Čís. 13351.

Změna žaloby určovací v žalobu o plnění beze změny právního důvodu jest rozšířením žaloby nikoliv jen změnou žádaného předmětu podle § 235, čtvrtý odstavec, c. ř. s., a přichází tu proto v úvahu předpis prvého odstavce § 235 c. ř. s.
Zda projednání původní žaloby příslušelo samosoudci, kdežto změněné žaloby senátu, jest otázkou obsazení soudu, nerozhodnou pro přípustnost změny žaloby.
(Rozh. ze dne 8. března 1934, R I 148/34.) Žalobkyně tvrdila, že ji žalovaná pojišťovna odepřela odškodnění odvolavši se na §§ 18 a 20 pojišť. podmínek, a podala proto určovací žalobu, že žalovaná jest co do důvodu povinna dáti jí náhradu škody ohněm způsobené. Při ústním líčení dne 17. srpna 1933 změnila žalobu na žalobu o zaplacení 24872 Kč a opírala tuto novou žádost o to, že žalobkyně dala určití výši odškodnění, které jí podle pojišťovací smlouvy ze dne 10. dubna 1929 a podle všeobecných pojišťovacích podmínek náleží, stavitelem Josefem F-em, a že takto vypočítaný nárok na odškodnění činí 24872 Kč. Žalovaná se ohradila proti této změně žaloby. Soud prvé stolice změnu žaloby nepřipustil. Důvody: Soud má za to, že změna žaloby jest změnou žalobního základu, poněvadž původní konečný závěr ze skutečností v žalobě uvedených vedl k dovolání se rozhodčího soudu o výši škody, a soud je toho přesvědčení, že ze změny žaloby bylo lze očekávati značné stiženi a průtah jednání. Neboť podle původní žaloby má soud podle důvodu rozhodnouti o povinnosti k náhradě škody, kdežto podle změněné žaloby má soud mimo to určití výši škody, což by vyžadovalo obsáhlé provedení důkazů. Rekursní soud změnu žaloby připustil. Důvody: V obou případech i v původní i ve změněné prosbě žalobní jest základem pojišťovací smlouva a z ní plynoucí práva a závazky obou stran, tato jest právním důvodem a nejde proto o změnu žaloby, an se žádá bez změny právního důvodu místo původního předmětu předmět jiný (§ 235 odstavec čtvrtý c. ř. s.). Výrok rozhodčího soudu o výši, o kterém mluví žalobkyně v žalobě, není žalobním důvodem, a stává se změnou žalobního žádání bezpředmětným, ana se žalovaná strana sama rozhodčího řízení nedovolávala, nýbrž odpírá plnění z důvodu jiného, t. j. z důvodu §§ 18 a 20 pojišťovacích podmínek. Také zásada procesní hospodárnosti vyžaduje, by o téže věci nebylo dvakráte rozhodováno. Žalobkyně mohla žalovati ihned o plnění, když však změnila určovací žalobu na žalobu o plnění dříve než řízení bylo skončeno, bylo změnu tuto připustiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Změna žaloby určovací v žalobu o plnění beze změny právního důvodu jest sice rozšířením žaloby a nikoliv jen změnou v žádaném předmětu podle § 235 odstavec čtvrtý c. ř. s., jak rekursní soud míní (Klein Vorlesungen str. 196, 197), ana se změnou tou nevzdala žalující strana původního nároku na zjištění právního poměru, jenž řešen musí býti v obou případech, jen že ve sporu o plnění nikoli ve výroku, nýbrž v důvodech. Že se rozšíření žaloby, ač není v pravém slova smyslu změnou žaloby, přes to pokládá za změnu žaloby, vyslovuje jasně odstavec § 235 c. ř. s.
Než dovolacímu rekursu nelze přes to vyhověti. Nedůvodnou jest předně výtka, že rozšířením žaloby na žalobu o plnění byla prý změněna příslušnost soudní, což by bránilo podle § 235 prvý odstavec c. ř. s. i rozšíření žaloby. Neboť příslušným zůstává dovolaný sborový soud první stolice v obou případech, an předmět zjišťovacího nároku oceněn byl na 20000 Kč a žalobou o plnění se žádá 24872 Kč 70 h (§§ 49 prvý odstavec a 50 prvý odstavec j. n.). Zda projednání původní žaloby příslušelo samosoudci, kdežto změněné žaloby senátu, jest otázkou obsazení soudu (§ 7 a j. n.) a jest řečená výtka bezpodstatná pro otázku přípustnosti změny žaloby, nehledíc ani k tomu, že by nebyla vzhledem k § 7 a) odstavec druhý j. n. vůbec důvodná. Avšak rozšířením žaloby nejde ani o značné stiženi ani o průtah (§ 235 třetí odstavec c. ř. s.). Neboť nelze se zabývati věcně výtkou, že původní žaloba o zjištění jest k zamítnutí pro nedostatek právního zájmu na zjištění (§ 228 c. ř. s.), ano by se tím předbíhalo rozhodnutí ve věci samé. A jinak nelze vzhledem k počátečnímu údobí řízení, v němž bylo konáno jediné ústní jednání obmezené jen na změnu žaloby a na rozhodnutí o ní, seznati, že by dokazováním výše zažalovaného nároku došlo k značenému ztížení anebo k průtahu, neboť žalobkyně vede o výši tytéž důkazy, jež nabídla hned v zjišťovací žalobě, mimo důkaz znalci, kterýžto důkaz vedla žalovaná strana v žalobní odpovědi, byť o jiných okolnostech, a nabídla i důkaz místním ohledáním. Zbývá jen nově nabídnutý důkaz svědkyní Marií K-ovou, jejíž výslech nemůže zřejmě způsobiti vůbec průtah ani ztížení, ano ji lze vyslechnouti současně při provádění důkazů jiných.

Citace:

č. 13351. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 307-309.