Č. 10042.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: I podle dávkového řádu č. 545/20 Sb. počíná promlčení práva vyměřiti dávku nabyvateli uplynutím správního roku, v němž byla zjištěna nedobytnost dávky na zciziteli.
(Nález ze dne 29. září 1932 č. 14736.)
Prejudikatura: Boh. A 9274/31.
Věc: Firma »Adolf B. a P., akc. společnost« v T.-Šanově (adv. Dr. Kar. Robitschek z Teplic-Šanova) proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním rozkazem starosty města Teplic-Šanova ze 3. listopadu 1922 byla z převodu nemovitosti smlouvou trhovou z 31. prosince 1921 vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí zcizitelce částkou 19143 Kč 48 h. Záručním platebním rozkazem ze 14. prosince 1928 byla vyměřena dávka zbytkem 9571 Kč 74 h nabyvateli - st-lce.
Podanému odvolání žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl, neboť promlčecí lhůta pro nabyvatele počíná běžeti teprve od konce správního roku, ve kterém zjištěna byla nedobytnost dávky na zciziteli. Tato nedobytnost zjištěna byla teprve v roce 1926, námitka promlčení nemá tudíž místa. Zavinění vyměřujícího úřadu musila by strana přesně prokázati. Nestačí poukázati na pouhý průtah ve vymáhání dávky. Ostatně ze spisů tento průtah nelze seznati.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Na sporu jest nejprve otázka, kdy počíná běžeti lhůta promlčecí ohledně práva vyměřiti dávku pro nabyvatele. Úřad vychází ze stanoviska, že po- číná teprve od konce správního roku, ve kterém zjištěna byla nedobytnost dávky na zciziteli, stížnost hájí však — odvolávajíc se na ustanovení § 1 zák. z 18. března 1878 č. 31 ř. z. a § 27 dávk. řádu z r. 1920 č. 545 Sb. — názor, že počíná dnem, kdy doručen byl platební rozkaz zciziteli (což podle spisů se stalo 6. listopadu 1922). Spornou otázku řešil nss již nál. Boh. A 9274/31, kde vyslovil právní názor, že promlčení práva, vyměřiti dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí nabyvateli, počíná po rozumu § 26 čes. dávk. řádu z r. 1915 č. 83 z. z. a § 1 zák. č. 31/1878 ř. z. uplynutím správního roku, v němž zjištěna byla nedobytnost dávky na zciziteli. Na názoru tom trvá nss i v daném případě, neboť předpis § 27 dávk. řádu z r. 1920 č. 545 Sb. se shoduje s dotyčným předpisem dávk. řádu z r. 1915, a ježto nálezem tím jsou vyřešeny veškeré otázky stížností relevované, odkazuje se na odůvodnění cit. nálezu (§ 44 j. ř.). Jest tedy správným názor žal. úřadu, podle něhož promlčecí lhůta pro nabyvatele nemovitosti počíná teprve uplynutím správního roku, v němž byla zjištěna nedobytnost dávky na zciziteli.
Stížnost namítá dále, že úřad sám zavinil nedobytnost dávky u zcizitele, nepouživ všech exekučních prostředků, které by byly mohly vésti k cíli. V tom směru uvážil nss, že o zavinění úřadu lze jen tehdy mluviti, jestliže úřad nesplní povinnost jemu positivním předpisem uloženou, anebo jestliže opomene zřejmě postupovati tak, jak za daných okolností konkrétního případu lze slušným způsobem od úřadu očekávati a žádati.
Nějakého positivního předpisu o tom, jak úřad má dobývati dávku u zcizitele, není, a zejména není vyměřujícímu úřadu uložena povinnost, z moci úřední hájiti zájmy nabyvatele. Nss neshledal také, že by postup, jejž úřad v daném případě zachoval a kíerý stížností jest napadán, involvoval zřejmě hrubou nedbalost úřadu, tím méně, když st-lka ani netvrdí, že by úřad nějakého jejího návrhu nebo podnětu, týkajícího se dobytí dávky na zciziteli, byl nedbal.
Dospěl-li tedy žal. úřad k závěru, že v daném případě nelze přičítati úřadu nějaké zavinění ve vymáhání dávky, neshledal nss, že by úsudek ten odporoval zákonu aneb spisům.

Citace:

č. 10042. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 331-332.