Č. 9974.

Občanství státní. — Řízení správní (Slovensko): I. * Odepřel-li okresní (městský notářský) úřad vydati straně osvědčení o státním občanství podle vyhlášky min. vnitra č. 225/26 a 108/28 Sb., připouští se další pořad instanční k zemskému úřadu. — II. O nedostatku právního poučení — věta jako při Boh. A 9271/31 a 9480/31.
(Nález ze dne 23. června 1932 č. 10210.)
Prejudikatura: srovn. Boh. A 8255/29, 9271/31, 9480/31.
Věc: Dr. Jiří K. v Košicích proti ministerstvu vnitra o státní občanství a proti městskému notářskému úřadu v Košicích o vydání osvědčení o státním občanství.
Výrok: Stížnost do rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne 25. června 1929 č. 6529/29/11 zamítá se pro bezdůvodnost; rozhodnutí městského notářského úřadu v Košicích ze dne 17. září 1929 č. 42922/1929 zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Min. vnitra nevyhovělo rozhodnutím z 25. června 1929 žádosti st-le, profesora v K., podané dne 31. prosince 1921 u býv. župního úřadu župy Abaujturnanské o přiznání čsl. státního občanství po rozumu § 9 úst. zák. č. 236/20. Dále rozhodlo min. vnitra, že uvedený není čsl. státním občanem podle § 1 č. 1. úst. zák. č. 236/20, poněvadž nejpozději dnem 1. ledna 1910 nezískal a od té doby nepřetržitě neměl domovského práva v území někdejšího mocnářství Rak.-uher., jež náleží nyní Čsl. republice. Obec S. vydala sice žadateli 7. prosince 1924 vysvědčení, že uvedený je, resp. byl domovským právem příslušný do této obce až do 14. srpna 1915 a tuto příslušnost uznala také usnesením z 19. dubna 1925; uvedené svědectví, resp. usnesení obecního zastupitelstva je však zmatečné a proto neplatné. K tomu připojilo min. vnitra podrobné odůvodnění.
Zemský úřad v Bratislavě vydal st-li o rozhodnutí tom výměr ze 6. září 1929 tohoto znění: »Min. vnitra výměrem z 25. června 1929 nevyhovělo Vaší žádosti podané dne 31. prosince 1921 u býv. župního úřadu župy Abaujlurnanské o přiznání čsl. státního občanství po rozumu § 9 úst. zák. č. 236/20.« — Č. 9974 —
Mimo to zemský úřad v Bratislavě zaslal městskému notářskému úřadu v Košicích žádost st-lovu, podanou u býv. župního úřadu v Košicích dne 17. listopadu 1927 o vydání osvědčení o čsl. státním občanství »k dalšímu kompetentnímu řízení ve smyslu vyhlášky min. vnitra č. 108/28« a k informaci mu sdělil důvody min. vnitra o tom, že st-l není čsl. státním občanem podle § 1 č. 1 úst. zák. č. 236/20.
Na to městský notářský úřad v Košicích sdělil výměrem ze 17. září 1929 se st-lem toto: »Sdělujeme, že žádosti o vydání osvědčení o státním občanství nemůžeme vyhověti, neboť nejste čsl. státním občanem podle § 1 č. 1 úst. zák. č. 236/20, poněvadž nejpozději dnem 1. ledna 1910 jste nezískal a od té doby nepřetržitě neměl domovského práva v území někdejšího mocnářství Rak.-uher., jež náleží dnes Čsl. republice.« Obec S. vydala sice žadateli 7. prosince 1924 vysvědčení, že uvedený je, resp. byl domovským právem příslušným do této obce až do 14. srpna 1915 a tuto příslušnost uznala také usnesením z 19. dubna 1925, uvedené svědectví, resp. usnesení obecního zastupitelstva je však zmatečné a proto neplatné z těchto důvodů:
»Otec žadatelův narodil se sice roku 1840 v S., avšak již před rokem 1870 přeložil své bydliště do N., kde roku 1869 uzavřel sňatek a kde se roku 1870 narodil bratr žadatelův František, roku 1871 žadatel sám, roku 1872 jeho bratr Štěpán, roku 1873 bratr Josef, roku 1874 bratr Pavel, roku 1875 bratr Ladislav a kde také uvedený otec zemřel, z čehož jest zřejmo, že tam nejpozději od roku 1869 měl trvalé bydliště a tudíž tam po rozumu § 7 zák. čl. XVIII:1871 ve spojení se zák. čl. XXXV:1875 nabyl domovské příslušnosti a ve smyslu § 9 zák. čl. XVIII:1871 též žadatel. Nemohl tedy podle tohoto zákona míti domovskou příslušnost v S., t. j. v obci ležící na území nyní československém. Poněvadž uvedenými akty obce S. byl by způsoben výsledek skutkově i právně nemožný, neboť by důsledkem nich měla býti uznána za státního občana osoba, která je cizozemcem a byl by tedy založen stav, který odporuje čsl. právnímu řádu i velícím jeho normám, muselo jak svědectví, tak i usnesení obce býti prohlášeno za neplatné. Uvedený byl by čsl. státním příslušníkem vzhledem k tomu, že ho obec Košice roku 1915 14. srpna přijala do domovského svazku jen tehdy, kdyby mu ve smyslu § 9 úst. zák. 236/20 bylo přiznáno čsl. státní občanství. To se mu však — jak na počátku rozhodnuto — nepřiznává a proto čsl. státním občanem není.«
