Č. 10033.

Učitelstvo: * Za účinnosti § 10 paritního zákona č. 274/19 (a před účinností zák. č. 251/22) může se učitel veřejné školy národní platně vzdáti nároku na substituční diéty.
(Nález ze dne 27. září 1932 č. 9278.)
Prejudikatura: Srv. Boh. A 9588/31, 9438/31; neodporuje Boh. A 7344/28 a 9757/32.
Věc: Anna H. v Ž. proti ministerstvu školství a národní osvěty o substituční odměnu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Dekretem zšr-y v Praze ze 16. dubna 1918 byla st-lka ustanovena definitivní učitelkou při obecné škole ve V. ve 2. obvodu, kamž nastoupila dnem 1. srpna 1918, načež ošr v S., přihlížejíc k prohlášení st-lky, že nečiní nároku na substituční přídavek, dekretem z 31. srpna 1918, ponechala st-lku s výhradou definitivního místa od 15. září 1918 na obecné trojtřídní škole v D., kdež již působila jako učitelka zastupující mobilisovaného učitele Josefa M. Poněvadž tento nastoupil dne 2. ledna 1919 opět službu, byla st-lka výnosem ošr-y v S. z 27. prosince 1918 ponechána na obecné škole v D. k dalšímu zastupování onemocnělého řídícího učitele. Dnem 28. února 1919 byla st-lka zastupování řídícího učitele zproštěna, ale ponechána dále na této škole jako zastupující učitelka až do 30. června 1919, načež výnosem ošr-y v S. z 25. července 1919 přikázána zpět na své místo na obecné škole ve V. v 2. obvodu.
Výnosem z 23. ledna 1920 povolila zšr v Praze k návrhu ošr-y v S. z 20. listopadu 1918 st-lce substituční přídavek 30 Kč měsíčně, na základě čehož pak ošr oznámila výměrem ze 14. března 1920 správě školy v D., že poukázala berní úřad v Ž., aby st-lce vyplatil za zastupování na obecné škole v D. od 15. září 1918 do 30. června 1919 měsíční přídavek po 30 Kč, vypadající od 15. září 1918 do 30. června 1919. Podáním z 15. února 1923 žádala st-Ika, aby jí ve smyslu oběžníku zšr-y z 25. května 1920 byly vyplaceny diéty za dobu od 1. listopadu 1918 podle 10., resp. 11. hodn. tř. po srážce vyplacených 30 Kč měsíčně, celkem 3540.— Kč. Zšr rozhodla o žádosti v tom smyslu, že st-lka byla dekretem z 31. srpna 1918 ponechána od 15. září 1918 k zastupování na obecné škole v D. s přihlédnutím k jejímu prohlášení, že nečiní nároku na substituční přídavek podle § 6 zák. č. 60/1899 čes. z. z.; přes to byl jí však přídavek ten zšr-ou v cestě milosti a v dohodě se zsv povolen na dále, ale tím její prohlášení o vzdání se nároku nepozbylo právní účinnosti. Na místo cit. zákonného předpisu vešel ode dne 1. listopadu 1918 v účinnost předpis § 10 zák. č. 274/19, který místo substitučního přídavku zavedl substituční poplatky (diéty) podle předpisů platných pro úředníky státní; i na tyto nutno vztahovati prohlášení st-lky o vzdání se nároku na substituční přídavek. St-lka se tedy vzdala právního nároku na substituční diéty a v cestě milosti nelze je vyplatiti, ježto zsv jako konkurenční činitel nedal potřebného souhlasu.
Odvolání z tohoto výnosu podané zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zšr-y a k námitkám odvolání podotklo, že se v rozhodnutí zšr-y nikde netvrdí, že st-lka oyla tehdy vyrozuměna, že se jí měsíční přídavek povoluje pouze v cestě milosti.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost nebrojí proti stanovisku žal. úřadu, že st-lčino zřeknutí se substitučního přídavku jest vztahovati i na substituční poplatky podle § 10 par. zák., a namítá pouze, že žal. úřad nemůže se proti st-lce odvolávati na zmíněné prohlášení, poněvadž prohlášení to jest neplatné, neboť st-lka nemohla se s právním účinkem zřeknouti nároku na substituční poplatky, resp. na doplatek k substituční odměně na výši substitučních poplatků podle § 10 odst. 2 par. zák., stejně jako by bylo právně neplatné, kdyby se učitel vzdal nároku na substituční přídavek podle čl. X. zák. č. 251/22 nebo podle § 6 zák. č. 60/1899 z. z. a § 129 osnovy zák. z r. 1913. Této argumentaci stížnosti nelze přisvědčiti.
Především jest zdůrazniti, že ve zmíněném období od 1. listopadu 1918 do 30. června 1919 neplatily již předpisy o substitučním přídavku, že tudíž st-lčin nárok nemohl směřovati a také nesměřoval na doplatek substitučního přídavku, nýbrž na vyplacení substitučních diét, čili podle terminologie § 10 odst. 2 par. zák. na vyplacení substitučních poplatků, ovšem ve smyslu ustanovení čl. VI. tohoto zák. po srážce toho, co jí bylo za tuto dobu vyplaceno na substitučním přídavku podle dřívějších předpisů. Nelze proto při posouzení sporného případu hleděti k tomu, jak by se věc měla, kdyby šlo o zřeknutí se nároku na substituční přídavek podle předpisů platných před zákonem paritním a podle čl. X. zák. č. 251/22, a nepřípadně se tudíž dovolává stížnost nál. Boh. A 7344/28, který pojednává — stejně jako pozdější nál. Boh. A 9757/32 — o substitučním přídavku podle čl. X. zák. č. 251/22. V daném případě je tudíž vzhledem k předpisu § 10 odst. 2. par. zák. pro otázku právní platnosti prohlášení st-lčina, jímž se zřekla substitučních příjmů, jediné rozhodno, zda podle předpisů vydaných pro státní úředníky může se úředník státní platně zřeknouti nároku na substituční poplatky (diéty).
V tom směru však dovodil nss již v nál. Boh. A 9588/1931, že vzhledem k ustanovení dekretu dvorské komory z 15. dubna 1835 č. 11 Sb. z. s. a č. 46 Sb. zák. pol. může se státní úředník platně vzdáti nároku na substituční diéty. Nss trvá na tomto právním názoru i v případě dnešním. Z toho plyne závěr, že učitel školy národní může se platně vzdáti nároku na substituční poplatky ve smyslu ustanovení § 10 odst. 2 par. zák. č. 274/19.
Za tohoto právního stavu nelze přisvědčiti tvrzení st-lky, že je právně neplatné její prohlášení, jímž se zříká substitučních příjmů, a nelze pak ani uznati nezákonným stanovisko žal. úřadu, který právě založil své zamítavé rozhodnutí na tom, že se st-lka substitučních poplatků platně zřekla.

Citace:

č. 10033. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 311-313.