Č. 10074.

Školství. — Řízení před nss-em: 1. * Vydržovatel církevní školy ludové na Slov. je legitimován ke stížnosti na nss do rozhodnutí min. škol., jímž se odpírá nebo omezuje platová záloha pro učitele této školy po rozumu § 1 odst. 2 věty 2 zák. č. 104/26 a usnesení min. rady z 22. prosince 1926 (intimát min. škol. z 5. ledna 1927 č. 157809/26-1). — 2. * Cit. usnesení vlády nezakládá vydržovateli církevní školy ludové na Slov. právní nárok na poskytnutí zálohy pro učitele ze státních prostředků na platy podle zák. č. 104/26.
(Nález ze dne 15. října 1932 č. 15339.)
Prejudikatura: ad 1. Boh. A 5194/25, neodporuje Boh. A 5379/26, 6375/27 a 6540/27, ad 2. Boh. A 8630/30.
Věc: Evangelický církevní sbor a. v. v L. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o státní podporu na učitelku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem ze 14. prosince 1928 poukázal referát min. škol. v Bratislavě na příslušnou žádost evangelického církevního sboru a. v. v L., jakožto vydržovatele evang. ludové školy v L., Blance W., výpomocné učitelce této školy, ode dne 1. ledna 1929 na základě zmocnění vlády Čsl. republiky z 22. prosince 1926, sděleného přípisem min. škol. z 5. ledna 1927 č. 157.809/1-1926, ze státních prostředků a na účet dosavadního vydržovatele školy přídavek na zvýšení jejích požitků, zabezpečených jí vydržovatelem školy, ... do výše služebních požitků, na které by měla nárok podle zák. č. 104/26, kdyby působila za stejných okolností na škole státní téže kategorie.
Další žádost řečeného sboru za poukázání řečeného přídavku pro Blanku W. již ode dne 1. září 1928 zamítl týž úřad nař. výnosem, ježto není zákonného podkladu k jejímu příznivému vyřízení, a s podotknutím, že nejde o případ po rozumu ustanovení odst. 5 a 6 § 2 zák. článku XXVII:1907 a § 20 zák. článku XVI:1913.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
Vzhledem k námitce odvodního spisu žal. úřadu, jakož i z povinnosti úřední musil nss nejprv vyřešiti otázku st-lovy legitimace ke stížnosti na nss. Po té stránce slušelo přihlédnouti k normě § 2 zák. o ss, podle níž si může stěžovati k nss-u ten, kdo tvrdí, že bylo rozhodnutím aneb opatřením správního úřadu porušeno jeho právo. V konkrétním případě st-1 tvrdí takové porušení svého práva a spatřuje je v tom, že žal. úřad odepřel poskytnouti učitelce, ustanovené na církevní škole st-lem vydržované, zálohou doplatek již ode dne 1. září 1928 na její služební plat do výše platu učitelského podle 2. odstavce § 1 zák. č. 104/26 ve smyslu usnesení vlády z 22. prosince 1926, intimovaného výnosem min. škol. z 5. ledna 1927 č. 157.809/ 26-1, nýbrž že žal. úřad uvedené učitelce zálohou přiznal zmíněný doplatek teprv ode dne 1. ledna 1929. V konkrétním případě tudíž běží jedině o poskytnutí požitků podle zák. č. 104/26. Z toho, že § 45 tohoto zák. ukládá uhrazení nákladu, vznikajícího zvýšením platů plynoucím z něho, dosavadním vydržovatelům škol, což platí i ve příčině církevních škol na Slov., plyne, že církevnímu učiteli přísluší vůči vydržovateli církevní školy na Slov. právní nárok na poskytnutí služebních platů po rozumu tohoto zákona, a plyne z toho i dále, že se poskytnutí nebo neposkytnutí zálohy na tyto zvýšené platy služební státem dotýká beze sporu právní sféry vydržovatele školy, jenž v prvém případě — alespoň pro přítomnou dobu — jest zproštěn břemene, aby platy poskytl sám. Nss tudíž musil dospěti k názoru, že nelze st-li upírati řečenou legitimaci.
Jiná jest arci otázka merita, t. j. má-li skutečně či nemá-li dotyčný vydržovatel právní, před nss stihatelný nárok na to, aby se učiteli školy jím vydržované dostávalo od státu naznačené zálohy na plat. Tu pak nss v nál. Boh. A 8630/30 vyslovil právní názor, že cit. vládní usnesení nezakládá učiteli církevní školy ludové na Slov. právní nárok na poskytnutí takovéto zálohy. Při tomto právním názoru trvá nss i nedále. V tomto prejudikátu jest však uvedený právní názor odůvodňován nikoli toliko s hlediska právního nároku samotného učitele, nýbrž s hledisek věcných, podávajících se z povahy cit. usnesení vlády se zřetelem k existujícímu právnímu stavu, i třeba míti za to, že ani nikomu jinému, zejména vydržovateli církevní školy nepřísluší právní nárok, aby příslušnému učiteli církevní školy byl od státu přiznán plat řečeného způsobu, resp. mu bylo poskytnuto podle jeho žádosti více, než se skutečně stalo. Než pak nemohl žal. úřad zasáhnouti do práv stěžujícího si vydržovatele školy, když proti jeho stanovisku omezil poskytnutí zálohy na dobu kratší, než jak bylo žádáno.

Citace:

č. 10074. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 398-400.