Č. 10046.

Samospráva obecní, okresní a zemská. — Zdravotnictví: 1. * Kompetenční předpis § 5 odst. 4 zák. č. 77/27 o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy nevztahuje se na odvolání z výměry přirážek svazků územní samosprávy předepsaných pro dobu před účinností zákona. — 2. * Pro rok 1927 nelze předepsati na základě daně z vyššího služného pro tento rok stanovené zdravotní přirážku.
(Nález ze dne 30. září 1932 č. 14261.) Prejudikatura: ad 1.: Boh. F 5711/31.
Věc: Dr. Ludvík B. v J. proti berní správě v Uherském Hradišti o přirážky k dani z vyššího služného na r. 1927.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání st-le proti platebnímu rozkazu, kterým byly st-li předepsány přirážky obecní, okresní (silniční), zemské, kostelní a zdravotní k dani z vyššího služného za rok 1927. Žal. úřad odůvodnil svoje rozhodnutí tím, že jak obecní, tak zemské přirážky byly povoleny k přímým daním jen všeobecně, nikoliv taxativně k jednotlivým druhům přímých daní mimo daň činžovní, a že daň z vyššího služného nutno subsumovati pod pojem »ostatní přímé daně« podle zák. z 15. června 1927 č. 76 Sb.
Stížnost uplatňuje, že zákonem č. 76/27 byla daň z vyššího služného zavedena jako nová daň. Tento zákon však nestanoví, že by tato daň byla podkladem pro vyměření a vybírání přirážek. Teprve zákon č. 77/27 ustanovil v § 1, že přirážky mohou býti vybírány k dani z vyššího služného, a to pro léta 1928 a další do nejvyšší přípustné sazby. Mohou tudíž pro rok 1927 býti vybírány přirážky, jen když byly povoleny instancí, která je k povolení příslušná. Podle § 3 zák. č. 77/27 zůstávají v platnosti dosavadní předpisy o povolování přirážek. Podle § 22 odst. 2 mor. zem. zříz. povoloval přirážky moravský sněm se schválením císařovým. Tyto funkce přešly státním převratem na vládu. Byla by tudíž musila vláda zvláště povoliti vybírání přirážek k dani z vyššího služného a povolení by musilo býti vyhlášeno ve sbírce zák. a nař.; to se však nestalo.
O stížnosti bylo uvažováno takto: :
Jak plat. rozkaz, tak i nař. rozhodnutí vydány byly za účinnosti zák. č. 77/27, který ve 4. odst. § 5 stanoví, že o odvolání proti výměře přirážek svazků územní samosprávy — pokud nejde o přirážky k dani pozemkové, vybírané obcemi — rozhoduje s konečnou platností finanční úřad 1. stolice. Žal. úřad opřel, jak patrno z citace právě uvedeného zákonného ustanovení v právním poučení, připojeném k jeho rozhodnutí, o toto ustanovení své oprávnění rozhodovati o odvolání, ačkoliv šlo o přirážky k dani z vyššího služného za rok 1927, tedy období před účinností zákona č. 77/27, a to nejen o přirážky svazků územní samosprávy, nýbrž i o přirážky jiné (kostelní a zdravotní).
