Č. 10207.

Zaměstnanci veřejní: 1. Základní podmínkou nároku státního úředníka, přeloženého z moci úřední, na náhradu stěhovacích výloh po rozumu § 3 stěhovacího normálu (dekret dvor. kanceláře z 13. září 1804 sv. 22 č. 31 sb. zák. pol.) jest jeho přestěhování z důvodu přeložení, t j. z důvodu změny jeho služebního místa. — 2. Po rozumu § 3 cit. normálu není nárok státního úředníka, přeloženého z moci úřední, na náhradu stěhovacích výloh vázán na podmínku, že jde o stěhování do sídla služebního úřadu.
(Nález ze dne 6. prosince 1932 č. 19329.)
Prejudikatura: ad 1. Boh. A 7875/29.
Věc: Vladislav O. v N. proti státnímu pozemkovému úřadu o stěhovací výlohy.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jde o stěhovací výlohy, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-1, té doby měřičský komisař u kolonisačního referátu v Bratislavě, byl rozhodnutím presidenta stpú-u z 8. ledna 1930 ustanoven služebně k obvodové úřadovně v Hradci Králové, a to pro službu přídělového komisaře v N. Rozhodnutím z 26. září 1930 nevyhovělo presidium stpú-u žádosti st-lově za přiznání nábytečného a diet z důvodu vedení dvojí domácnosti a to z těchto důvodů: »Nábytečné přísluší zaměstnancům, kteří přestěhovali svoji rodinu a svou domácnost do místa svého ustanovení. Diety za vedení dvojí domácnosti příslušejí zaměstnancům, kteří nemohli přestěhovati svoji domácnost pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště, jímž se rozumí opět místo nového ustanovení. Místem nového ustanovení žadatelova jest sídlo obvodové úřadovny, v níž byl ustanoven, t. j. Hradec Králové. Poněvadž jmenovaný přestěhoval svoji rodinu do N., t. j. do místa svého přidělení (exponování), nemá nároku na nábytečné ani na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti. Jeho cestovní účty č. 730, 731 byly proto stornovány.«
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky, jednak výrok o nábytečném, jednak výrok o dietách z titulu vedení dvojí domácnosti. Co se týče těchto diet bylo řízení po rozumu § 44 zák. o ss zastaveno. Zbývá nyní vyřešiti toliko otázku nároku st-lova na nábytečné, resp. stěhovací výlohy.
St-1 vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a tvrdí, že má nárok na stěhovací výlohy, poněvadž tu jde o změnu služebního místa a st-1 se přestěhoval do N., kde podle dekretu měl konati službu u tamního přídělového komisaře, tedy do místa svého služebního přidělení, jež jest v rayoně působnosti obvodové úřadovny v Hradci Králové, t. j. v rayonu služebního ustanovení. Podle ustanovení § 38 č. 2 org. a kanc. řádu musí prý si úředník zvoliti bydliště tam, kde to nejlépe vyhovuje služebně. V tomto případě přestěhoval se st-1 do místa svého služebního přidělení. Bydlení v Hradci Králové, jenž jest vzdálen 50 km od N., poškozovalo by výkon služby.
Nss dal stížnosti za pravdu.
Žal. úřad neuvádí sice výslovně normy, na jejímž základě rozhodoval, než z toho, že rozhodoval o uplatňovaném nároku na stěhovací výlohy ve výši dvouměsíčního služného, o jakém mluví dekret dvorní komory ze 13. září 1804, je zřejmo, že opřel svoje rozhodnutí, pokud jde o stěhovací výlohy, o tento dekret, což ostatně žal. úřad ve svém odvodním spise sám přiznává. I podle názoru nss-u je cit. stěhovací normál směrodatným pro posouzení daného sporu, neboť tu jde, jak vysvítá ze správních spisů a o čem mezi stranami není sporu, o úředníka, jehož služební poměr jest posuzovati podle zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služ. pragm.).
Podle § 58 tohoto zák. posuzují se nároky na vedlejší platy a tedy i na stěhovací výlohy státních zaměstnanců podle zvláštních o tom vydaných norem. Takovou normou jest v daném případě dekret dvorní komory ze 13. září 1804 č. 29311 Sb. zák. pol. sv. 22 str. 135 (stěhovací normál), kterým jsou upraveny po stránce právní nároky úředníků vyplývající z přestěhování do jiného služebního místa. Tato zákonná norma se stala podle zákona z 28. října 1918 č.,11 Sb. součástí právního řádu čsl. republiky a mohla by býti změněna toliko zákonem, což se však nestalo. Podle § 147 plat. zák. č. 103/26 má se sice upraviti vl. nař. nárok na náhradu služebních výloh, mezi jiným též služebních výloh při přeložení a stěhování, jakož i veškeré otázky s tím související. Než podle § 206 plat. zák. zůstávají v platnosti dosavadní předpisy, pokud nebude vydáno nařízení podle § 147. Takové nařízení dosud vydáno nebylo, i platí dále i svrchu cit. stěhovací normál.
Podle § 3 cit. dekretu dvorní komory přísluší státním úředníkům z moci úřední přeloženým za určitých předpokladů, které v daném případě nejsou na sporu, jednak diety za dobu, po kterou trvala cesta do nového služebního místa, jednak náklad převozní (dopravní) s ní spojený a konečně za jejich nábytek odškodné, a to ve formě příspěvku vyměřeného určitým násobkem měsíčního služného, svobodným ve výši jednoměsíčního, ženatým ve výší dvouměsíčního, ženatým pak s více než dvěma dětmi ve výši tříměsíčního služného.
Ze znění tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že základní podmínkou pro přiznání stěhovacích výloh je přestěhování z důvodu přeložení, t. j. z důvodu změny služebního místa, a že tedy toto přestěhování musí býti v určitém vztahu k novému služebnímu místu, resp. že musí se díti se zřetelem na zájem služby. Že tomu tak skutečně je, potvrzuje ustanovení § 31 služ. pragm., podle něhož jest úředník povinen své stálé bydliště tak voliti, aby mohl přesně dostáti všem služebním povinnostem. Rozhoduje tu tedy jen zájem služby. Za to však nelze nikterak dovoditi z cit. stěhovacího normálu, že by měl nárok na stěhovací výlohy jenom ten státní zaměstnanec, který by se přestěhoval do sídla služebního místa, jak za to má žal. úřad, neboť této podmínky jako předpokladu pro nárok na stěhovací výlohy z ustanovení toho vyčisti nelze a nelze pro toto stanovisko žal. úřadu nalézti oporu ani v cit. ustanovení § 31 služ. pragmatiky, k němuž v té příčině sluší hleděti jako k normě podpůrné.
Je-li pak tu onen svrchu zmíněný vztah k novému služebnímu místu, jenž by odůvodňoval nárok na stěhovací výlohy podle cit. dvorského dekretu čili nic, závisí od skutkové podstaty konkrétního případu.
V daném případě byl st-1 překládacím dekretem ustanoven služebně k obvodové úřadovně v Hradci Králové, a to pro službu u přídělového komisaře v N., a zároveň vyzván, aby se přihlásil k nastoupení služby u přídělového komisaře v N. Z toho je zřejmo, že službu měl st-1 konati nikoli v Hradci Králové, nýbrž u přídělového komisaře v N., a přestěhoval-li se tedy st-1 do N., jednal jen ve smyslu překládacího dekretu a v zájmu služby, jak stanoví § 31 služ. pragm. Potom ovšem nelze říci, že by tu nebylo onoho svrchu vytčeného přestěhování z důvodů přeložení.

Citace:

Č. 10207. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 740-742.