Č. 10086.

Stavební právo (Brno). — Řízení správní: 1. * Pro řízení ve věcech stavebních, prováděné městem se zvláštním statutem na základě samostatné působnosti obce neplatí ustanovení § 11 vl. nař. č. 8/28 o podjatosti. — 2. * I když celý úřad je podjat, není nadřízený úřad na základě § 11 odst. 8 vl. nař. č. 8/28 příslušný, aby sám na místě podjatého v první stolici rozhodl.
(Nález ze dne 21. října 1932 č. 16016.)
Věc: Zemské hlavní město Brno (vrch. mag. rada Dr. Frt. Pochyba) proti ministerstvu obchodu (za spolužal. firmu »Továrna na portlandský cement a výrobu vápna Leo Cz. a spol.« v B. adv. Dr. Hynek Bulín z Brna) o stavební povolení a živnostensko-právní schválení rotační pece.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Firma Leo Cz. a spol., továrna na portlandský cement a výrobu vápna v B., podala radě hlav. města Brna žádost za povolení ke zřízení šesté rotační pece. O žádosti té bylo konáno ve dnech 19. a 25. října 1926 komisionelní řízení. Podáním z 1. prosince 1928 stěžovala si firma L. Cz. a spol. u zemského úřadu v Brně, že městská rada brněnská dosud nevyřídila její žádost za schválení rotační šesté pece, a navrhla, aby zemský úřad sám o žádosti rozhodl, ježto městská rada jeví se býti podjatou ve smyslu § 11 vl. nař. č. 8/28.
Zemský úřad v Brně této žádosti vyhověl a výměrem ze 16. ledna 1929 udělil žadatelce ve smyslu § 30 živn. ř. a § 38 brněnského stav. řádu povolení k postavení šesté rotační pece v přístavbě její tovární budovy, uznav, že městská rada jeví se býti podjatou, poněvadž komisionelního jednání zúčastnil se za Velké Brno s ohledem na jeho soukromoprávní zájmy městský úředník vrch. mag rada Ladislav B., následkem čehož je městská rada podle § 11 vl. nař. 8/28 z rozhodování vyloučena a věc přechází na zemský úřad. Odvolání, které proti tomuto rozhodnutí podala obec zem. hlav. města Brna, zamítlo min. obch. nař. rozhodnutím, v němž mimo jiné vyslovilo, že rada hlav. města Brna byla podjata nejen z důvodu uvedeného v odst. 2 § 11 vl. nař. č. 8/28, nýbrž i z důvodu uvedeného v bodu 4 odst. 1 § 11 tohoto nař.
Uvažuje o stížnosti obce zem. hlav. města Brna podané do tohoto rozhodnutí, musil nss v prvé řadě zaujmouti stanovisko k tvrzení zástupce spolužalované strany firmy Leo Cz. a spol. při ústním líčení, že obci brněnské schází legitimace ke stížnosti na nss, ježto jako stavební a živn. úřad nemůže stěžovati si proti rozhodnutím vyšších stolic.
Nss nemohl této námitce dáti za pravdu. Nař. rozhodnutím potvrzeno bylo rozhodnutí zem. úřadu v Brně, jímž st-lce byl v prvé stolici iure devolutionis udělen stav. a živn.-právní konsens k postavení šesté rotační pece při její cementárně. Stížnost především namítá, že zem. úřad nebyl oprávněn rozhodovati iure devolutionis, ježto předpoklady pro devoluci nebyly splněny, a kompetentní k rozhodování v první stolici byla městská rada v Brně.
K námitce takové jest zajisté obec. zem. hlav. města Brna legitimována, neboť: a) pokud jde o udělení stav. povolení brání se touto námitkou obec proti zásahu do samostatného oboru své působnosti, k němuž náleží podle § 36 č. 4 lit. g) městského statutu z roku 1905 i provádění stav. řádu. Poněvadž samostatná působnost obce je zároveň jejím subj. právem, nelze obci upírati legitimaci k obraně proti zásahu do tohoto práva; b) pokud jde o udělení živn.-právního konsensu, nelze obci upírati stižní legitimaci již proto, poněvadž obec je v řízení o schvalování živn. provozoven a jejich změn stranou (§ 29 živn. ř.), a jako taková má i procesní nárok na to, aby o schválení určité provozovny v jejím obvodu bylo rozhodnuto úřadem k tomu kompetentním.
Je tedy stižní legitimace obce zem. hlav. města Brna v tom i v onom směru dána, a nelze stížnost její odmítnouti jako nepřípustnou.
