Č. 10195.

Zaměstnanci veřejní. — školství: Učitelé státních škol, kteří podléhají služební pragmatice z r. 1917, mohou od povinnosti, vykonávati pravidelně svůj školský úřad, býti osvobozeni — vyjímajíc prázdniny a nehledíc k případům nemoci — toliko udělením dovolené.
(Nález ze dne 3. prosince 1932 č. 4203/31.)
Věc: Dr. Karel Ž. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o vyzvání k nástupu služby, ztrátu služebních příjmů a o výtku nepořádnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním z 3. ledna 1929 k min. škol. žádal st-1, profesor obchodní akademie v P., o neplacenou dovolenou na školní rok 1929/30 k napsání soustavné učebnice komerčních předmětů pro abiturientské kursy, v němž uvedl mezi jiným, že nemůže vykonávati povinnosti spojené s úvazkem učebním, poněvadž celé dílo vyžaduje mnoho času a občasného pobytu delšího mimo P. a v cizině. Výnosem min. škol. z 23. července 1929 byla st-li udělena ke studijnímu pobytu v Americe pro celý školní rok 1929/30 bezplatná dovolená, započítatelná i pro postup platový i pro někdejší výměru pensijních požitků, a st-li uloženo, aby podal po svém návratu o své činnosti v Americe a jejích výsledcích stručnou zprávu. — St-1 vrátil se z Ameriky koncem r. 1929, ale nenastoupil službu na obch. akademii. Min. škol., zvěděvši o návratu, uložilo ředitelství obch. akademie, aby vyslechlo st-le, proč se po svém návratu z Ameriky, kde přerušil předčasně pobyt, nepřihlásil u ředitelství, aby mohly učiněny býti dispoisce ohledně úředního upotřebení jeho.
St-1 podal písemné vysvětlení, v němž uváděl, že o dovolenou žádal nikoliv k pobytu v Americe, nýbrž k sepsání učebnice, že dovolená byla mu udělena bez jakéhokoliv předpisu určitého programu pracovního, a že se ostatně hlásil u ředitelství akademie koncem ledna 1930, když oznámil tam převzetí přednášek na vysoké škole obchodní.
Min. škol. neuznalo vysvětlení za uspokojivé a dalo vyzvati st-le nař. výnosem, aby bez odkladu nastoupil službu na obchodní akademii, protože již koncem měsíce prosince 1929 zakončením pobytu v Americe pominul důvod, pro který mu byla udělena dovolená. Mimo to zrušilo platnost svého výnosu z 23. července 1929 od 1. ledna 1930 a dalo st-li vytknouti opožděné hlášení se u ředitelství jako nepořádnost.
Na to oznámilo ředitelství obch. akademie zprávou ze 14. května 1930, že st-1 nastoupil službu dne 14. května 1930 se zmenšeným úvazkem i 2 vyučovacích hodin. Druhým nař. výnosem z 22. května 1930 vyslovilo pak min. škol., že st-1 za dobu od 1. ledna 1930 do 13. května 1930 pozbyl vzhledem k ustanovení § 33 odst. 4 služeb, pragmatiky svých služebních požitků, poněvadž v té době byl o své újmě bez svolení ministerstva mimo službu.
Rozhoduje o stížnosti, podané na předeslané rozhodnutí, uvažoval nss takto:
St-1 se domnívá, že nabyl z výnosu žal. úřadu z 23. července 1929 nároku na dovolenou po celý školní rok 1929/30 a spatřuje porušení subj. práv svých v tom, že žal. úřad jej vyzval k nastoupení služby, pokud se týče prohlásil, že tento výnos pozbývá platnosti 1. lednem 1930. Neprávem. Podle §§ 22, 32, 33 a 35 zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. z. (služ. pragm. prof.) je každý středoškolský učitel povinen, věnovati se celou silou a se vší horlivostí svému povolání, plniti povinnosti s úřadem spojené svědomitě a udíleti vyučování podle předepsaného učebního plánu a přesně zachovávati stanovené vyučovací a pracovní hodiny. Nemůže-li pro nemoc nebo dočasně z jiných platných důvodů zastávati svou službu, má to oznámiti správě ústavu, pokud se týče přímo nadřízenému místu. Z těchto ustanovení ve spojení s §§ 42 a 45 cit. zák. o prázdninách a dovolených vysvítá, že učitelé