Č. 10224.

Živnostenské právo: Nedbání formálních předpisů § 99 živn. ř. o přijímání učňů nemá za následek neplatnost fakticky existovavšího poměru učebního.
(Nález ze dne 15. prosince 1932 č. 9445.)
Věc: Josef J. v Č. proti zemskému úřadu v Praze o opověď živnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Výlohy se nepřisuzují.
Důvody: Výměrem okresního úřadu v Německém Jablonném z 18. února 1929 byla vzata na vědomí opověď st-lova, že bude provozovati živnost zámečnickou se stanovištěm v Č. čp. . .. a by mu vydán živn. list na tuto živnost. Nař. rozhodnutím vyhověl zem. úřad odvolání společenstva stavebních a podobných živností v N. a zrušil výměr prvé stolice z těchto důvodů: »Podle předloženého vysvědčení učil se Josef J. řemeslu zámečnickému v továrně na kovové zboží firmy František L. v L. od 6. května 1919 do 6. května 1921. Provedeným šetřením však bylo zjištěno, že tato firma ohlásila tovární výrobu teprve dne 12. března 1921, kdežto před tím provozoval František L. jenom řemeslnou živnost zámečnickou. Měl tudíž Josef J. býti jako zámečnický učeň přihlášen u živn. společenstva a také před komisí společenstva se podrobiti tovaryšské zkoušce. Z těchto důvodů předložená vysvědčení nejsou řádnými doklady.«
O stížnosti na toto rozhodnutí podané nss uvážil:
V § 1 odst. 3 bodu 6 živn. ř. byla živnost zámečnická prohlášena za živnost řemeslnou. K nastoupení živnosti řemeslné vyžaduje se v § 14 průkaz způsobilosti. Tento průkaz má mimo jiné obsahovati výkaz o tom, že učební poměr byl řádně ukončen, a to u osob, které se vyučily živnosti řemeslné u živnostníků, kteří byli členy společenstva, předložením listu tovaryšského, tímto společenstvem vydaného (§ 104), u osob pak, které se vyučily v živn. podnicích po továrensku provozovaných, předložením vysvědčení učebního, potvrzeného obecním úřadem stanoviště živnosti, resp. vysvědčení učebních a vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské (§ 104 d).
Podle § 99 živn. ř. mají býti učňové přijímáni na základě písemné smlouvy, jejíž jeden stejnopis má býti ihned po tom, jakmile byla smlouva dojednána, představenstvu příslušného společenstva, nebo nepatří-li učební pán k žádnému společenstvu, obecnímu úřadu zaslán. Nedbání předpisů obsažených v cit. § 99 o přijímání učňů je v posledním jeho odstavci prohlášeno za přestupek živn. řádu. Z formální povahy předpisů § 99 a z toho, že neexistuje positivní ustanovení, podle něhož by nedbání řečených ustanovení mělo za následek nulitu učebního poměru a nulitu učebního vysvědčení, vydaného učebním pánem o ukončení učebního poměru, plyne, že učební vysvědčení, vydané o řádném ukončení učebního poměru, jenž nebyl společenstvu předložením exempláře učební smlouvy oznámen, dlužno považovati za řádný doklad o ukončení učebního poměru. Stejným způsobem je vyloženo ustanovení § 99 ve výnosu min. obch. z 15. března 1907 č. 5942, vydaném za účelem provedení novely živn. řádu z 5. února 1907 č. 26 ř. z. Ve vysvětlivkách k § 99 se tam výslovně praví, že »nedbání tohoto formálního předpisu nemá podle posl. odstavce § 99 nikterak za následek neplatnost dotyčného, fakticky existovavšího poměru učebního, nýbrž pouze trestnost majitele živnosti.«
Pomine-li učební poměr tím, že jest řádně ukončen, a je-li učební pán členem společenstva, má představenstvo společenstva podle ustanovení § 104 odst. 2 při živnostech řemeslných vydati list tovaryšský, byla-li zkouška tovarysšká vykonána s prospěchem před příslušnou zkušební komisí společenstevní (§ 104 b) odst. 2). Pro učně živností řemeslných, kteří se vyučili v podniku továrním, má živn. úřad zříditi zkušební komisi (§ 104 b) odst. 6) ke konání zkoušek tovaryšských. Majitelé živn. podniků po továrensku provozovaných nejsou podle § 108 živn. ř. povinnými členy společenstva, nýbrž mohou býti dobrovolnými členy a pak mají stejná práva i povinnosti jako ostatní členové společenstva.
