Č. 9970.

Stavební právo. — Řízení správní: Odvolání podle § 59 zák. o stavebním ruchu č. 43/28 je podáno včas, došlo-li v odvolací lhůtě k podacímu úřadu; dny dopravy poštovní se do odvolací lhůty čítají.
(Nález ze dne 22. června 1932 č. 10298.)
Věc: Anna B. v K. proti zemskému úřadu v Praze o včasnost odvolání ve věci stavební.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městský úřad v Ostí n./L. udělil výměrem z 20. září 1928 Janu R. na jeho žádost povolení k nástavbě jednoho poschodí a ke zřízení podkroví k účelům obytným a hospodářským na domě čp. . . . v Ú. za určitých podmínek a odkázal zároveň st-lku s jejími námitkami na pořad práva soukromého.
Zemský úřad v Praze, rozhoduje na základě zákona č. 43/28, týkajícího se stavebního ruchu, o odvolání st-lčině, zamítl je nař. rozhodnutím pro opožděné podání, a to v podstatě z těchto důvodů: »Žadatel dovolával se v daném případě úlev zákona o stavebním ruchu. Paragraf 59 platného zákona o stav. ruchu č. 43/28 stanoví, že stížnosti při stavbách podle tohoto zákona povolovaných jest podati nejdéle v osmi dnech po doručení rozhodnutí I. instance u ní k zemskému úřadu politickému. Výměr I. instance byl st-lce doručen dne 19. prosince 1928, odvolání bylo odevzdáno poštovní dopravě dne 27. prosince 1928, došlo však obecnímu úřadu v O., kde přímo mělo býti podáno, teprve dne 29. prosince, tudíž po uplynutí zákonné lhůty odvolací.«
O stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí a dovozující, že odvolání bylo podáno v osmidenní lhůtě, předepsané §em 59 zák. o stav. ruchu, uvážil nss toto:
Na sporu jest včasnost odvolání z výměru městského úřadu v O. z 20. září 1928, vydaného na základě zákona o stav. ruchu ze 7. dubna 1927 č. 44 Sb. Žal. úřad, opíraje se o ustanovení § 59 zák. o stav. ruchu, zamítl nař. rozhodnutím odvolání st-lčino pro opoždění z toho důvodu, že výměr byl st-lce doručen dne 19. prosince 1928, kdežto odvolání, jež bylo odevzdáno poštovní dopravě dne 27. prosince 1928, došlo k obecnímu úřadu teprve dne 29. prosince, tedy až po uplynutí osmidenní zákonné lhůty. — Č. 9970 —
Stížnost, brojíc proti tomuto rozhodnutí, především namítá, že odvolání došlo včas v osmidenní lhůtě, ježto rozhodným jest den, kdy odvolání dáno bylo na poštu.
Nss nemohl v tom dáti stížnosti za pravdu.
Ustanovení § 59 zák. o stav. ruchu č. 44/27, za jehož účinnosti byl vydán výměr městského úřadu a o něž bylo opřeno právní poučení o opravných prostředcích, kryje se úplně s ustanovením § 59 zák. o stav. ruchu z 28. března 1928 č. 43 Sb., za jehož účinnosti rozhodoval žal. úřad o od- volání st-lčině. Ustanovení 3. odst. cit. § 59 o opravných prostředcích má toto znění: »Stížnosti při stavbách podle tohoto zákona povolovaných jest podati nejdéle v osmi dnech po doručení rozhodnutí I. instance u ní k zemskému úřadu politickému . . . . . .«.
V tomto ustanovení, daném pro stížnosti při stavbách podle zákona o stavebním ruchu povolovaných, jest tedy výslovně předepsáno, že odvolací lhůta jest osmidenní a že podacím místem jest prvá instance. Z toho plyne, že jsou ustanovením tím stanoveny oba dva momenty, které jsou podstatným obsahem každého poučení o opravných prostředcích, t. j. lhůta, do kdy, a místo, kde se má opravný prostředek podati.
