Č. 10041.

Obecní dávka ze zábav: * Film prohlášený censurou za kultumě-výchovný, je-li provázen hudbou, která má toliko za účel doplniti zrakové dojmy a požitky obecenstva dojmy sluchovými, není osvobozen od dávky ze zábav ve smyslu čl. V. vl. nař. 15/28.
(Nález ze dne 29. září 1932 č. 14644.)
Prejudikatura: srv. Boh. A 9362/31 a 4040/24.
Věc: Spolek »Deutsche Landes - Kommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge in Mähren« v Brně (adv. Dr. Ant. Kusý z Prahy) proti zemskému úřadu v Brně o dávku ze zábav. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo brněnské zamítlo ve schůzi své, konané dne 30. října 1929, odvolání spolku Deutsche Landeskommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge, jako majitele kina Central v Brně, do výměru městské rady brněnské z 27. května 1929 o předpisu dávky ze zábav z kulturně výchovného filmu »Hrdinská cesta Krasina«, z těchto důvodů: »Předvádění filmů, které by samy o sobě dávce nepodléhaly, bylo doprovázeno hudbou, již nutno považovati za koncertní produkci podle § 2 odst. 2 prav. dávce podléhající, třeba šlo jen o tak zv. hudbu scénickou, neboť ustanovení odst. 3. § 3 pravidel o scénické hudbě platí pouze pro divadelní představení ve vlastním slova smyslu. Byly tudíž podniky z dávkové povinnosti vyňaté spojeny s podniky dávce podléhajícími, a byla proto právem z nich předepsána dávka ze zábav.«
Dalšímu odvolání zemský úřad v Brně nevyhověl nař. výměrem z důvodů rozhodnutí odvoláním napadeného.
O stížnosti nss uvážil:
Na sporu jest otázka, vztahuje-li se osvobození od dávky ze zábav, stanovené čl. V. vl. nař. č. 15/28 co do filmů, jež jsou prohlášeny censurou za kulturně výchovné, i na filmy, jež byly předvedeny s doprovodem hudebním k nim složeným. Žal. úřad má za to, že předvádění takových filmů, je-li provázeno hudbou, třeba tak zv. hudbou scénickou, je podrobeno dávce ze zábav. Po názoru stížnosti hudební doprovod, který tvoří nerozlučnou součást filmového představení, sám o sobě nemůže býti předmětem nějakého koncertu, nýbrž byl komponován tak, aby obraz vnímaný zrakem byl doplněn dojmem sluchovým, budil náladu odpovídající promítanému obrazu a tak poskytl plný požitek z předváděného filmu, a nemůže býti proto důvodem zdanění.
Podle § 2 dávk. pravidel podléhá — s výjimkou tam uvedenou — zásadně každá hudební produkce dávce ze zábav, pokud není podle § 3 osvobozena od dávky. Na kvalitu a obsah hudební produkce kladou dávková pravidla důraz jen potud, že osvobozují od dávky koncerty subjektů kvalifikovaných nebo uznaných (§ 3 odst. 4), jakož i hudbu operní a scénickou při divadlech (§ 3 odst. 3). Ze spisů plyne, že nešlo ani o případ § 3 odst. 4, ani o hudbu operní; že by bylo šlo o hudbu scénickou, sama stížnost popírá. Jest proto bez právního významu okolnost, mohl-li býti doprovod hudební svým obsahem předmětem samostatného koncertního provedení, a není tedy vadou řízení, že nebyl proveden nabídnutý o tom důkaz znalecký.
Čl. V. vl. nař. č. 15/28, pojav mezi podniky od dávky osvobozené, jak je příkladmo uvádí § 3 odst. 1, i filmy, jež jsou censurou prohlášeny za kulturně výchovné, stanovil jen výjimku z pravidla § 2, že dávce ze zábav jsou podrobena i představení kinematografická, nijak se však nedotkl předpisů o podnicích hudebních. Z toho, že vl. nař. č. 15/28 nevyloučilo z osvobození kulturně výchovné filmy s doprovodem hudebním, nedá se vyvoditi, že i takové filmy jsou od dávky osvobozeny, neboť jen výslovný předpis, že i takové filmy jsou od dávky osvobozeny, byl by mohl stanovití výjimku z pravidla § 2, že každá hudební produkce je podrobena dávce. Ježto tedy doplněk čl. V. vl. nař. 15/28 nic nezměnil na dosavadním právním stavu co do zásady § 2 o zdanění produkcí hudebních, mohl nss í za platnosti tohoto doplňku setrvati na právním názoru, který vyslovil v nál. Boh. A 4040/24 a 9362/31, že totiž hudební doprovod, který má toliko úlohu, aby dojmy a požitky zrakové byly doplněny a zesíleny dojmy zvukovými, nutno s hlediska dávk. pravidel posuzovati samostatně jako hudební produkci podle § 2 dávce podrobenou, která spojena s představením kinematografickým působí, že celý podnik podléhá dávce.
Otázkou, jaký význam by měla pro osvobození kulturního filmu od dávky okolnost, že kulturní film je spojen s hudbou, která obsahově tvoří integrující součást filmu, takže by bez této hudby provedení filmu vůbec nebylo možné, nemusel se nss zabývati, ježto podle stížnosti samé v tomto případě hudba sloužila pouze k oživení filmového představení a k doplnění zrakových dojmů a požitků obecenstva, nebyla však integrující součástí filmu ve smyslu shora uvedeném.

Citace:

č. 10041. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 329-331.