Čís. 7648.

Simultánní hypotéky.
Náhradní nárok podle § 222, čtvrtý odstavec ex. ř. předpokládá mimo jiné, že byl před vydáním rozvrhového usnesení vznesen návrh na jeho přiznání. Lhostejno, že při pohledávce, pro niž se domáháno náhradního nároku, byla v pozemkové knize poznámka podle § 469 a) obč. zák.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1927, R II 423/27.) Soud prvé stolice zamítl návrh knihovního věřitele, by mu byl přiznán náhradní nárok podle § 222, čtvrtý odstavec, ex. ř. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Podle § 222 ex. ř. mohou následující hypotekární věřitelé žádati, by jim byl přisouzen náhradní nárok, byl-li předcházející simultánní věřitel uspokojen z nejvyššího podání zcizené nemovitosti v jiném poměru, než zákon stanoví jako pravidlo (§ 222 druhý odstavec ex. ř.). Avšak zákon předpokládá, že jednotlivý následující věřitel o přiznání náhradního nároku v čas žádá. Exekuční soud nesmí sám od sebe jednotlivým následujícím věřitelům přikázati tento náhradní nárok. Hypotekární věřitel musí přiznání náhradního nároku navrhnouti nejpozději před skončením rozvrhového roku. Tvoří to část přihlášky. Podle § 211 ex. ř. je po skončení rozvrhového roku vyloučeno doplňování přihlášky. V tomto případě přihlásil stěžovatel a hypotekární věřitel Dr. Gustav R. hypotekární pohledávku písemně. V ní nežádal, by podle § 222 ex. ř. byl mu přiznán náhradní nárok pro případ, že by předcházející hypotekární věřitel žádal uspokojení z jednotlivých rozdělovaných podstat v jiném poměru, než zákon stanoví jako pravidlo (§ 222, druhý odstavec ex. ř.). Při rozvrhovém roku nebyl Dr. Gustav R. přítomen. Nemohl proto exekuční soud sám od sebe stěžovateli přiznati zmíněný náhradní nárok.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud právem nepřiznal dovolacímu rekurentu náhradní nárok podle § 222 čtvrtý odstavec ex. ř. Předpokladem pro přiznání náhradního nároku jest mimo jiné, že byl na jeho přiznání učiněn návrh a že byl tento návrh vznesen před vydáním rozvrhového usnesení. Že návrhu jest třeba, plyne z ustanovení § 222 třetí odstavec ex. ř. ze slov »mohou žádati«, a že návrh jest učiniti před vydáním rozvrhového usnesení, vyplývá z předpisu § 229 druhý odstavec ex. ř., podle něhož v rozvrhovém usnesení má býti rozhodnuto o náhradním nároku. Dovolací rekurent do vydání rozvrhového usnesení, to jest do skončení rozpočetního jednání návrhu na přiznání náhradního nároku neučinil a proto mu tento nárok přiznán býti nemohl. Názor dovolacího rekurenta, že mu bylo náhradní nárok přiznati z úřední moci, nemá v zákoně opory, naopak odporuje zákonu v ustanovení § 222 třetí odstavec ex. ř. Z toho, že při pohledávce dovolacího rekurenta byla v pozemkové knize poznámka podle § 469 a) obč. zák., že se dlužníci vzdali práva nakládati s hypotékou, nelze, jak činí dovolací rekurent, dovozovati, že měl náhradní nárok býti dovolacímu rekurentovi přiznán, neboť poznámka ta s přiznáním náhradního nároku není v souvislosti a návrhu na přiznání nároku nenahrazuje. Totéž platí o tom, že pohledávka dovolacího rekurenta měla stejné pořadí s pohledávkou bankv D. Byl-li náhradní nárok přiznán této bance, stalo se tak, protože tu byly pro to předpoklady, zejména protože banka neopomenula, jako se stalo dovolacímu rekurentu, učiniti příslušný návrh.

Citace:

č. 7648. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 774-775.