Za tohoto právního stavu mohlo by podání stížnosti u poštovního úřadu míti právní účinek, nahražující podání stížnosti u řečeného místa podacího jen tehdy, kdyby tak bylo stanoveno buďto všeobecným zákonným předpisem, platným pro všeliké řízení správní, nebo výslovným předpisem specielním, vydaným pro dotyčný správní obor, o nějž jde, jako se stalo na př. ustanovením § 75 odst. 2. vl. nař. č. 8/28 o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů, nebo ustanovením § 194 zák. č. 221/24 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Není však ani všeobecného předpisu, platného pro kterékoli právní řízení, ani specielního předpisu daného pro předmětné řízení, podle něhož by byla lhůta odvolací zachována, bylo-li odvolání podáno na poštu v odvolací lhůtě.
Stížnost dovolává se sice nař. min. vnitra z 27. října 1859 č. 196 ř. z., jímž byla vydána některá ustanovení o zjednodušení a urychlení úřadování politických úřadů, tvrdíc, že nařízení to stanoví, že den podání stížnosti na poštu lze považovati za den, do kterého stížnost podána býti měla. Než v cit. nařízení není ani zmínky o tom, že by podání rekursu u příslušného podacího úřadu mohlo býti nahraženo podáním u poštovního úřadu, nehledíc ani k tomu, že cit. nařízení vztahuje se jen na rekursy proti rozhodnutím politických úřadů zemských.
Stejně bezdůvodné jest, odvolává-li se stížnost pro svůj názor shora uvedený §§ 75 a 76 vl. nař. č. 8/28 o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení). Podle § 75 odst. 1. vl. nař. č. 8/28 odvolání, jež bylo podáno opožděně nebo není přípustné, odmítne úřad, u něhož má býti odvolání podáno. Podle ustanovení § 76 jest podati odvolání vždy u úřadu, který ve věci rozhodl v první stolici. Z těchto ustanovení vyplývá, že přijetí odvolání jest aktem první stolice. Je-li však právě podle těchto ustanovení, přijetí odvolání aktem první stolice a tudíž částí řízení konaného u první stolice a jsou-li předpisy obsažené v nařízení č. — Č. 9970 —
8/28 dány podle § 1 tohoto nařízení jen pro řízení, jež provádějí úřady politické, zejména úřady okresní, zemské a ústřední, jest dán i předpis § 75 jen pro úřad politický a nelze tudíž ani § 76, ani § 75 použíti na úřad samosprávný, který v případě dnešního sporu byl stolicí první.
Ostatně je vůbec patrno již ze struktury V. hlavy vl. nař. č. 8/28, jež jedná o odvolání, a z úzké souvislosti této hlavy s předcházející hlavou IV., jednající o rozhodnutí, t. j. o rozhodnutí některého z politických úřadů v § 1 vl. nař. uvedených, že normy V. hlavy týkají se odvolání z rozhodnutí právě těchto úřadů, a že netýkají se opravného prostředku, který lze v porůzných případech podati k politickému úřadu i z rozhodnutí úřadu samosprávního. Nemůže se tedy stížnost s úspěchem pro svůj názor dovolávati ani § 75, který je zařazen do hlavy V., jednající — jak právě bylo dovoženo — jediné o opravném prostředku z rozhodnutí úřadu politického.
Názor stížností hájený, že včasnost podání stěžovatelčina odvolání posuzovati sluší podle dne, kdy odvolání bylo dáno na poštu, a nikoli podle dne, kdy došlo na obecní úřad, nemá tedy v zákoně opory.
Stížnost posléze uvádí, že nebylo by správné, měl-li snad žal. úřad za to, že odvolání mělo býti řízeno nikoli na městskou radu, nýbrž na obecní úřad. Avšak žalovaný úřad ve svém rozhodnutí takovýto názor nijak nedal najevo. Z presentata odvolání je patrno, že dne 29. prosince 1928, o němž se v nař. rozhodnutí mluví jako o dni, kdy došlo odvolání k obecnímu úřadu v Ú., došlo odvolání přímo k městské řadě, na niž bylo též adresováno. Žal. úřad tedy správně posuzoval včasnost odvolání podle dne, kdy toto došlo k městské radě.

Citace:

č. 9970. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 159-161.