Č. 10221.

Stavební právo (Praha): Je ve shodě se zákonem názor stav. úřadu, že při rozhodování o žádosti za stavební povolení pro stavbu dvorní dlužno pozírati k reflexním účinkům, které by stavba měla na zastavění průčelní strany staveniště?
(Nález ze dne 14. prosince 1932 č. 19815.) Věc: Otto E. v P. a spol. proti zemskému úřadu v Praze o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem rady hlavního města Prahy z 30. ledna 1929 bylo firmě R. E. a spol. odepřeno povolení postaviti na parcele kat. č... v Praze 7. skladiště a garáže, avšak bylo povoleno zříditi ohradní zeď u parcel kat. č... v Praze 7. s tím, že tato zeď bude zřízena v regulační čáře potvrzeného plánu státní regulační komise, že bude o vytýčení této čáry u městského stavebního úřadu zažádáno a že budou předloženy plány na zřízení ohradní zdi.
Odvolání podanému proti zamítavé části tohoto výměru nevyhověl stavební sbor hl. města Prahy usnesením z 9. dubna 1929. V odůvodnění bylo konstatováno, že výměr 1. stolice opírá se o pravoplatný regulační plán a o zastavovací pravidla k němu patřící, podle nichž jest při ulici D., při níž zmíněné parcely leží, přípustno zastavění domy obytnými aneb alespoň takovými součástkami podniků továrenských, které by svým vypravením měly charakter staveb obytných. Stavební sbor prohlásil, že projekt garáží a skladiště v tento rámec přípustného zastavění včleniti nelze a že jest nesprávný názor, jakoby zřízení těchto staveb nebylo na úkor plánu regulačnímu, neboť měla-li by se provésti zastavovacím předpisům odpovídající stavba domu na průčelní straně staveniště, bylo by třeba zbořiti projektované skladiště a garáže. Povolení těchto staveb by se tedy příčilo regulačnímu plánu a ustanovení § 15 zák. z 5. února 1920 č. 88 Sb.
Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodu výnosu v odpor vzatého a bylo poukázáno k tomu, že v projektu stavby skladiště a garáží jest vytečkován půdorys domu, jehož dvorní stavbou mělo býti skladiště a garáže. Než regulační plán redukoval hloubku staveniště z 36,50 m na 25,45 m, takže na ploše při ulici nebylo by lze postaviti budovu vyhovující přípustnému způsobu zastavění, kdyby se postavilo projektované skladiště a garáže.
Maje rozhodovati o stížnosti na toto rozhodnutí podané, považoval nss za nutno zjistiti především obsah jeho. Bylo jím odepřeno povolení k postavení skladiště a garáže na pare. kat. č.... v Praze 7. Z rozhodnutí je patrno, že žal. úřad pokládá tuto stavbu za stavbu dvorní a že odepřel žádané stavební povolení pro ni jedině proto, že by stavba ta znemožnila, aby na průčelní straně staveniště byla provedena stavba domu obytného aneb stavba takové součásti podniku továrního, která by byla upravena obdobně jako obytný dům. Bylo tedy žádané povolení stavební k postavení skladiště a garáže odepřeno jedině pro reflexní účinek, jaký by tato stavba měla na zastavění průčelní strany staveniště.
Z toho je patrno, že je bezdůvodná výtka stížnosti, jakoby nař. rozhodnutí bylo nejasné, ba dokonce nesrozumitelné.
Názor projevený v nař. rozhodnutí, totiž že při rozhodování o žádosti za stavební povolení pro stavbu dvorní dlužno pozírati k reflexním účinkům, jaké by stavba ta měla na zastavění průčelní strany staveniště, nelze pokládali za nezákonný. Podle ustanovení § 15 zák. z 5. února 1920 č. 88 Sb. o zřízení státní regulační komise pro hlavní město Prahu, v němž se jedná o účincích potvrzeného přehledného plánu regulačního a zastavovacího, jsou úřady při povolování staveb povinny přihlížeti k tomu, aby stavby nebyly se zmíněným plánem v rozporu.
V daném případě byl výnosem min. prací z 2. května 1925 potvrzen regulační plán pro Holešovice a »zastavovací podmínky« tvořící jeho součást. Podle těchto zastavovacích předpisů požaduje se, aby průčelní strany D.-cké ulice, při níž předmětná parcela Těží, byly zastavěny domy obytnými aneb alespoň takovými součástkami podniků továrních, které by byly obdobně upraveny jako obytné domy (budovy úřední, obytné a pod.). S regulačním plánem, svrchu označeným, jehož platnost st-lé v řízení konaném za účelem udělení stavebního povolení nepopírali a nepopírají ani ve stížnosti k nss, není tedy nař. rozhodnutí v rozporu.
Jde jedině o to, stojí-li stavba skladiště a garáže tak, jak je projektována, v cestě dodržení zmíněných zastavovacích předpisů, tvořících součást regulačního plánu. Nař. rozhodnutí stojí na stanovisku, že tomu tak jest. Podklad pro tento svůj závěr má žal. úřad v situačním pláně pro stavbu skladiště a garáže, v němž je také vytečkován půdorys budovy na průčelní straně staveniště. Než o stav. povolení pro tuto budovu žádáno nebylo a o její postavení se vůbec nejednalo. Nemožnost provésti na průčelní straně staveniště tuto v situačním pláně vytečkovanou budovu není na závadu udělení žádaného povolení pro stavbu skladiště a garáže. Aby bylo lze stav. povolení pro tuto stavbu odepříti, musilo by býti zjištěno, že na průčelní straně staveniště nebylo by vůbec technicky a prakticky možno zříditi budovu, která by vyhovovala stavebním předpisům, tvořícím integrující součást regulačního plánu. Nějaké šetření o této otázce konáno nebylo, nýbrž žal. úřad odepřel žádané povolení pro stavbu skladiště a garáže již proto, že na situačním pláně této stavby byl na průčelní straně staveniště vytečkován půdorys budovy, jejíž provedení by podle názoru úřadu vyžadovalo, aby projektované skladiště a garáž byla zbořena. Ježto o stav. povolení pro budovu vytečkovanou v půdoryse situačního plánu stavby skladiště a garáže žádáno nebylo, a ježto úřad nezjistil, není-li na průčelní straně staveniště technicky a prakticky možno zříditi vůbec nějakou budovu vyhovující stavebním předpisům, tvořícím součást regulačního plánu, chybí náležité zjištění podstatné okolnosti, která by byla s to, aby odepření žádaného konsensu ospravedlnila. Je tedy nař. rozhodnutí ztíženo podstatnou vadou řízení.

Citace:

Č. 10221. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 771-773.