Č. 10048.

Živnostenské právo. — Řízení správní: 1. Instanční pořad stanovený v čl. 8 zák. č. 125/27 platí také pro řízení v živnostenských věcech trestních. — 2. Může držitel živnostenského listu, znějícího »na živnost zcizování adres a zpráv všeho druhu..... a na vedení reklamní, insertní a informační kanceláře«, označovati svůj závod jako »bytovou kancelář«?
(Nález ze dne 1. října 1932 č. 14155/30.)
Věc: Eduard Z. v P. proti zemskému úřadu v Praze o přestupek § 44 živn. řádu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trestním nálezem magistrátu hlavního města Prahy z 23. července 1926 uznán byl st-1 vinným přestupkem § 44 živn. ř., jehož se dopustil tím, že svoji provozovací místnost v Praze... nevhodně označuje označením »bytová kancelář« plakátem za okenním sklem umístěným a z ulice viditelným, a nejsa oprávněn k živn. zprostředkování nájmu bytů, uvádí takto veřejnost v omyl, že jde o koncesovanou živnost. Pro přestupek ten odsouzen byl st-1 podle § 131 lit. b) živn. ř. k pokutě 500 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na dobu 35 dnů. Zároveň bylo mu nařízeno, aby nevhodné označení ihned odstranil. Odvolání st-le zamítl zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím, ježto skutková povaha přestupku jest částečným doznáním strany a úředním šetřením prokázána. Náhradní trest vězení vyměřuje se podle ustanovení § 135 živn. ř. (odst. 2) správně vězením 50 dnů.
O stížnosti na rozhodnutí toto podané uvážil nss takto:
Stížnost stojí na stanovisku, že pořad instancí, upravený v čl. 8 zák. č. 125/27 týká se pouze rozhodování ve věcech, spadajících do agendy min. vnitra a policejních úřadů jemu podřízených, pokud mají bdíti nad veřejným pořádkem, klidem, bezpečností a veřejnou mravností, a netýká se proto věcí živnostenských, neboť po názoru stížnosti zákon č. 125/27 organisuje pouze onu část politické správy, pokud jest soustředěna v nejvyšší stolici u min. vnitra. — Tento názor stížnosti nemá opory v zákoně.
Cit. čl. 8 odst. 2 zák. č. 125/27 stanoví zcela všeobecně, že z rozhodnutí zem. úřadu jako odvolacího není další odvolání přípustno. Jaká rozhodovací pravomoc přísluší úřadům politickým vůbec a tudíž i zem. úřadu, do organisace politických úřadů cit. zákonem včleněnému, stanoví čl. 7 cit. zák., v němž jest vysloveno, že politickým úřadům přísluší nalézati právo v oboru práva veřejného, pokud to není nebo nebude vzneseno na jiné úřady nebo soudy. V daném sporu rozhodoval zemský úřad jako odvolací instance v trestní věci živnostenské, tedy v oboru práva veřejného, a poněvadž rozhodování v těchto věcech nebylo ani zákonem č. 125/27, ani jinou normou přeneseno s politických úřadů příslušných dosud k rozhodování v trestních věcech živnostenských podle živn. řádu na jiné úřady neb soudy, jsou politické úřady a tudíž i zemský úřad v Praze povolány k rozhodování v trestních věcech živnostenských. Stanoví-li pak čl. 8 v odst. 2 zcela všeobecně, že z rozhodnutí zem. úřadu jako instance odvolací není odvolání přípustno, platí tato zásada zajisté i tehdy, rozhodoval-li v trestní věci živnostenské, k čemuž, jak svrchu dovoženo, kompetentní byl. Právem tudíž připojil žal. úřad svému rozhodnutí právní poučení, že rozhodnutí to jest rozhodnutím konečným.
Stížnost vytýká dále, že žal. úřad neprávem shledává v označení st-lova podniku »bytová kancelář« skutkovou podstatu přestupku § 44 živn. řádu, neboť tímto označením st-1 neuvádí obecenstvo v omyl, jako by provozoval živnost, spadající do rámce koncesované živnosti zprostředkovatele bytů.
O této námitce uvážil nss toto:
Účelem § 44 je, aby každá živnost byla na provozovně, a není-li jí, na bytě živnostníkově označena takovým způsobem, aby každý, kdo u toho kterého živnostníka chce uspokojiti svou potřebu nákupu neb obstarávání prací, mohl již zevně seznati, zda se obrací na podnikatele oprávněného k obchodu s dotyčným zbožím, ke zhotovení hledaného výrobku neb k obstarávání určitých potřeb. Tím se má poskytnouti zákazníkům příležitost, aby se jednoduchým způsobem informovali o tom, kde najdou živnostníky, kteří podle druhu svého podniku a případně svých odborných znalostí jim vhodně mohou posloužiti. Má-li zevní označení tomuto účelu vyhovovati, musí obsahovati správný údaj o kategorií živnosti, který nesvádí k záměně se živností jinou, podstatně se různící. Požadavkem přiměřeného označení tedy je, aby bylo pravdivým a nesměřovalo k oklamání obecenstva.
Proti tomuto požadavku se však nikterak neprohřešuje označení st-lova podniku »bytová kancelář«. Podle živn. listu, vydaného magistrátem hl. rn. Prahy dne 10. září 1923, jest st-1 oprávněn provozovati živnost »Zcizování adres a zpráv všeho druhu, jich zjišťování, přijímáni těchto, držení jich v evidenci, rozmnožení těchto písemných prací, všech výkonů směřujících k docílení žádaných výsledků ve výše uvedený obor spadajících, reklamní, insertní a informační kancelář.« Ježto však na základě řečeného živnostenského listu jest st-1 nepochybně oprávněn i ke zcizování adres bytových (arg. zcizování adres všeho druhu) a jest současně oprávněn vésti insertní a informační kancelář, nelze shledati, že by označení podniku st-lova »bytová kancelář« neobsahovalo správný údaj o kategorii živnosti, kterou jest st-1 podle obsahu svrchu uvedeného živn. listu oprávněn provozovati, a že by svádělo veřejnost k záměně se živností jinou, podstatně se různící, in concreto s koncesovanou živností zprostředkování nájmu bytů, uváží-li se, že podle shora reprodukovaného obsahu živn. listu jest st-1 nepochybně oprávněn sváděti tam naznačeným způsobem dohromady osoby, byty hledající, a osoby, byty k pronájmu nabízející, aby mezi nimi došlo k uzavření konkrétních nájemních smluv, a tudíž provozovati v těchto mezích prostředkování bytů.
Vyslovil-li tudíž žal. úřad v nař. rozhodnutí stejně jako úřad 1. stolice, že označení st-lova závodu »bytová kancelář« jest s hlediska § 44 živn. řádu nevhodné, ježto označením tímto uvádí st-1 veřejnost v omyl, hodnotil právně mylně rozsah živn. oprávnění st-lova, plynoucího z jeho živn. listu, o němž svrchu byla řeč.

Citace:

č. 10048. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 346-348.