Čís. 13189.

Účinky zastavení vyrovnacího řízení podle § 65 čís. 1 vyr. ř. nastávají již dnem vydání zastavovacího usnesení, nikoliv teprve jeho pravomocí, i tehdy, bylo-li řízeni zastaveno pro nedostavení se dlužníka k vyrovnacímu roku podle § 45 odst. 1 vyr. ř.
(Rozh. ze dne 19. ledna 1933, R I 1269/33.)
Soud prvé stolice prohlásil exekuční řízeni vymáhajících věřitelů proti dlužníku za nicotné. Rekursu jedné z vymáhajících věřitelek rekursní soud vyhověl, napadené usnesení ohledně ní zrušil a uložil prvému soudu, by dále podle zákona jednal. Důvody: Prvý soud napadeným usnesením prohlásil exekuční řízení vymáhajících věřitelů za nicotné proto, že tito věřitelé vydobyli si zástavní právo na základě exekucí povolených dne 26. listopadu a 28. listopadu 1932 tedy za vyrovnacího řízení proti dlužníku. Než z vyrovnacích spisů bylo zjištěno, že vyrovnací řízení proti dlužníku bylo usnesením že dne 17. listopadu 1932 zastaveno. Účinky zastavení vyrovnacího řízení nastávají již dnem vydání zastavovacího usnesení, nikoliv teprve jeho pravomocí, jak i v rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 2975 sb. n. s. bylo vysloveno. Ježto exekuční návrh stěžovatelky na povolení exekuce zabavením pohledávky u poddlužníka učiněn byl dne 26. listopadu 1932 a i povolení této exekuce prvým soudcem se stalo dne 28. listopadu 1932, tedy po zastaveni vyrovnacího řízení, není v souzeném případě za těchto okolností dán důvod zmatečnosti tohoto exekučního řízení, an návrh exekuční byl učiněn v době, kdy vyrovnací řízení bylo již zastaveno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stačí poukázati na správné odůvodnění rekursního soudu, jež odkazuje na rozhodnutí čís. 2975 sb. n. s. a dodati, že účinky zastavení vyrovnacího řízení podle § 65 čís. 1 vyr. ř. nastávají již dnem vydání zastavovacího usnesení a nikoliv teprve jeho pravomocí, i tehdy, bylo-li řízení zastaveno následkem nedostavení se dlužníka k vyrovnacímu roku podle § 45 odstavec (1) vyr. ř., ana ustanovení ta byla převzata z §§ 37 a 56 předchozího vyrovnacího řádu čís. 337/14 ř. zák., kde pamětní spis k § 56 praví, že zastavením vyrovnacího řízení jest dána možnost nejen vyhlášení konkursu, nýbrž i okamžitého vedení exekuce věřiteli, aniž by pravoplatnost zastavovacího řízení byla toho předpokladem, a teprve, když rekurs proti zastavovacímu usnesení dosáhl úspěchu, jest provedené exekuční úkony zrušiti. Poněvadž to platí všeobecně a rekurs proti zastavovacímu usnesení podán nebyl, nelže ani v souženém případě činiti výjimku a proto rozhodnuto jak se stalo.

Citace:

č. 13189. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 76-76.