Č. 10105.

Zaměstnanci veřejní. — Učitelstvo: * Učitel veřejné školy národní ve výslužbě, který je zařazen ve smyslu vl. nař. č. 34/23 do 3. třídy rodinné proto, že manželka jeho požívá sama drahotního přídavku, má nárok na přídavek na děti i pro první dítě.
(Nález ze dne 27. října 1932 č. 16075.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9602/32.
Věc: Jan D. v J. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o přídavek na dítě.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-1, řídící učitel ve výslužbě, ženatý s 2 nezaopatřenými dítkami, jehož manželka požívala jako učitelka na odpočinku výslužného, žádal podáním z 26. září 1925 o přiznání dětského přídavku na své prvorozené dítě Marii za dobu od přeložení na odpočinek, jež nastalo dne 1. září 1923. Zšr mor. žádosti té výnosem z 9. dubna 1926 nevyhověla, poněvadž podle § 10 A bodu 1 zák. č. 394/22 přísluší státním zaměstnancům a podle paritního zákona též učitelům nár. škol ve výslužbě přídavek na dítě teprve od 3. rodinné třídy.
Odvolání z tohoto rozhodnutí podané zamítlo min. škol. nař. výnosem s odůvodněním, že podle ustanovení § 10 A bodu 1 zák. č. 394/22 přiznává se dětský přídavek zaměstnancům tam uvedeným teprve počínajíc 3. třídou rodinnou a nelze vzhledem k této jasné disposici zákona přiznati přídavku toho st-li, zařazenému do 2. třídy rodinné, což stížnost nepopírá. Pokud stížnost dovozuje nárok na zmíněný přídavek z ustanovení § 15 cit. zák., míjí se s účinkem, ježto cit. předpis recipuje pro otázku nároku na přídavek na děti ustanovení § 6 v celém rozsahu (a contr. § 6 bod III zák., jenž z aplikace výslovně vyloučil odst. 3 a 7 bodu I § 6) a vylučuje právě ve shodě s ustanovením § 10 A bodu 1 pensisty, jež pokládati sluší v příčině jednotného drahotního přídavku na roven ovdovělým, z nároku na přídavek na prvé dítě.
Na toto rozhodnutí podal st-1 stížnost k nss-u. Po podání stížnosti oznámilo min. škol. soudu, že stížností naříkané rozhodnutí bylo odvoláno, čímž se stala stížnost bezpředmětnou. Dotázán nss-em, zda novým rozhodnutím min. škol. považuje svou stížnost za bezpředmětnou, prohlásil se st-1 negativně a žádal za pokračování v řízení, poněvadž se v novém rozhodnutí opět zamítá nárok st-lův na dětský přídavek od 1. září 1923, proti čemuž právě st-1 se ve stížnosti obrací.
Jednaje o stížnosti musil nss na prvém místě zaujati stanovisko k tvrzení žal. úřadu, že se stížnost stala bezpředmětnou.
V § 44 zák. o ss se stanoví, že prokáže-li úřad správní v kterémkoli stadiu řízení před nss-em, že st-le uspokojil, jest řízení po slyšení st-le usnesením zastaviti. Nss dovodil již v nál. Boh. A 3801/24, že st-1 není uspokojen, odvolá-li sice úřad nař. rozhodnutí, zároveň však zamítne znovu nárok st-lův, setrvávaje při tom na důvodech rozhodnutí dřívějšího. Musí proto nss v případech těch rozhodovati o podané stížnosti, prohlásí-li st-1, že na ní trvá. V daném případě min. škol. svým novým rozhodnutím ze 14. května 1930, jímž nahradilo své dřívější, dnešní stížností napadnuté rozhodnutí, zamítlo odvolání st-lovo z výnosu zšr-y z 9. dubna 1926 opět jako bezdůvodné. Odůvodnění tohoto rozhodnutí zní takto: »Při tom se béře v úvahu, že právě stížností dovolávaný předpis § 15 č. 394/22, stanovící předpoklady nároku zaměstnanců ve výslužbě na dětský přídavek, ve spojení s nímž vykládati jest předpis § 10 A bod 1 zák., recipuje pro otázku nároku na přídavek na děti ustanovení § 6 (všeobecně) a vylučuje pensisty, jež sluší pokládati v příčině jednotného drahotního přídavku na roven ovdovělým, z nároku na dětský přídavek počínajíc prvním dítětem a nelze tudíž shledati, že by právní stanovisko zaujaté v nař. rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem.«
Ze srovnání tohoto odůvodnění s důvody rozhodnutí prvého, dnešní stížností naříkaného, plyne, že žal. úřad tu v podstatě opět stojí na právním stanovisku, zaujatém již v rozhodnutí prvním, že předpis § 10 A bod 1 ve spojení s předpisem § 15 a § 6 zák. č. 394/22 nedává státnímu zaměstnanci ve výslužbě, jehož manželka sama požívá drahotního přídavku, nároku na dětský přídavek pro první dítě. Za tohoto stavu nebylo možno uznati, že žal. úřad svým novým rozhodnutím st-le uspokojil. Nebyl-li však st-1 uspokojen, bylo nutno pokračovati v řízení a o podané stížnosti nálezem rozhodnouti.
Rozhodnutí dnes naříkané je založeno na právním názoru, opřeném o ustanovení § 10 A bodu 1 zák. č. 394/22, že státním zaměstnancům a učitelům na odpočinku přísluší přídavek na děti teprve 3. třídou rodinnou a že nemá proto st-1, který je v 2. rodinné třídě, na přídavek ten nároku. V § 10 zák. č. 394/22 upravuje se nárok státních zaměstnanců na odpočinku na přídavky na děti a na jednotné drahotní přídavky. V bodu A 1 se stanoví, že státním zaměstnancům zařazeným do hodn. tříd s ročním odpočivným (i s příspěvkem z milosti) až do 14000 Kč výlučně v 3. až 8. rodinné třídě přísluší na každé dítě 1200 Kč ročně.... Předpis tento se v důsledku ustanovení čl. IV zák. par. č. 274/19 vztahoval i na učitele škol národních.
