Č. 10080

Obecní dávky (Slovensko): 1. Jak má obec (Bratislava) postupovati při vyměřování dávky z nájemného z domu, dočasně osvobozeného od daně činžovní podle dávk. pravidel schválených vládou usnesením z 23. ledna 1924 č. 90490/23? — 2. Lze ze základu pro vyměření dávky odečítati plat za vodu?
(Nález ze dne 17. října 1932 č. 10765.)
Věc: Dr. Konstantin K. v Bratislavě proti zemskému úřadu v Bratislavě o dávku z nájemného a poplatek za používání obecních stok.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud pojímá do základu pro vyměření dávky z nájemného a poplatku za používání obecních stok i plat za spotřebovanou vodu, zrušuje se pro vadnost řízení. Jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním rozkazem starosty města Bratislavy ze 13. prosince 1926 byla vyměřena st-li za rok 1926 ze základu 2122 Kč 11 h dávka z nájemného 159 Kč 16 h a poplatek za používání stok 42 Kč 44 h.
Zastupitelský sbor města Bratislavy zamítl odvolání st-lovo z tohoto platebního rozkazu podstatně z těchto důvodů: Podle § 6 vzorných pravidel pro vyměření dávky z nájemného (vl. nař. 143/22) mají se data potřebná k vyměření dávky zjistiti ze spisů berního úřadu, ale obec je oprávněna žádati od majitelů vysvětlení, a je-li třeba i nájemní hodnotu samostatně stanovití (srov. i § 5). Nemá-li státní berní úřad údajů k vyměření dávky, ježto následkem osvobození domu od daně nestanoví nájemní hodnotu a nežádá přiznání k dani, je tedy obec oprávněna nájemní hodnotu pro svůj obor působnosti stanovití. Nehledíc k tomu, jsou majitelé nových domů povinni podati přiznání podle zák. čl. VI/1909. Z ustanovení § 1 pravidel o domech postavených od r. 1917 nic neplyne pro spornou otázku. Základ dávky byl správně stanoven. Správce domu, resp. nájemníci nájemné pravidelně přiznali a podepsali. V daném případě nebylo třeba nájemné komisionelně zjišťovati, ježto se komisionelní řízení vztahuje jen na stanovení nájemní hodnoty a ne na stanovení nájemného skutečně placeného.
Podle statutu je základem dávky celoroční nájemné. Podle § 13 zák. č. VI/1909 rozumí se nájmem hrubý obnos, který nájemník platí, tedy čisté nájemné a všechna vedlejší plnění. Z čeho se nájemné skládá, nemá vlivu na stanovení dávky. Z hrubého nájemného stranou přiznaného odpočtena byla v předešlém roce placená dávka z nájemného a kanalisační poplatek; zbytek tvoří základ dávky. Ostatní vedlejší plnění, jako vodné, poplatek za čištění komínu a pod. připočítávají se k základu dávky a připočtení to se stalo. V tom spočívá rozdíl mezi čistým nájemným st-lem uvedeným a mezi stanoveným základem. — Vše, co shora uvedeno, vztahuje se na poplatek za používání stok.
Dalšímu odvolání zemský úřad v Bratislavě nevyhověl nař. výměrem z důvodů rozhodnutí nižší stolice.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Obecní dávka z nájemného a z používaných místností v městě Bratislavě byla vybírána v době od 1. ledna 1923 do 31. prosince 1925 na základě pravidel schválených vládou usnesením z 23. ledna 1924 č. 90490/23, a byla jejich platnost prodloužena i na dobu kritickou do 31. prosince 1926.
Opírajíc se o ustanovení § 1 cit. prav., podle něhož základem pro vyměření dávky je celoroční k vyměření daně činžovní přiznané a úředně upravené nájemné a činžovní hodnota místností, ze kterých se nájemné neplatí, vyvozuje stížnost z něho, že obec vůbec není oprávněna stanovití si samostatně nájemné jako základ pro vyměření dávky, nýbrž je vázána nájemným, jak bylo přiznáno a berní správou upraveno k účelům daně činžovní, a že důsledkem toho tam, kde nájemné pro předpis státní daně činžovní nebylo berní správou upraveno, obec — nemajíc základu pro vyměření dávky obecní — vůbec nemůže obecní dávku z nájemného předepsati. — Názoru tomu nemohl nss přisvědčiti.
Paragraf 1 odst. 1 dávk. prav. stanoví, co jest základem pro vyměření obecní dávky z nájemného — nic víc. Jako základ pro vyměření dávky zpravidla nájemné tak, jak bylo pro účely státní daně činžovní přiznané a úředně upravené, 2) při místnostech, z nichž se nájemné neplatí, činžovní hodnotu.
Pokud jde tedy o místnosti, z nichž se platí nájemné, je základnou dávky zpravidla nájemné tak, jak bylo pro účely státní daně činžovní přiznáno a berní správou upraveno. Obec zjistí si tuto základnu ze spisů berní správy (§ 6 odst. 1 věta 1), a jest jí vázána potud, že — pokud dávku vyměřuje na základě nájemného, — nemůže základnu pro dávku stanovití odchylně. Změna základny daně činžovní zakládá také změnu základny dávkové (§ 5 prav.). Ale obec může — má-li pochybnosti o přiměřenosti přiznaného nájemného (§ 6 odst. 2) — i když berní správa se s ním spokojila, vyžádati si od majitelů domů vysvětlení potřebné pro vyměření dávky a vyměřiti dávku nikoli na základě nájemného, nýbrž na základě činžovní hodnoty, kterou si podle zásad a v řízení stanoveném v § 6 odst. 1—3 zjistí samostatně. Potud má tedy stížnost pravdu. Ale neprávem z toho vyvozuje, že tam, kde se základna pro daň činžovní berní správou nezjišťuje, resp. nestanoví, nelze obecni dávku vůbec předepsati.
