Č. 10032.

Zaměstnanci veřejní (Slovensko): Má úředník požívající diét pro vedení dvojí domácnosti nárok na tyto diéty také za dobu ode dne, kdy mu byl v novém působišti dán k disposici byt úřadem pro něho zabraný, až do dne, ke kterému mohl svůj dřívější byt vypověděti?
(Nález ze dne 27. září 1932 č. 9892/30.)
Věc: Dr. Arpád K. v Bratislavě proti ministerstvu financí o diéty z titulu vedení dvojí domácnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem gfř v Bratislavě ze 17. května 1923 byl st-1 jako finanční koncipista přeložen z Bratislavy do Nitry. Žádosti st-lově z 12. června 1923, aby mu od 4. června 1923 byly přiznány diéty, ježto se mu nepodařilo v Nitře si zaopatřiti takový byt, jako byl jeho zařízený pokoj v Bratislavě, v němž by mohl vésti domácnost, nebylo rozhodnutím gfř v Bratislavě z 20. února 1926 č. 388 pres. vyhověno.
Rozhodnutí toto bylo ke stížnosti st-lově nss-em zrušeno pro nezákonnost. V důsledku tohoto nálezu byly st-li rozhodnutím z 5. ledna 1928 přiznány diéty denních 40 Kč na základě ustanovení bodu 2. D 2 Zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slov., počínajíc dnem 4. června 1923, kdy st-1 nastoupil službu u fin. ředitelství v Nitře, po dobu vedení dvojí domácnosti, t. j. do vydání rozhodnutí župního úřadu v Nitře z 16. října 1923, kterým pro st-le byl v Nitře zajištěn rodinný byt, tedy do dne 16. října 1923.
Proti tomuto rozhodnutí, pokud mu byly odepřeny diéty za dobu od 16. října 1923, st-1 podal stížnost na tento soud. Výnosem gfř v Bratislavě z 29. května 1928 byly st-li přiznány diéty i za dobu od 17. října 1923 do 3. listopadu 1923 incl., kdy výměr župního úřadu v Nitře o zajištění rodinného bytu v Nitře byl st-li doručen.
Vzhledem k tomu byl st-1 nss-em dotázán, zda pokládá svoji stížnost, pokud jde o diéty za dobu od 17. října 1923 do 3. listopadu 1923, za bezpředmětnou. Poněvadž však st-1 ve stanovené lhůtě prohlášení neučinil, zastavil nss podle § 44 zák. o ss další řízení o stížnosti ve příčině diét za dobu od 17. října do 3. listopadu 1923 incl., takže na sporu zůstal toliko st-lem tvrzený nárok na diéty za dobu od 4. listopadu do 30. listopadu 1923, kdy st-lův služební poměr byl zrušen. V této části bylo pak rozhodnutí gfř v Bratislavě z 5. ledna 1928 nss-em zrušeno pro vady řízení, ježto tu nešlo o rozhodnutí konečné po rozumu § 5 zák. o ss.
Gfř vydalo v důsledku toho rozhodnutí z 15. července 1929, jímž žádosti st-lově za diéty od 4. listopadu do 30. listopadu 1923 nebylo vyhověno, a dodalo, že lze se do 15 dnů ve smyslu 2. odst. § 151 zák. č. 103/26 odvolati k min. fin.