Z těchto zákonných ustanovení plyne, že živnosti řemeslné lze se vyučiti u živnostníků, kteří jsou členy společenstva, aneb v podnicích po továrensku provozovaných, jejichž majitelé nejsou členy společenstva. Znikla-li učební smlouva o učebním poměru u učebního pána, jenž je členem společenstva (§ 103), může učeň vstoupiti do nového učebního poměru nejen u člena společenstva, nýbrž také u majitele příslušného podniku po. továrensku provozovaného, při čemž již odbytá učební doba se přiměřeně započítává (§ 103 a). Tito majitelé podniku po továrensku provozovaného nejsou povinni předložiti stejnopis učební smlouvy společenstvu a učni u nich zaměstnaní nejsou povinni vykonati tovaryškou zkoušku před zkušební komisí společenstevní, nýbrž mohou ji toliko na svoji žádost a se svolením příslušného společenstva před uvedenou komisí vykonati, mohou však také tovaryšskou zkoušku vykonati před komisí živn. úřadem zřízenou podle § 104 b) odst. 6.
V daném případě odepřel žal. úřad uznati za řádné doklady o způsobilosti k nastoupení živnosti zámečnické vysvědčení vydané st-li firmou »Franz L., Ges. m. b. H.« v L. o vyučení se živnosti zámečnické v době od 6. května 1919 do 6. května 1921 a vysvědčení o tovaryšské zkoušce z 24. května 1924, vykonané před úřední komisí zkušební pro tovaryšské zkoušky v N., a to proto, že st-l nebyl přihlášen jako učeň u společenstva a nevykonal tovaryšskou zkoušku před zkušební komisí společenstevní.
Podle správních spisů bylo na základě živn. rejstříku býv. magistrátu v Liberci úředně zjištěno, že František L. provozoval od 8. ledna 1907 živnost zámečnicknu se stanovištěm v L. a že dnem 12. března 1921 přihlásila firma »Franz L., Ges. m. b. H.«, továrenskou výrobu kovového zboží se stanovištěm v L.
Nař. rozhodnutí je vybudováno na předpokladu, že st-l byl ode dne 12. března 1921 v učebním poměru u firmy »Franz L., Ges. m. b. H.«, kdežto před tím byl v učebním poměru u Františka L., jenž provozoval řemeslnou živnost zámečnickou. St-l nepopírá, že František L. nepředložil stejnopis učební smlouvy živn. společenstvu, namítá však, že toto opomenutí není na závadu vydání platného listu výučného. V tom dlužno dáti stížnosti za pravdu, neboť nedbání formálních předpisů § 99 živn. ř. o přijímání učňů nemá za následek neplatnost fakticky existovavšího poměru učebního. Dobu učebního poměru u Františka L. slušelo st-li podle ustanovení § 103 a) odst. 2 započítati při nastoupení učebního poměru u firmy »Franz L., Ges. m. b. H.«. Že by tato firma, která provozuje tovární podnik, byla členem společenstva, vůbec nikým tvrzeno nebylo. Dlužno proto vycházeti z toho, že nebyla členem společenstva. Pak ovšem nebyla, podle toho, co bylo svrchu řečeno, povinna předložiti stejnopis učební smlouvy společenstvu. Ostatně nedbání tohoto formálního předpisu nemělo by za následek, jak bylo svrchu uvedeno, neplatnost fakticky existovavšího poměru učebního. Ježto se st-l vyučil živnosti zámečnické v podniku továrním, byl podle § 104 b) odst. 6 oprávněn podrobiti se tovaryšské zkoušce před úřední komisí zkušební pro tovaryšské zkoušky. Odepřel-li tedy žal. úřad uznati za průkaz způsobilosti předložené vysvědčení učební a vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské jedině proto, že st-l nebyl přihlášen u společenstva jako zámečnický učeň a že nevykonal tovaryšskou zkoušku před zkušební komisí společenstevní, dopustil se nezákonnosti.

Citace:

Č. 10224. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 778-781.