Přistupuje k projednání její stížnosti, musil nss nejdříve zkoumati, zda v odpor vzaté rozhodnutí bylo vydáno příslušným úřadem. Musil tak učiniti ex officio, poněvadž předpokladem přezkoumání zákonnosti merita rozhodnutí je zjištění, že rozhodnutí to vyšlo od úřadu, jenž k němu byl kompetentní. I při řešení této otázky dlužno rozeznávati mezi konsensem stav. obsaženým v nař. rozhodnutí a konsensem živn.-právním.
a) Konsens stavební. K rozhodování o žádosti za povolení předmětné stavby v městě Brně byla podle § 127 brněnského stav. řádu č. 39/14 z. z. mor. příslušnou městská rada, neboť o výjimky podle §§ 128 a 130 tohoto řádu, kdy stav. úřadem 1. stolice byl by úřad jiný, tu nejde, a rovněž nejedná se o případ devoluce podle § 129 a) tohoto řádu, ježto není prokázáno, že by splněny byly náležitosti této devoluce, strany také devoluce podle tohoto ustanovení se nedovolávaly, a ani úřady o ni svoji kompetenci neopíraly. Rekursní instance rozhodující o odvolání proti stav. rozhodnutím měst. rady jsou vytčeny v § 129 stav. ř. Podle tohoto ustanovení rozhodoval o rekursech v poslední instanci mor. zem. výbor, nyní podle organisačního zák. č. 125/27 zemský úřad a to podle čl. 8 odst. 2 org. zák. s platností konečnou. Nebylo tedy min. obchodu nikdy instancí ve věcech stavebních podle brněnského stav. řádu.
Opírati svoji kompetenci v příčině stav. povolení o předpis § 11 vl. nař. č. 8/28 nemůže min. obch. již proto, poněvadž nařízení to platí jen pro řízení ve věcech náležejících do působnosti politických (státně-policejních) úřadů (§ 1 cit. nař.), v daném případě však šlo o věc stavební náležející do samostatné působnosti obce zem. hlav. města Brna (§ 36 č. 4 lit. g) měst. statutu brněnského z roku 1905).
b) Živnostensko-právní konsens. O schvalování živn. provozoven rozhodují podle § 141 živn. ř. v 1. stolici politické úřady 1. instance (v Brně městská rada), v druhé pak instanci rozhodují zem. politické úřady (§ 142 živn. ř.), které podle čl. 8 odst. 2 org. zák. č. 125/27 jsou instancí konečnou. Ježto, pokud jde o živn.-právní konsens povolána byla městská rada brněnská k rozhodování jako úřad politický, přicházejí v tomto ohledu v úvahu předpisy vl. nař. č. 8/28 o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů, zejména i předpis § 11 tohoto nař. o podjatosti úředních orgánů. Žal. úřad vyslovil, že městská rada brněnská, jež podle § 85 brněnského měst. statutu povolána byla k rozhodnutí o udělení živn.-právního konsensu v 1. stolici, byla v daném případě podjata, a že následkem toho přechází rozhodování v 1. stolici o udělení živn.-právního konsensu na zemský úřad v Brně. Nss neshledal, že by toto rozhodnutí žal. úřadu bylo v souhlasu se zákonem. I kdyby pravda bylo, že celá městská rada v Brně byla jako úřad z důvodu § 11 odst. 1 bodu 4 a odst. 2 podjata, což ovšem je na sporu, neopravňovala by tato okolnost nadřízený úřad, aby sám si osvojil kompetenci k rozhodování ve stolici první. V takovém případě nadřízený úřad, obdržev oznámení o podjatosti, má podle § 11 odst. 8 cit. nař. pouze zaříditi, čeho je třeba, aby řízení bylo provedeno jménem podjatého úřadu jeho vlastním úředním orgánem nebo má delegovati jiný podřízený úřad. Z toho patrno, že vlastní úřední orgán nadřízeného úřadu, resp. jiný delegovaný podřízený úřad mají provésti řízení ve stolici prvé jménem úřadu podjatého, a že nadřízený úřad rozhoduje teprve ve stolici 2. a to podle cit. předpisů org. zák. s platností konečnou. Nebylo tudíž, ani pokud jde o živn.-právní konsens, min. obch. kompetentní, aby jako instance rozhodovalo o udělení živn.-právního konsensu spolužalované straně. Rozhodnutí jeho je tedy i v tomto směru nezákonné.

Citace:

č. 10086. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 427-429.