Žal. úřad tvrdí, že st-1 je zařazen do 2. rodinné třídy, předpis § 10 A bod 1 zák. č. 394/22 dává však nárok na přídavek na dítě teprve 3. třídou rodinnou. Stížnost naproti tomu tvrdí, že st-1 náleží jako ženatý se 2 nezaopatřenými dětmi do 4. třídy rodinné, na čemž nic nemění, že pro vyměření jednotného drah. přídavku je zařazen do rodinné třídy 3. Ale i kdyby se vycházelo z předpokladu, že st-1 náleží do rodinné třídy 3., příslušel by mu nárok na dětský přídavek, neboť podle ustanovení § 10 A bodu 1 přísluší zaměstnancům ve výslužbě dětský přídavek již od 3. třídy rodinné.
Námitku tu uznal nss důvodnou. Podle čl. V vl. nař. č. 34/23, vydaného k provedení zák. č. 394/22, náleží do 2. rodinné třídy ženatí zaměstnanci bez dětí a ovdovělí zaměstnanci s jedním dítkem, do 3. rodinné třídy ženatí zaměstnanci s jedním dítětem a ovdovělí zaměstnanci se dvěma dětmi a do 4. rodinné třídy ženatí zaměstnanci se dvěma dětmi a ovdovělí zaměstnanci se třemi dětmi. V daném případě vychází ze správních spisů, že st-1 byl v době rozhodné ženat a měl dvě nezaopatřené děti, z čehož plyne, že by podle hořejšího roztřídění spadal do rodinné třídy 4., a kdyby se nehledělo k manželce st-lově, která pobírala sama drahotní přídavek, do rodinné třídy 3. Jest tudíž v rozporu se spisy zjištění žal. úřadu, že st-1 spadá do 2. rodinné třídy a nesprávná je také konkluse z tohoto zjištění učiněná, že již proto nelze na st-le aplikovati ustanovení § 10 A bodu 1 zák. č. 394/22. Rovněž v rozporu se spisy je tvrzení nař. rozhodnutí, že odvolání nepopírá, že st-1 spadá do 2. rodinné třídy; neboť v odvolání st-lově se výslovně tvrdí, že st-1 spadá do 4. rodinné třídy, resp. v příčině jednotného drah. přídavku do 3. rodinné třídy.
Leč ani z ustanovení § 15 v souvislosti s předpisem § 6 zák. č. 394/22 nemůže žal. úřad pro své stanovisko nic dovozovati. V § 15 se ve větě prvé praví, že pro nárok na drahotní přídavky k odpočivným a zaopatřovacím požitkům...... platí obdobně ustanovení § 6. Ve větě 2 se pak stanoví, že ustanovení § 6 platí obdobně také pro nárok na přídavek na děti. Předpis § 6 jedná v bodu I a II o předpokladech nároku státních zaměstnanců v činné službě na jednotný drah. přídavek, v bodu III se stanoví, že při posuzování nároku na přídavky na děti platí předpisy bodu I odst 1, 2, 4, 6, 8 a 9 tohoto paragrafu. Ustanovení o tom, že ženatým zaměstnancům v činné službě nebo ve výslužbě, jejichž manželka sama požívá drahotního přídavku, přísluší drahotní přídavek ve výměře stanovené pro ovdovělé zaměstnance, je obsaženo v odst. 7. Poněvadž v bodu III není tento předpis vztažen na přídavky na děti, neplatí omezení stanovené v odst. 7 bodu I pro nárok zaměstnance na přídavek na děti, a má tudíž i ten zaměstnanec v činné službě, jehož manželka sama požívá drahotního přídavku, právní nárok na přídavek na všechny nezaopatřené děti až do nejvyššího počtu šesti dětí (srov. Boh. A 4718/25).
Praví-li se v § 15 větě 2 cit. zák., že ustanovení § 6 platí obdobně také pro nárok na přídavek na děti, recipuje se tím pro právní úpravu nároku pensionovaného státního zaměstnance na přídavek na děti celý obsah § 6, tedy také ustanovení bodu III o tom, že při posuzování nároku na přídavek na děti nemá míti platnost specielní ustanovení odst. 7 bodu I, jímž se omezuje nárok na drah. přídavek u těch zaměstnanců, jejichž manželky pobírají samy drahotní přídavky.
Má tedy také státní zaměstnanec (učitel národní školy) ve výslužbě, který je zařazen ve smyslu vl. nař. č. 34/23 do 3. třídy rodinné proto, že jeho manželka požívá sama drah. přídavku, právní nárok na přídavek na děti i pro první nezaopatřené dítě.
Pro správnost tohoto závěru mluví také úvaha, že účelem omezujícího předpisu § 6 bodu I odst. 7 zák. č. 394/22, bylo zameziti, aby ze státní pokladny byly pro tutéž osobu vyplaceny dvojí drahotní přídavky, a to jednak státnímu zaměstnanci se zřetelem k jeho manželce, jednak jeho manželce samé. Tato duplicita příjmu však u přídavku na děti nastati nemůže, poněvadž vdaná státní zaměstnankyně přídavku pro své manželské děti neobdrží, ježto péče o výživu dětí je povinností jejich otce. Z těchto úvah dospěl nss k závěru, že žal. úřad založil nař . rozhodnutí na nesprávném výkladu zákona.

Citace:

č. 10105. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 469-473.