Č. 10227.

Školství. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní (Podk. Rus): Zemský úřad v Užhorodě není podle § 5 zák. č. 125/ 1927 Sb. příslušný rozhodovati o úpravě služebních požitků učitelů státních středních škol.
(Nález ze dne 16. prosince 1932 č. 14909.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9815/32, 9978/32, 5517/25.
Věc: Jiří I. v B. proti zemskému úřadu v Užhorodě o vrácení přeplatků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l, dosazený od počátku roku 1920 za suplujícího profesora na státním gymnasiu v Mukačevě, byl z této služby vyvázán koncem února 1921 a byl od 1. března 1921 dosazen za koncipistu při finančním ředitelství tamtéž. Školský odbor civilní správy Podk. Rusi v Užhorodě výnosem ze 6. června 1924 st-le uvědomil, že účetní oddělení při revisi shledalo, že st-li jakožto tehdejšímu suplujícímu profesoru byl vyplacen v r. 1921 200% drahotní přídavek, který mu vůbec nenáležel, ježto požíval osobního přídavku 10 Kč denně v úhrnné ceně 1610 Kč. Zároveň byl vyzván, aby tento obnos vrátil. Když st-l tomuto vyzvání nevyhověl, bylo dožádáno finanční ředitelství v Mukačevě přípisem jmenovaného úřadu ze 4. července 1924, aby st-li srazilo přeplatek s jeho služebních požitků a refundovalo tento obnos školskému odboru civilní správy Podk. Rusi.
K žádosti st-lova právního zástupce ze 4. ledna 1926, aby školský odbor vyřídil spor věci in merito, vyslovil tento úřad výnosem ze 3. února 1926, že nelze nic měniti na původním rozhodnutí. Tento výnos byl zrušen nálezem nss-u z 18. září 1928 č. 1264 pro vadnost řízení, poněvadž žal. úřad nevyřídil námitku stižnosti, odvolávající se na ustanovení § 20 zák. čl. 35: 1912, shledávající nezákonnost napadeného výroku v tom, že požaduje na st-li vrácení přeplacených požitků služebních, které st-l bona fide přijal a spotřeboval. Na základě tohoto nálezu vydal žal. úřad výnos z 27. června 1929, kterým opětovně zamítl stížnost st-lovu proti sražení přeplatku pro nedostatek věcných důvodů. Rozklad st-lův proti tomuto výnosu zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, protože důvody rozkladu postrádají právního základu.
Maje rozhodovati o stížnosti, musil nss z povinnosti úřední zkoumati, zda žal. úřad byl příslušným k vydání nař. rozhodnutí. V daném případě je na sporu otázka, zda st-1 jako býv. suplující profesor na státním reálném gymnasiu v Mukačevě je povinen vrátiti přeplacený obnos 1610 Kč, který mu byl vyplacen berním úřadem v Mukačevě z titulu 200% drahotního přídavku. Jde tedy o spor vzniklý ze služebního poměru st-le jako profesora státních středních škol.
Podle § 39 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb., jímž se upravuje správa školství v republice čsl., vyhrazena byla úprava správy školní v území Podk. Rusi zvláštním předpisům. Předpisy tyto dosud vydány nebyly a nutno proto vzhledem k ustanovení čl. 2 zák. č. 11/18 Sb. pokládati za platné předpisy býv. státu uherského.
Organisace středních škol byla v Uhrách upravena zák. čl. 30: 1883, jehož provedením byl v § 74 pověřen ministr vyuč. Profesoři státních středních škol byli jmenováni ministrem vyuč. Podle § 33 cit. zák. čl. sluší pohlížeti na profesory státních středních škol jako na státní úředníky, kteří mají nárok na pensi, a platí proto o požitkových nárocích jejich zákonné předpisy, platné pro státní úředníky. Doprava služebních požitků státních úředníků, podúředníků a sluhů byla provedena zák. čl. 4: 1893. Že tento zákonný předpis vztahuje se také na profesory státních středních škol, plyne zřejmě jednak z přílohy A k cit. zák., kde se jedná o zařádění státních úředníků do hodn. tříd, jednak z ustanovení § 21 bodu e) cit zák. čl., podle kteréhož nespadají pod ustanovení tohoto zákona a podléhají zvláštním předpisům z resortu min. vyuč. pouze universitní a polytechničtí profesoři, asistenti a praktikanti, dále zaměstnanci elementárních škol obecních, škol mateřských a dětských asylů, škol obchodních a živnostenských, ústavů pro hluchoněmé a slepé, škol pro porodní báby, dále zaměstnanci při ochranném domově v Balatonfured a zaměstnanci zemské hudební a divadelní akademie. Podle § 16 cit. zák. čl. rozhoduje o platových nárocích s vyloučením každého jiného řízení příslušný ministr.
Z uvedeného plyne, že jmenování státních středoškolských profesorů, poukaz jejich platů a rozhodování o sporných nárocích platových náleželo podle zákonů uherských do pravomoci ministra vyuč.