Jak bylo shora zdůrazněno, sluší v § 1 prav. shledávati pouze stanovení základny pro vyměření dávky. O tom, které místnosti podléhají dávce obecní, nejedná § 1, nýbrž §§ 2 a 3 prav. Podle § 2 platí se dávka zásadně ze všech místností pronajatých a používaných, a pouze místnosti v § 3 výslovně od dávky osvobozené jsou dávkové povinnosti sproštěny. Pokud tedy jde o místnosti, které podle § 3 nejsou od dávky osvobozeny, jsou tyto zásadně dávce podrobeny. Jsou-li to objekty, ohledně nichž nájemné pro účely daně činžovní berní správou se neupravuje, pak může a musí obec ovšem základnu pro vyměření obecní dávky z nich zjistiti samostatně, a to materielně dle předpisů o zjišťování základny pro vyměření daně činžovní (§ 1 prav.), formelně pak podle všeobecných zásad adm. řízení, eventuelně — šlo-li by o nájemní hodnotu — podle předpisů § 6 odst. 1—3 prav.
O takový případ jde právě v dnešním sporu, neboť se jedná o dům od daně činžovní dočasně osvobozený, ohledně něhož podle spisů berní správa nájemné jednotlivých místností úředně k účelům daně činžovní neupravovala. Byla proto obec oprávněna — kdyžtě nejde o místnosti podle § 3 dávk. prav. od obecní dávky osvobozené — základnu pro vyměření obecní dávky zjistiti si samostatně.
V dalším brojí stížnost proti výši vyměřené dávky namítajíc, že základem vyměření dávky může býti jen nájemné, jež nájemník skutečně platil pronajímateli, nikoliv však i vedlejší platy, plynoucí z nájmu bytu, jež podle poukazu pronajímajícího platí si nájemník sám.
Co je rozuměti nájemným ve smyslu § 1 pravidel, dlužno posouditi podle zákonů platných v době, za kterou byla dávka vyměřena, tedy v daném případě — jak i strany se shodují — podle zák. čl. VI: 1909.
Podle § 13 zák. čl. VI: 1909 je základnou pro vyměření daně užitková hodnota, t. j. hrubý výnos, jejž platí nájemník za používání nájemního objektu. Patří sem vedle nájemného v užším slova smyslu (bod 1) zejména podle bodu 2 státní a jiné daně s výjimkou oněch částek, které nájemník jako obecní berně platí pod jménem činžovní dávky nebo jiné obecní berně bytové, dále podle bodu 3 i obnosy, jež nájemník v mezích své domácnosti platí pronajímateli za vodovod, noční osvětlování, vyvážení smetí a podobné vedlejší náklady, s výjimkou obnosů, jež platí nájemník přímo osobě pověřené správou domu, a zvlášť stanovených obnosů za osvětlování a otop bytů (bod 3). Z toho plyne, že se k nájemnému v užším smyslu připočítávají (s výjimkami shora uvedenými) platy, jež primérně postihují pronajímatele a které tento na nájemníka toliko přesunul, — při čemž nezáleží však na tom, platil-li nájemník obnosy nosy ty pronajímateli, či k jeho poukazu zaplatil je na předložený účet přímo osobě třetí, nikoli však platy, které postihují nájemce, takže vůči percipientu je primérně zavázán nájemce jako takový, ať už je percipientu platí přímo anebo prostřednictvím pronajímatele, který funguje jenom jako výběrčí.
Že takovým platem posléze uvedeného druhu nejsou náklady na kominíka, osvětlení a čištění chodeb, vodoměr a zařízení vodovodu, ani stížnost netvrdí; pak je však námitka její, že tyto platy slušelo ze základny dávkové vyloučiti, bezdůvodná. Stížnost namítá však také, že na žádný způsob nelze k nájemnému počítati aspoň kupní cenu za spotřebovanou vodu. Odpověď na tuto otázku tkví v tom, kdo je povinen spotřebovanou vodu platiti. šlo-li by o plat z vodovodu podle 3. bodu cit. § 13; byl by to pronajímatel, a mohl by býti plat ten k nájemnému připočten. Běželo-li by však o veřejnoprávní dávku obecní ve smyslu obecní finanční novely č. 329/21, byl by takový plat, pokud je jím podle dávkových pravidel povinen sám nájemník, podle zásady odst. 2. cit. § 13 z připočtu k nájemnému vyloučen. Okolnost ta pro zodpovědění této otázky právně významná nebyla však zjištěna, což zakládá podstatnou vadu řízení.
Podle pravidel o vybírání poplatku za používání obecních stok platí co do povinnosti dávkové (§§ 16 a 17) a co do základu pro vyměření poplatku (§ 15) tytéž zásady jako o dávce z nájemného. Platí tedy vše, co shora uvedeno, i o námitce, která ze stejných důvodů béře v odpor i vyměření poplatku za používání obecních stok.
Bylo tudíž nař. rozhodnutí, pokud pojímá do základu pro vyměření dávky z nájemného a poplatku za používání obecních stok, i plat za spotřebovanou vodu, zrušiti pro vadnost řízení, jinak však stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 10080. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 410-413.