházeti tím, že by se z jednotlivých oprávnění řemeslné živnosti utvořil zvláštní druh živnosti, který v § 1 živn. ř. jmenován není.
Podle toho nezáleží na označení ohlášené živnosti, nýbrž na tom, zdali činnost, o kterou jde, svojí podstatou, zejména co do způsobu a účelu činnosti, která jest jejím vlastním obsahem, jest živností řemeslnou. Stížnost, jež nepopírá správnost názoru žal. úřadu, že provozování správkárny automobilů a motorů obsahuje činnost, která jest součástí živnosti řemeslné, nýbrž obmezuje se jen na tvrzení, že za řemeslné živnosti sluší pokládati jen samostatné živnosti vypočtené výslovně v § 1 živn. řádu, jest bezdůvodná a musila proto býti zamítnuta.

Citace:

č. 9926. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 66-68.