středních a jim na roven postavených škol jsou po zákonu povinni vykonávati pravidelně svůj školský úřad, a že od této povinnosti mohou býti osvobozeni — vyjímajíc prázdniny — toliko udělením dovolené. V posléz uvedeném případě je pro rozsah jejich osvobození od povinnosti vyučovati rozhodným znění onoho pravoplatného správního aktu, kterým jim byla dovolená udělena, bez zřetele k tomu, jaký obsah měla žádost dotčeného učitele středoškolského o dovolenou a kryje-li se účel dovolené, uvedený v povolovacím aktu, s účelem, označeným v žádosti. Právo učitele středních škol užívati dovolené je spjato s obsahem dekretu o jejím udělení do té míry, že zánikem účelu či nesplněním podmínek udělení dovolené zaniká eo ipso i osvobození od povinnosti pravidelného vyučování; čili jinými slovy, dovolená sama.
Jak mezi stranami nesporno, udělil st-li žal. úřad výnosem z 23. července 1929 dovolenou pro školní rok 1929/30 »ke studijnímu pobytu v Americe« s tím, že má po návratu o své činnosti v Americe a jejích výsledcích podati zprávu. Podle tohoto znění uvedeného výnosu byl st-1 osvobozen od své služební povinnosti vyučovati na školní rok 1929/30 jen »za účelem studií v Americe«, ať účel její byl uveden v žádosti st-lově ze 3. ledna jakkoliv. Dovolená ta byla tudíž v nerozlučitelném spojení s uvedenými studiemi v Americe a zanikla, jakmile tento účel návratem st-lovým odpadl, i když se to stalo před uplynutím lhůty, t. j. před uplynutím škol. roku 1929/1930. Nemohl proto porušiti žal. úřad subj. práv st-lových, když prohlásil, že dovolená předčasným návratem st-le z Ameriky zanikla.
Pozbyla-li však dovolená účinnosti, bylo povinností st-le, aby se hlásil u školní správy a dal se jí k disposici za účelem opětného upotřebení ve školské službě. Tuto povinnost st-1 nesplnil. Splnění její nelze spatřovati, jak za to má stížnost, v tom, že ředitelství obch. akademie o návratu st-lově snad zvědělo jiným způsobem, zejména předložením železniční průkazky za účelem obnovení její platnosti nebo v průběhu jednání o pověření st-le přednáškami na vysoké škole obchodní. Skutečnosti ty nemohou nahraditi podle povahy věci přihlášení st-lovo k činné službě a jsou proto bez významu pro otázku, jednal-li st-1 ve shodě s platnými předpisy, když po návratu z Ameriky se nedal hned k disposici školské správě a nenastoupil svůj úřad učitelský.
Nedostál-li však st-1 povinnosti, přihlásiti se hned po návratu z Ameriky u školní správy, mohl žal. úřad právem vysloviti, že byl st-1 v době od návratu z Ameriky až do nastoupení služby o své újmě bez svolení nadřízeného úřadu mimo službu, a mohl proto právem vytknouti jako nepořádnost, že se k nastoupení služby nehlásil. Bezdůvodně dovolává se stížnost v této souvislosti ustanovení § 43 zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služební pragmatiky úřednické), podle kterého změna dovolené je prý možná jen ze zvláštních služebních ohledů«. Předpis ten se týká dovolených státních pragmatikálních úředníků, k nimž však st-le jako profesora obch. akademie počítati nelze. Ostatně by st-1 nemohl pro sebe nic vyzískati ani z analogického předpisu § 43 služ. pragm. prof. č. 319/1917 ř. z., uváží-li se, že předpis ten mluví o prázdninové dovolené, o takovou však v případě st-lově nešlo. Není proto vadou, neuvedlo-li žal. min., resp. nezjišťovalo-li takové ohledy a skutečnosti, které by k odejmutí dovolené opravňovaly. A ježto konečně st-1 v kritické době službu nekonal bez dostatečného důvodu omluvného, neporušil žal. úřad zákon, vyslovil-li podle § 33 odst. 4 služ. pragm. prof. č. 319/1917 ř. z. ztrátu požitků za uvedenou dobu.

Citace:

Č. 10195. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 712-715.