Min. financí nevyhovělo nař. rozhodnutím odvolání z těchto důvodů:
»Nepoukázání Vám diét za dobu od 4. listopadu (incl.) do 30. listopadu 1923 je odůvodněno ustanovením bodu 2. D 2 »Zásad«, ve kterém jest výslovně řečeno, že ženatým státním zaměstnancům jen potud přináležejí diéty, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště aneb do místa na blízku se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati. Vám bylo rozhodnutí župního úřadu v Nitře doručeno dne 3. listopadu 1923. Tímto byl Vám rozhodnutím okr. úřadu v Nitře z 31. srpna 1923 zajištěný rodinný byt i pravoplatně přidělen a dán k disposici a tím momentem přestal u Vás důvod dalšího vedení dvojí domácnosti. Předmětný byt byl podle hlášení fin. ředitelství v Nitře z 26. října 1927 volný, neboť Váš předchůdce, účetní tajemník M., se z něho vystěhoval dne 19. července 1923 a tak mohl jste se do něho ihned nastěhovati. Ta okolnost, že mohl jste dne 3. listopadu 1923 vypověděti Vámi v Nitře a Vaší manželkou v Bratislavě obývané byty až k 30. listopadu 1923, nemůže býti důvodem dalšího poukazování diét. Skutečností je, že byt Vám byl pravoplatně přidělen a dán k disposici a že jste se mohl do něho ihned nastěhovati a vésti v něm obvyklým způsobem domácnost. Taktéž neodůvodňuje nutnost vedení dvojí domácnosti okolnost, že 22. října 1923, tedy 12 dní před doručením rozhodnutí župního úřadu, byl Vám doručen výměr gfř, kterým byl Váš služební poměr dnem 30. listopadu 1923 zrušen, poněvadž pro respektování této okolnosti nenacházíme žádné opory v usnesení min. rady z 27. července 1920 a nemohla býti právním důvodem pro nepřijetí přiděleného rodinného bytu, poněvadž Váš služební poměr tehdy ještě trval a skončil až dne 30. listopadu 1923.«
Rozhoduje o stížnosti, podané do tohoto rozhodnutí, uvážil nss toto:
Stížnost namítá: Žalovaný úřad vychází z názoru, že st-1 nemá nároku na diéty za dobu od 4. listopadu do 30. listopadu 1923 proto, že rozhodnutí župního úřadu v Nitře, kterým byl st-li rodinný byt v Nitře pravoplatně zajištěn a přidělen, bylo mu doručeno dnem 3. listopadu 1923. Tento názor podle mínění stížnosti neobstojí, jelikož st-l měl v ten čas dva byty, jednak v Bratislavě, jednak v Nitře, takže takto vzniklá dvojí domácnost nemohla býti zrušena ihned dnem pravoplatného zajištění rodinného bytu v Nitře, nýbrž teprve výpovědí obou dosavadních bytů, což se mohlo státi výpovědí že 3. listopadu teprve ke dni 30. listopadu 1923.
St-l uplatňuje nárok na diéty i za dobu od 4. listopadu do 30. listopadu 1923, ač mu již v té době byl dán byt k disposici, z toho důvodu, že teprve dnem 30. listopadu mohla uplynouti výpovědní lhůta z dosavadních bytů. Tento názor stížnosti nemá opory v usnesení min. rady z 27. července 1920, jak správně žal. úřad vyslovil.
Podle ustanovení 2. D 2 usnesení min. rady z 27. července 1920 přísluší totiž ženatým státním zaměstnancům na systemisovaná místa na Slov. ustanoveným, jak při původním jmenování, tak při pozdějším přeložení z moci úřední, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště neb do místa poblíže se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati, diéty ustanovené pro exponované zaměstnance. Z ustanovení toho tedy plyne, že nemožnost přestěhování pro úředně zjištěný nedostatek bytů jest základním předpokladem nároku na udělení diét z titulu vedení dvojí domácnosti, a nelze nikterak z ustanovení toho dovoditi, že by na diéty ty byl nárok i z toho důvodu, že neuplynula ještě výpovědní lhůta týkající se dřívějších bytů.
Jest sice stížnosti dáti za pravdu, že přeloženému zaměstnanci tím, že musí dáti z dřívějšího bytu výpověď, vzniká škoda, leč otázku náhrady této škody neřeší ustanovení 2. D 2 cit. »Zásad«, nýbrž § 68 služ. pragmatiky jednající o přeložení pragmatikálních zaměstnanců. Podle tohoto zákonného ustanovení jest úředníku, který má po případě nárok na normální přesídlovací platy, mimo ně zaplatiti ještě náhradu nájemného, když za svůj dosavadní byt následkem nemožnosti včasné výpovědi musí zapraviti nájemné za čas po dni úplného vyklizení bytu. Otázka této náhrady jest však zcela odchylná od otázky nároku na diéty podle svrchu citovaného ustanovení 11. D 2 »Zásad«, i bylo námitku v tomto směru vznesenou zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 10032. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 309-311.