Čís. 7614.

Dítěti nelze přičítati spoluzavinění na úrazu. Při náhradě podle § 1326 obč. zák. dlužno přihlížeti též ku zohyzdění, pokud může býti na překážku lepšímu zaopatření poškozeného. Pokud jest tomu tak při zohyzdění obličeje dítěte (hošíka).
(Rozh. ze dne 12. prosince 1927, Rv I 820/27.) Žalobce, dítě pět a půlroční, byl přejet motocyklem žalovaného. Následkem úrazu bylo žalobci vyňato levé oko a kromě toho zůstal žalobce v obličeji trvale znetvořen. k žalobě o náhradu škody přisoudil procesní soud prvé stolice žalobci mimo jiné též 15.000 Kč bolestného a 13.500 Kč za zohyzdění obličeje. Odvolací soud k odvolání žalovaného napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Dovolatel napadá názor odvolacího soudu, že nezletilý žalobce jako dítě nemůže býti zodpovědným, poněvadž i nedospělec nese prý zodpovědnost za činy neb opomenutí a v každém případě odpovídají aspoň osoby, jimž náleží dozor nad nedospělсem, za opomenutí dozoru. Jest prý tudíž vidno, že v tomto ohledu spočívá napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení věci a na rozporu se spisy. Dovolatel nemá, pokud se týče důvodu podle čís. 4 § 503 c. ř. s., pravdu, tvrdě, že i dítěti lze na úrazu přičítati zavinění. V tom ohledu již dávno před novou úpravou § 248 a 1308 obč. zák. vyslovil bývalý nejvyšší soud ve Vídni v plenárním rozhodnutí ze dne 8. dubna 1908, čís. 185 knihy judikátů (čís. 1086 sb. Now.) zásadu, že dětem (§ 21 obč. zák.) nelze již pro jich věk, v němž se jejich duševní schopnosti nemohly ještě vyvinouti, by si byly vědomy své vůle a následků svého jednání neb opomenutí, přičítati zavinění na úrazu při dopravě. Zásady tohoto plenárního rozhodnutí přidržuje se důsledně též československý nejvyšší soud. Nezletilý žalobce byl v době úrazu teprv 5 1/2 roku stál, o jeho provinění nebo spoluzavinění nemůže tedy býti řeči. Pokud dovolatel tvrdí spoluzavinění otce poškozeného dítěte, jež prý se mělo řešiti aspoň při jeho žalobním nároku, nelze ani v tom s ním souhlasiti, přihlíží-li se k tomu, co bylo zjištěno, že totiž domek otce žalobcova je blízko silnice, že dítě před úrazem sedělo na polní mezi asi 40 kroků od silnice a že jeho otec byl nedaleko, odnášeje z fůry odložené brambory, že neslyšel ani neviděl po silnici přijížděti motocykl a že úraz se stal tak rychle a nenadále, že otec uslyšel výkřik a spatřil ležeti dítě na silnici povalené, když právě zdvihal ještě pytel bramborů. V otázce patřičného dozoru nad dětmi nelze přepínali míru požadovanou na osobách, jimž náleží dozor, zejména za poměrů venkovských. Konečně namítá se v dovolání s hlediska důvodů č. 4 § 503 c. ř. s., že bolestné a náhrada za zmrzačení, jež byly přisouzeny, jsou příliš značné. Pokud se týče náhrady za zmrzačení, tvrdí dovolatel, že nárok měl býti zamítnut jako předčasný, ježto dnes nelze ještě věděti, zda se hoch dožije věku, v němž začíná výdělečná činnost, a zda bude způsobilým k nějakému zaměstnání, dále, že i tato náhrada je příliš značná a v rozporu s posudkem znalců, podle něhož zohavení může míti vliv jen na budoucí konkurenční způsobilost v povolání. Avšak ani tyto vývody nejsou oprávněny. Při náhradě podle § 1326 obč. zák. nutno přihlížeti též ke zohyzdění, pokud — Čís. 7615 —
2009
může býti na překážku lepšímu zaopatření. Osoba poraněním zohyzděná není k práci vůbec neschopná, ale pro své zohyzdění z mnohého způsobu výdělku je vyloučena. Její volba povolání je obmezena a stížena. Za to se jí má dostati náhrady, jakmile zjištěno zohyzdění, jež může míti takový vliv na lepší zaopatření. Toto ustanovení zákona má zejména význam u ženy, jejíž vyhlídka na lepší zaopatření sňatkem byla zohyzďujícím poraněním zmenšena nebo zmařena. Podle dovolatelova náhledu nemohla by se jí nikdy poskytnouti tato náhrada, poněvadž by se mohlo vždy namítati, že se neví, zda by se byla vůbec provdala. Znalci se vyjádřili, že ke ztrátě zraku levého oka přistupuje u poraněného chlapce ještě nápadné zohyzdění okolí oka kožními jizvami, nepohyblivostí oka a zjizvením rohovky, jež snižuje konkurenční schopnost postiženého, chce-li získati zaměstnání v soutěží se žadately tělesně bezvadnými. Právem tudíž byla mu přisouzena též náhrada podle § 1326 obč. zák., nárok na ni není předčasným, náhrada není ani nepřiměřeně velkou. Má-li zohyzdění takový nepříznivý vliv na příští výdělečnou činnost, projevuje se po celý život osoby jím postižené.

Citace:

č. 7614. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 707-709.