Č. 10106.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: 1. »Dohodou« ve smyslu ustanovení § 17 odst. 4 dávk. pravidel č. 143/22 Sb. není případ upravený v odst. 2 § 17, kde úřad, maje za správné udání učiněné stranou o hodnotě, udání to přijme a podle něho dávku vyměří. — 2. Námitka, že úřad navrhnul soudní odhad hodnot převedených nemovitostí, aniž o tom stranu vyrozuměl, nemůže býti uplatňována v řízení před úřady dávku vyměřujícími.
(Nález ze dne 27. října 1932 č. 16181.)
Prejudikatura: ad 1. Boh. A 2605/23, 4189/24, 4304/25, ad 2. Boh. A 58/19, 2494/23, 2518/23, 7399/28.
Věc: Antonín Sch. v T. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Smlouvou trhovou z 25. dubna 1923 zcizil st-1 nemovitosti ve vložce č...... obce T. za 7075 Kč 60 h. V přiznání udána zcizovací hodnota 15000 Kč. Platebním rozkazem ze 14. října 1924 byla vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí na základě nabývací hodnoty 10000 Kč k 1. lednu 1914 a zcizovací hodnoty 15000 Kč podle udání strany.
K podanému odvolání byl rozhodnutím zsv-u z 26. března 1925 platební rozkaz zrušen k novému stanovení nabývací hodnoty, neboť ze spisů nelze zjistiti, že by strana byla tuto hodnotu někde uvedla jako celkovou nabývací hodnotu. Na to bylo provedeno řízení nejen ohledně nabývací, nýbrž i ohledně zcizovací hodnoty, a tato konečně stanovena soudním odhadem.
Platebním rozkazem z 5. ledna 1927 byla vyměřena dávka na základě nabývací hodnoty 16867 Kč 71 h (s připočtením 10%) a zcizovací hodnoty podle soudního odhadu 28725 Kč 10 h. Odvolání žal. úřadu, pokud se týče zcizovací hodnoty, zamítl z těchto důvodů. »Inspektorát byl by učinil zadost své povinnosti jakožto podřízená instance, kdyby byl obmezil řízení na zjištění hodnoty nabývací. Avšak neprávem namítá st-1, že platební rozkaz, pokud nebyl vzat v odpor první stížností, vešel v jeho prospěch v moc práva. Právní moc jest totiž vzhledem k ustanovení § 27 pravidel, resp. zák. z 18. března 1878 č. 31 ř. z. potud jenom relativní, že nastává teprve po dvou letech po vydání platebního rozkazu. Do této doby jest vyměřovacímu úřadu vyhraženo právo opraviti předpis dávky ve smyslu jejího zvýšení, tedy také právo, provésti za tím účelem nové řízení. V případě, o který jde, zjistil vyměřovací úřad také zcizovací hodnotu nemovitosti. St-1 nemůže právem namítati, že o hodnotě zcizovací (nesprávně nabývací) docíleno bylo dohody, která by zabraňovala zavésti nové řízení, neboť tím, že hodnota zcizovací (nesprávně nabývací) pojata byla do platebního rozkazu podle návrhu strany, nestala se ještě hodnota nespornou, jak by se stalo smlouvou čili výslovným ujednáním. Ježto v řízení, zahájeném podle § 17 pravidel, nebylo docíleno dohody o obecné hodnotě nemovitosti v době zcizení, byl inspektorát oprávněn, dáti zjistiti i tuto hodnotu soudním odhadem. Bezdůvodná jest další námitka po stránce formální vznesená, totiž že protest st-lův z 28. srpna 1926 proti návrhu na provedení soudního odhadu nebyl vyřízen jako stížnost, neboť proti opatřením vyměřovacího úřadu před vydáním platebního rozkazu nemá strana zvláštního prostředku opravného.«
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Stížnost namítá, že zemský inspektorát pro zemské dávky překročil příkaz daný mu zsv-em v rozhodnutí z 26. března 1925, dav zjistiti soudním odhadem také hodnotu zcizovací. — Neprávem.
Platební rozkaz ze 14. října 1924 byl zsv-em rozhodnutím z 26. března 1925 zrušen in toto: byl-li ve výroku tom připojen dodatek »k novému ustanovení nabývací hodnoty«, vyjádřen tím pouze důvod, proč došlo ke zrušení celého platebního rozkazu, totiž následkem vypadnutí jedné ze složek vyměřovacího základu, nebylo tím však vysloveno, že se platební rozkaz zrušuje pouze v tom bodu, kde byla stanovena nabývací hodnota, kdežto jinak že zůstává nedotčen. Zem. inspektorát musil tedy vydati platební rozkaz nový a byl rozhodnutím zsv-u vázán jen potud, že nemohl vžiti za základ vyměření dávky původní nabývací hodnotu jako hodnotu stranou udanou, v jiných směrech však byl volný, a mohl již proto provésti nové řízení v celém rozsahu, a tedy také co do hodnoty zcizovací.
Namítá-li stížnost ku podpoře své shora uvedené výtky, že žal. úřad nemohl se dovolávati ustanovení § 3 zák. z 18. března 1878 č. 31 ř. z., má ovšem pravdu, poněvadž zsv platební rozkaz zrušil, tedy odstranil, takže nebylo tu již předpokladu pro použití cit. předpisu § 3. Ale pak byl tu případ § 1 zák. č. 31/1878 ř. z. a zem. inspektorát byl na základě tohoto předpisu oprávněn zahájiti nové vyměřovací řízení, dokud právo jeho, vyměřiti dávku, nebylo promlčeno.
Změně ve vyměřovacím základu nebyla na závadu ani dohoda stran zcizovací hodnoty, jak namítá strana, neboť dohody takové ve skutečnosti zde nebylo. — Strana dovozuje dohodu z toho, že v přiznání udala zcizovací hodnotu 15000 Kč, a vyměřující úřad tuto hodnotu vzal za základ při vyměření dávky v prvém platebním rozkaze. Dávková pravidla mluví o dohodě v § 17 odst. 4; slovem dohoda rozumí tu pak jenom dohodu V technickém slova smyslu, t. j. vzájemné souhlasné ujednání vyměřujícího úřadu a strany, jež může ovšem býti sjednáno i mimo řízení dle § 17 dávk. pravidel. Takovou dohodou není však případ upravený v odst. 2. § 17, kde úřad, maje za správné udání, jež strana učinila o hodnotě, udání to přijme a podle něho dávku vyměří (srov. Boh. A 4304/25, 4189/24, 2605/23). V postupu takovém nelze ještě spatřovati dohodu pro úřad závaznou ve smyslu § 17 odst. 4 dávk. prav. K dohodě ve smyslu posléze uvedeném však v konkrétním případě nedošlo, a nemá proto svrchu uvedená námitka stížnosti opory.
Než ani vytýkané vady řízení nss neshledal. Vytýká-li stížnost, že vyměřující úřad navrhnul soudní odhad ku zjištění hodnot převedených nemovitostí, aniž o tom st-le vyrozuměl, jakož i že ve svém návrhu na soudní odhad nevyjádřil jasně, že se jedná o hodnotu nejen nabývací, nýbrž i zcizovací, a tím že zavinil, že se st-1 odhadu soudního nezúčastnil, stačí na to odpověď, že námitky ty ve svém jádře směřují proti použitelnosti provedeného soudního odhadu z důvodu, že se strana soudního řízení nezúčastnila, výtky takové však dle stálé judikatury nss-u lze uplatňovati jen v řízení soudním (viz Boh. A 58/19, 2494/23, 2518/23, 7399/28).

Citace:

č. 10106. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 473-475.