Č. 10025.

Učitelstvo: Zatímní učitel veřejné školy národní, který byl výrokem příslušného úřadu v době mezi 1. lednem 1926 a dnem vyhlášení zákona č. 104/26 ze služby vyvázán, nemůže z ustanovení § 47 cit. zák. (o tom, že personální opatření učiněná v uvedené době jest uvésti v soulad s předpisy cit. zák.) vyvozovati nárok na doplacení požitků za dobu od vyvázání ze služby do opětného ustanovení ve službě školní.
(Nález ze dne 23. září 1932. č. 14498.)
Věc: Anna B. v P. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o doplatek služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka byla výnosem okr. výboru škol. pro německé školy v M. z 29. října 1925 ustanovena ode dne 1. listopadu 1925 jakožto zatímní učitelka industriální na obecných školách v P. a A. Výnosem téhož úřadu z 26. června 1926 byla od konce školního roku 1925/26 z této služby vyvázána a výnosem z 22. září 1926 ustanovena ode dne 1. října 1926 počínajíc na těchže obecných školách, jakožto učitelská čekatelka ručních prací.
V podání z 28. listopadu 1926 zažádala za poukaz služebních požitků dotud nepoukázaných jí za měsíc září 1926, opírajíc tento svůj nárok o ustanovení zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. z. a uvádějíc, že ve vlastnosti zatímní učitelky mohla býti ze služby vyvázána toliko na základě disc. řízení. Tuto žádost zamítla zšr v Brně výnosem z 28. února 1928, a to z těchto důvodů: Podle ustanovení bodu 2. § 47 zák. č. 104/26 personální opatření, učiněná v době ode dne 1. ledna 1926 do vyhlášení zák. č. 104/26, zůstá- — Č. 10025 —
vají v platnosti a sluší je uvésti ode dne jejich účinnosti v soulad s ustanoveními tohoto zákona. Dekretem ošv-u pro německé školy v M. z 26. června 1926, jenž žadatelce byl doručen dne 2. července 1926 a proti němuž ne- podala odvolání, byla žadatelka pravoplatně zproštěna služby na obecných školách v P. a A. koncem června 1926, neboť podle platných předpisů před vyhlášením zák. č. 104/26 učitelské síly jen zatímně ustanovené, kteréž ještě nenabyly nároku na definitivum, mohly býti služby kdykoliv zproštěny (§ 25 bod 7 mor. zák. z 12. ledna 1870 č. 3 z. z. a § 3 zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. i § 109 řádu škol. a vyuč. z roku 1905). Druhé větě § 47 zák. č. 104/26 bodu 2. bylo vyhověno tím, že žadatelce byly služební požitky výměrem zšr-y z 22. září 1926 upraveny ode dne 1. ledna 1926 podle obdoby ustanovení dílu V. zák. č. 104/26, a z důvodu, že žadatelka působila ve službě ve vlastnosti zatímní učitelky ručních prací, byly jí přiznány týmž výměrem plné požitky za prázdninové měsíce červenec a srpen roku 1926.
Z tohoto výroku se st-lka odvolala. Min. škol. nař. výnosem zamítlo odvolání z důvodů výnosu jím naříkaného.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Jde o propuštění st-lky, v oné době zatímní učitelky industriální, ze služby, jež bylo vysloveno dne 26. června 1926, tudíž — jak obě strany uznávají — o personální opatření po rozumu (2.) odstavce § 47 zák. č. 104/26, učiněné v době ode dne 1. ledna 1926 do vyhlášení tohoto zákona (dne 7. července 1926). Není o tom sporu mezi stranami, že podle tehdejšího právního stavu bylo takové opatření přípustné. V citovaném předpisu jest vyslovena zásada, že personální opatření zmíněného způsobu zůstávají v platnosti. Propuštění učitele ze služby má v zápětí zánik služebního poměru a zánik nároku na služební plat vůbec. Musilo tudíž v konkrétním případě zůstati v platnosti, že st-lka přestala býti koncem školního roku 1925/26 v služebním poměru učitelky a neměla jakožto osobnost mimo tento poměr vůči vydržovatelům školství nároku na pobírání služebních platů.
Že by mohl nastati účinek opačný, t. j., že by služební poměr přes to mohl trvati dále a býti předpokladem dalšího pobírání služebního platu, pro to není v citovaném předpisu podkladu. Nelze jej nalézti ani ve druhé části první věty (2.) odstavce cit. § 47, kdež se praví, že personální opatření z oné doby (zůstávající v platnosti i po publikaci učitelského zákona), »sluší uvésti ode dne jejich účinnosti v soulad s ustanoveními tohoto zákona«; neboť zánik služebního poměru, při němž tu musí podle svrchu uvedeného zůstati, nelze podle povahy věci nikdy vyložiti v ten rozum, že by mohla osoba, kteráž již není učitelem, pobírati přes to ještě nadále plat služební.
Tomuto nazírání naprosto není na překážku druhá věta (2.) odstavce § 47, kdež se praví, že při onom »uvádění v soulad« má býti postupováno podle obdoby ustanovení V. dílu učitelského zákona; neboť tento V. díl obsahuje jen předpisy o převodu do nových platů, resp. v oddílu »Různá ustanovení« jiné úpravy výše aktivních platů, a předpokládají předpisy V. dílu trvání služebního poměru; podle toho, co bylo uvedeno, není možno bezvýjimečně postupovati při onom »uvádění v soulad« podle obdoby zmíněného V. dílu, když právě jde o osobu, která již není v poměru učitele pobírajícího služební plat. — Č. 10025 —
Nejsouc až do nového ustanovení (dnem 1. října 1926) v poměru aktivně sloužící učitelky, nemohla st-lka míti do té doby právního nároku na aktivní plat, tudíž zejména neměla nároku na plat za měsíc září 1926, jehož se domáhá, i nemohla býti dotčena ve svém subj. právu, odepřel-li jí úřad poskytnouti tento plat, ať již s jakýmkoliv odůvodněním.
Stížnost, kteráž v rozporu se svrchu uvedenou úvahou dovozuje, že st-lka v důsledku (2.) odstavce cit. § 47 zůstala i nadále v poměru aktivně sloužící učitelky, ježto prý po rozumu učitelského zákona zatímní učitelka není již libovolně vyvazatelnou, jest tudíž bezdůvodná a slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 10025. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 295-297.