Čís. 13646.
Předpisy vládního nařízení ze dne 30. března 1933 čís. 55 sb. z. a n. nevadí svolení exekuce ve prospěch cizozemského vymáhajícího věřitele. Povolení Národní banky československé je třeba až při výplatě výtěžku z exekuce.
Povolení exekuce nevadí ani obava dlužníka, že, kdyby Národní banka neudělila dodatečně povolení, stala by se mu nenahraditelná
újma, poněvadž by výtěžek docílený prodejem zabavených jeho věcí nesloužil k uspokojení pohledávky vymáhajícího věřitele.
(Rozh. ze dne 14. června 1934, R I 625/34.)
Soud prvé stolice povolil cizozemské společnosti k vydobytí peněžité pohledávky proti tuzemské dlužnici exekuci zabavením, uschováním a prodejem movitostí na základě vykonatelného smíru zemského soudu pro věci civilní ve Vídni. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Navrženou exekuci nelze zamítnouti z důvodu § 81 čís. 2 ex. ř., ježto prý exekucí má býti vynuceno jednání, které podle zdejšího práva jest nedovoleno, ježto devisové předpisy zakazují povinnému veškeré platy ve prospěch cizinců bez příslušného povolení čsl. Národní banky a vymáhající strana povolení to k exekučnímu návrhu nepřipojila. Devisové předpisy nebrání cizozemskému věřiteli ve vedení exekuce k vydobytí pohledávky a není správný názor stěžovatelův, že si takový věřitel musí před zahájením exekuce opatřiti povolení čsl. Národní banky k tomu, by tuzemský povinný směl vymáhanou pohledávku cizozemskému věřiteli platiti. V nynějším období, kdy není ani jisto, zda bude navržená exekuce míti výsledek a zda se dosáhne peněžních prostředků, ze kterých by bylo lze přikázali vymáhajícímu věřiteli patřičnou částku k uspokojení jeho vykonatelné pohledávky, znamenalo by to zbytečné obtěžování vymáhajícího věřitele i devisových úřadů, kdyby se na věřiteli žádalo, by již nyní si opatřil povolení Národní banky, ano ještě není vůbec jisto, zda dojde vůbec k platbě ve prospěch vymáhajícího věřitele. Setká-li se povolená exekuce ' s výsledkem a bude-li proto lze přikázali vymáhajícímu věřiteli něco k uspokojení jeho vykonatelné pohledávky, bude na vymáhajícím věřiteli, by pomocí exekučního soudu si vymohl od Národní banky příslušné povolení k výplatě peněz mu přikázaných.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nelze přisvědčili stěžovatelce, že jednání, které má býti vynuceno navrženou exekucí, je podle zdejšího práva nedovolené. Stěžovatelka přehlíží, že vládní nařízení z 30. března 1933 čís. 55 sb. z. a n., jehož se dovolává, nezakazuje konati platby v tuzemsku z příkazu cizozemce nebo v jeho prospěch, nýbrž dovoluje-takové platby, ovšem jen s povolením Národní banky Československé, a že tedy tohoto povolení bude třeba až při případné výplatě docíleného výtěžku za prodané nemovitosti vymáhající věřitelce, která může si k tomu opatřiti potřebné povolení, jak správně rekursní soud uvedl. Exekucí má se též vymáhající věřitelce dostali zajištění vymáhané pohledávky zástavním právem (§ 256 ex. ř.), v čem nelze nikterak spatřovali jednání, které by se příčilo zmíněnému nařízení. Domněnka stěžovatelčina, že povolení nebude uděleno, je pro posouzení této otázky úplně bez významu. Pokud stěžovatelka poukazuje k tomu, že kdyby Národní banka neudělila dodatečně povolení, stala by se jí nenahraditelná újma, poněvadž by výtěžek docílený prodejem zabavených svršků nesloužil k uspokojení pohledávky vymáhající věřitelky, přezírá, že, vzala-li v soudním smíru na sebe zásadně povinnost placení, bylo její věcí se postarati o to, by tomuto svému závazku mohla vyhověli, chtěla-li se vyhnouti exekuci, a že měla tak učinili již dříve, by své povinnosti mohla dostáli hned v den splatnosti. Nepostarala-li se o to ani po splatnosti, by tato překážka byla odstraněna, bude věcí vymáhající věřitelky, by se o to postarala případně s pomocí exekučního soudu na útraty stěžovatelčiny (srovnej rozh. čís. 12978 sb. n. s., k němuž stěžovatelka sama odkazuje). Újma kterou by důsledkem devisových nařízení utrpěla výkonem exekuce stěžovatelka, musí ustoupiti zájmu vymáhající věřitelky, aby při nejmenším si zajistila svou vykonatelnou pohledávku právem zástavním nabytým exekucí, ale — jak vyloženo — nebrání devisové předpisy ani zpeněžení zabavených věcí.
Citace:
č. 13646. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 731-733.