Nss byl proto nucen především z povinnosti úřední zkoumati, byl-li žal. úřad vůbec příslušným rozhodovati o odvolání st-lovu. Otázku tuto pak musil s výjimkou přirážky zdravotní zodpověděti záporně. Nss vyslovil již v nál. Boh. F 5711/31, že z výslovné citace § 1 zák. č. 77/27, kterýžto § upravuje přirážky tu uvedené na léta 1928 a další, v § 5 odst. 4 jest patrno, že kompetenční předpis tohoto § 5 odst. 4 týká se přirážek uvedených v § 1, tedy přirážek pro léta 1928 a další. Paragraf 29 téhož zák. pak stanoví výslovně v odst. 2, že dnem účinnosti zákona pozbývá platnosti § 42 zák. č. 329/21, pokud se týká přirážek k daním přímým, a že se mění, pokud se týče doplňuje § 38 mor. obec. zříz. z 15. března 1864 č. 4 z. z. mor. a § 12 zák. č. 76/19, pokud jde o odvolání proti výměře obecních přirážek, — s výhradou použití na dřívější případy. Bylo ovšem uvážiti, že podle zák. č. 76/27 vyměřují se daně na každý kalendářní rok (berní rok), když prošel, z důchodů nebo požitků daním podrobených, jichž v tomto kalendářním roce bylo skutečně dosaženo, resp. z daňového základu pro tento kalendářní rok zjištěného (§ 4 odst. 1, § 104 odst. 1, § 148 odst. 1, § 176 odst. 1 a § 184 odst. 1 a 4 cit. zák.), že však přirážky pro běžný rok připisují se ke státní dani za uplynulý rok předepsané. Leč v daném případě šlo sice o přirážky ke státní dani za rok 1927, přirážky samy však se ve skutečnosti týkaly také kalendářního roku 1927, jak patrno z přípisu berního úřadu v Uher. Hradišti ž 2. dubna 1929 a mor. zem. výboru ze 17. června 1927, dále z přípisů mor. zem. výboru ze 16. července 1927 a zem. fin. ředitelství v Brně z 26. února 1927. Nemůže tedy býti pochybnosti, že šlo o přirážky svazků územní samosprávy, na něž nový kompetenční předpis § 5 odst. 4 zák. č. 77/27 vůbec nedopadá.
Pokud jde o přirážky obecní, vztahoval se na ně předpis § 42 zák. č. 329/21, podle něhož jest k rozhodnutí o odvolání, pokud nejde o nesprávný výpočet přirážek — tedy pouhou chybu početní — povolán bezprostřední úřad dohlédací. V příčině přirážek zemských a okresních (silničních) dlužno ve shodě s judikaturou býv. ss-u (srovn. zejména Budw. A 5750/1908 a A 7527/1910) setrvati na názoru, že k rozhodování o přirážkách jsou povolány orgány autonomní, jimž příslušelo usnášeti se na těchto přirážkách, pokud se týče orgány jim v instančním pořadí nadřízené (§ 22 zem. zříz. mor. a § 12 zák. č. 38/77 z. z. mor. ve znění zák. č. 60/98 z. z. mor. se zřetelem na zák. č. 125/27).
Rozhodovati o odvolání ohledně přirážek kostelních jsou dosud povolány úřady správní, ježto není předpisu, který by byl změnil kompetenční předpis § 55 zák. č. 50/1874 ř. z. Pokud tedy šlo o přirážky zemské, okresní (silniční), obecní a kostelní, osoboval si žal. úřad neprávem kompetenci rozhodovati o odvolání a musilo býti nař. rozhodnutí zrušeno jako nezákonné, aniž bylo třeba zabývati se věcnými vývody stížnosti.
Zbývá přirážka zdravotní, ohledně které jest příslušnost žal. úřadu vzhledem k ustanovení § 11 odst. 2 zák. č. 477/21 resp. § 1 zák. č. 254/ 23 nepochybnou. Musil tudíž nss přihlédnouti k meritornímu obsahu stížnosti. Tato sice mluví zásadně jen o přirážkách autonomních a s plnou určitostí zvláštních námitek proti přirážce zdravotní neformuluje, přes to však lze z ní seznati, že zamítavý výrok žalovaného úřadu má za nezákonný proto, že také pro tuto přirážku nemůže býti v r. 1927 podkladem daň z vyššího služného.
Nss nemohl stížnosti upříti oprávnění. Daň z vyššího služného byla nově zavedena teprve zákonem č. 76/27 (§ 184). Tento zákon nabyl sice podle čl. XVI odst. 1 účinnosti dnem 1. ledna 1927, ježto se však daň z vyššího služného mohla vyměřovati podle toho, co bylo shora řečeno, teprve když tento kalendářní rok prošel, tudíž teprve v roce 1928, nemohla býti takováto daň již v roce 1927 podkladem pro vyměření zdravotní přirážky. Jeví se tudíž předpsání zdravotní přirážky pro rok 1927 na základě daně z vyššího služného pro tento rok stanovené nezákonným.
Bylo proto nař. rozhodnutí v celém rozsahu zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 10046. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 340-342.