Stížnost do rozhodnutí tohoto podaná je označena jako stížnost do rozhodnutí zemského úřadu a min. vnitra a rozhodnutí městského notářského úřadu v Košicích, vydaného na základě těchto výměrů a uvádí, že žádost st-lova o přiznání čsl. státního občanství byla zemským úřadem (ministerstvem vnitra) bez odůvodnění zamítnuta, odůvodnění však že se nachází v rozhodnutí městského notářského úřadu a důsledkem toho že se tedy stížnost obrací k důvodům uvedeným v rozhodnutí měst. notářského úřadu, poněvadž tyto těsně souvisejí s vyřízením žádosti o přiznání čsl. státního občanství, zamítnuté zem. úřadem, resp. ministerstvem vnitra. V dalším stížnost dokazuje, že otec st-lův se přestěhoval do N. v Maďarsku ze S. v Československu v r. 1873 a nikoliv před r. 1870, jak jest uvedeno v rozhodnutí notářského úřadu, že tedy podle § 7 a 9 zák. čl. XVIII:1871 získal otec — Č. 9974 —
st-lův příslušnost v obci S. a že tuto příslušnost neztratil přestěhováním do nynějšího Maďarska v r. 1873. Poněvadž měl tedy st-l po otci příslušnost v obci, která je nyní v území čsl., jest nezákonným, že bylo zrušeno přijetí jeho do svazku obce Košic.
O této stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost uvádí, že rozhodnutí min. vnitra žádost st-lovu bez důvodu zamítlo, že však důvody nacházejí se v rozhodnutí notářského úřadu st-li současně doručeném. Toto stanovisko stížnosti není správné a vzniklo patrně nepostřehnutím toho, o čem rozhoduje v nař. rozhodnutí ministerstvo a o čem rozhoduje notářský úřad.
Min. vnitra (podle intimátu sděleného st-li zemským úřadem) zamítlo pouze žádost st-lovu za udělení čsl. státního občanství podle § 9 zák. č. 236/20, kdežto notářský úřad zamítl žádost st-lovu za vydání osvědčení o čsl. státním občanství. Každý úřad tedy rozhodoval o něčem zcela jiném a neprávem má tudíž stížnost zato, že k zamítnutí udělení čsl. státního občanství podle § 9 úst. zák. č. 236/20 vedly žal. min. ty důvody, které k zamítnutí žádosti o vydání osvědčení o státním občanství sdělil se st-lem notářský úřad. Také důvody, které se st-lem sdělil notářský úřad, řeší otázku státního občanství st-lova jedině a pouze v tom směru, zda st-l nestal se státním občanem podle § 1 č. 1 úst. zák. č. 236/20 a již z toho jest zřejmo, že notářský úřad řešil otázku st-lova státního občanství zcela s jiného hlediska nežli nař. rozhodnutí min. vnitra, kteréž zamítá přiznati mu státní občanství po rozumu § 9 úst. zák. č. 236/20. — — — —
Bylo proto stížnost do cit. rozhodnutí min. vnitra zamítnouti jako bez- důvodnou.
Pokud pak stížnost vznáší námitky proti rozhodnutí notářského úřadu, nastává vzhledem k ustanovení § 5 nss-u předem povinnost zkoumati, zda rozhodnutí to jest konečným výrokem úřadu; po této stránce dospěl nss k úsudku, že nař. rozhodnutí notářského úřadu v Košicích konečným není, a to z těchto úvah:
Podle § 2 vyhlášky min. vnitra z 15. prosince 1926 č. 225 Sb. ve znění vyhlášky téhož min. z 1. července 1928 č. 108 Sb. vydává osvědčení o stá ním občanství na Slov. a Podk. Rusi přednosta okresního (městského notářského) úřadu. Článek 8. zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. stanoví pak, že pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí okresního úřadu k zemskému úřadu. Nss neshledal předpisu, který by proti rozhodnutí okresního (městského notářského) úřadu o vydání osvědčení o státním občanství opravný prostředek vylučoval ( srovn. též § 1 odst. 1. č. 1. vl. nař. č. 8/28).
V případě, o který jde, byl tedy z rozhodnutí měst. notářského úřadu v Košicích přípustný ještě další opravný prostředek k úřadu zemskému, a není tedy vlastně stížnost podaná do výměru měst. notář, úřadu podle § 5 zák. o ss přípustná. Avšak z ověřeného opisu nař. rozhodnutí, ke stížnosti připojeného, jakož i z originálu ve spisech založeného se podává, že rozhodnutí toto nebylo opatřeno poučením o opravném prostředku, ač předpisy §§ 68 a 71 vl. nař. č. 8/28 tak výslovně nařizují. Tento nedostatek byl způsobilý uvésti st-le v omyl, jakoby šlo o rozhodnutí konečné, a přiměl — Č. 9974 —
jej k tomu, že podal proti rozhodnutí tomu přímo stížnost k nss a zmeškal následkem toho podati proti němu včas řádné odvolání instanční (po případě žádost o navrácení v předešlý stav podle § 84 odst. 1 bodu 3. cit. vl. nař.). Ježto pak nařízení to v § 71 odst. 2 výslovně stanoví, že nesprávné a neúplné poučení nemůže býti straně na újmu, což ovšem tím spíše musí platiti i pro ten případ, nebylo-li proti výslovnému předpisu dáno poučení žádné, dlužno v nedostatku tom spatřovati podstatnou vadu řízení. (Srov. Boh. A 9480/31 a 9271/31.) Bylo proto rozhodnutí městského notářského úřadu v Košicích zrušiti pro vady řízení.

Citace:

č. 9974. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 175-178.