Po převratu připadla v zemích převzatých z býv. Uherska Čsl. republikou zmíněná kompetence býv. uher. min. vyuč. příslušnému (podle § 1 zák. z 2. listopadu 1918 č. 2 Sb. a podle povahy věci) úřadu (ministerstvu) pro školství a nár. osvětu. Tuto svoji působnost vykonával po převratu ministr škol. buď sám anebo byla — namnoze ve většině případů — vykonávána jeho jménem orgány jinými jako jeho representanty. Tak zejména na Slov. vykonával uvedenou pravomoc ministra škol. jeho jménem a jako jeho representant s počátku v důsledku ustanovení § 14 zák. z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. ministr pro správu Slov., resp. jeho orgán — referent pro školství (školský referát), v pozdější době pak (až dosud) t. zv. referát min. škol. v Bratislavě (srovn. výnos min. škol. z 8. února 1922 č. 1203 pres., Věstník min. škol. ročník 1922 č. 40), který je organisován jako místně elokovaná součást min. škol. (srovn. usnesení odborného plena nss-u Boh. A 313/27, dále nál. Boh. A 4105/24, 4356/25, 6302/27 a četné jiné), takže ovšem rozhodnutí a opatření tohoto referátu mají právně povahu aktů ministra školství samotného.
Podobně vyvinula se organisace úřadu na Podk. Rusi, která podle § 3 úst. listiny jest »nedílnou součástí Čsl. republiky, ovšem jako »samosprávné území«, vypravené »nejširší autonomií, slučitelnou s jednotností republiky čsl.«, jehož sněm jest »příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech .... vyučovacích . .. .« a v jehož »čele je guvernér ...«, které však tím nebylo vyjmuto z kompetence min. škol. (zřízeného pro celé území Čsl. republiky (zák. č. 2/18), upravované zákonem (§ 85 ústav. listiny).
Ani generální statut pro organisaci a administraci Podk. Rusi z 18. listopadu 1919 č. pres. 299, Úřední Noviny ročník 1. číslo 1., ani vl. nař. z 26. dubna 1920 č. 356 Sb. o změně generálního statutu, ani vl. nař. z 27. července 1920 č. 476 Sb. o prozatímní úpravě politické správy Podk. Rusi a ze 7. června 1923 č. 113 Sb. o příslušnosti adm. úřadu v Podk. Rusi, ani jiná ve Sbírce zákonů a nařízení řádně publikovaná norma nemá předpisu, který by pravomoc, náleževší podle uherských zákonů ve věcech profesorů státních škol středních uherskému ministru vyučování a v důsledku zákonů č. 2/1918 a č. 11/1918 Sb. čsl. ministru škol., byl přenesl na úřad jiný, zejména nikoliv na Civilní správu Podk. Rusi. Vykonával-li tedy po převratu po řadu let — až do uvedení v život zák. č. 125/27 — kompetenci min. školství na Podk. Rusi t. zv. »školský odbor Civilní správy Podk. Rusi«, nevystupoval a pro nedostatek zákonného podkladu ani ne- mohl vystupovati tento úřad jako úřad odchylný od min. škol., ani jako součást Civilní správy Podk. Rusi, naopak vystupoval v uvedených směrech rovněž jenom jako součást min. školství, takže akty jeho, vydané ve věcech spadajících podle platných zákonů do kompetence min. škol., měly právně rovněž povahu aktu tohoto ministra samotného (srovn. Boh. A 5517/26 a j.).
Tím, co bylo uvedeno, jest dostatečně odůvodněn právní názor, že na civilní správu Podk. Rusi žádným z uvedených předpisů nebyla přenesena s min. škol. kompetence k úpravě platů státních učitelů středoškolských. Avšak nějaký přesun této kompetence s jmenovaného ministra nebyl proveden ani jinými normami právními, netýkajícími se jedině území Podk. Rusi, nýbrž majícími ráz všeobecný.
Když tedy zákon č. 125/1927 Sb. v § 5 přenesl na nový zemský úřad pro zemi Podk. v Užhorodě mimo jiné také kompetenci, která »podle předpisů dosud platných příslušela.... v Podk. Rusi civilní správě«, mohl se tento přesun ovšem týkati jen pravomoci, která dosud po právu byla vykonávána touto Civilní správou jako takovou, nikoliv však zákony založené kompetence ministra (ministerstva) škol., která, jak shora vyloženo, byla dosud na Podk. Rusi vykonávána orgánem a součástí tohoto ministerstva, totiž školským odborem v Užhorodě.
Na tom nemůže nic měniti ani pouhý název tohoto odboru jako »Školského odboru Civilní správy« ani okolnost, že školský odbor tento snad byl organisován a působil též jako součást Civilní správy, když — jak uvedeno — není zákonné normy, která by kompetenci náležející podle platných zákonů ministru školství, byla jemu odňala a přenesla na úřad jiný (srovn. Boh. A 9815/32).
Jestliže tedy v daném případě zemský úřad v Užhorodě přes to, co bylo shora vyloženo, rozhodoval o vrácení přeplatku ze služebního platu suplujícího profesora na státním reálném gymnasiu, osvojil si kompetenci, jež mu podle zákona nepříslušela, i dostal se tím do rozporu se zákonem. Slušelo tudíž zrušiti nař. rozhodnutí již z tohoto důvodu podle § 7 zák. o ss, aniž měl nss možnost zabývati se meritem sporu.

Citace:

Č. 10227. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 787-790.