Čís. 13525.

Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Pokud jde o nekalou soutěž, používala-li nová firma pro svůj podnik doporučení pro veřejnou obchodní společnost v likvidaci, třebas k tomu likvidátoři společnosti svolili.
(Rozh. ze dne 11. května 1934, Rv I 1925/32.)
Žalobce Emanuel P. a Jaroslav Č. utvořili veřejnou obchodní společnost, jež pod firmou P. a Č. vyráběla stroje. Společnost dnem 1. ledna 1930 likvidovala. Žalobce založil firmu E. P., továrna strojů a slévárna a syn Jaroslava Č-a ještě s jinými osobami založil veřejnou obchodní společnost Č. a spol., jež též vyráběla stroje. Se svolením likvidátorů, firmy P. a Č. používala firma Č. a spol. doporučujících dopisů znějících na firmu P. a Č. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se Emanuel P. na firmě Č. a spol., by žalovaná byla uznána povinou, zdržeti se dalšího předkládání doporučujících dopisů zákazníků firmy P. a č. na tuto firmu původně znějících a pozměněných v adrese na firmu Č. a spol. a odstraniti závadné knihy těchto doporučení do čtrnácti dnů. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Soud sdílí žalobcův názor jen pokud jde o použití doporučujících dopisů firmy P. a Č. při uzavírání obchodů žalovanou. Nahlédnutím do knihy doporučení jest zjištěno, že adresa dopisů těch změněna jest tak, jako by zněly na žalovanou firmu, toto přizpůsobení dopisů těch jest způsobilé oklamati zákaznictvo, jako by šlo o podnik, kterému tyto dopisy svědčí, což se s pravdou nesrovnává, a předkládáním dopisů těch zákaznictvu při uzavírání obchodů mělo se docíliti snažšího rozprodeje nabízených výrobků a měla se tímto jednáním zjednati podniku tomu přednost při soutěži na úkor soutěžitelů jiných, což jasně vyplývá z výpovědi svědka Jaroslava Č-a, který uvádí, že zákazníci žádají při koupi doporučení, zejména, že chtějí věděti, komu stroje ty byly prodány a jak byli s nimi zákaznici spokojeni. Toto jednání příčí se též dobrým mravům soutěže, používá-li podnik doporučujících dopisů, které mu nebyly zaslány, nýbrž jiné firmě a v nichž provede úpravu tak, jako by zněly na podnik ten. Na tom, zda snad likvidátoři firmy, jíž dopisy ty patřily, dali k tomuto padělání dopisů svolení, nic nezáleží, to by mohlo snad míti významu pro firmu, jež svolení k tomu dala v tom směru, že by nemohla zakročili proti žalované straně pro používání těchto dopisů, nikoliv však pro jiné soutěžitele, ohledně nichž snaží se žalovaná strana tímto svým jednáním nabýti přednosti v soutěži, ježto není pochyby o tom, že takovýmto zjednáváním zákaznictva mohli by poškozeni býti jiní soutěžitelé, zejména žalobce. Žalovaná strana brání se ovšem i tím, že použiti dopisů těch bylo třeba k rozprodeji strojů hotových i nehotových, které právě koupila od firmy, na kterou dopisy ty zněly; tu však by dobré mravy soutěže vyžadovaly, by zákazníkům uvedla, že stroje ty pocházejí od jiné firmy, než firmy žalované, a mohla pak předložiti dopisy doporučující firmy, stroje ty vyráběvší a nepotřebovala se uchylovali k úskoku, jako by pochvalné a doporučující dopisy jí samé platily. Soud spatřuje právě v této úpravě dopisů a předkládání jich v této úpravě zákaznictvu znak nekalé soutěže, zejména jednání příčící se dobrým mravům soutěže. Jsou tu tedy podmínky žaloby zdržovací podle §§ 1 a 2 zákona o nekalé soutěži a jest žalobce oprávněn k žalobě té dle § 15 odst. (1) cit. zákona. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nesprávné právní posouzení věci spatřuje odvolání v tom, že soud prvé stolice shledal v jednání odvolatelčině nekalou soutěž, ačkoli jednala bezelstně, žalobce není jím poškozen a není proto ani k žalobě oprávněn. Pokud jde o to, že žalovaná jednala bezelstně, není to směrodatné, neboť nekalé soutěže dopustiti se může pachatel bez zlého úmyslu, ba dokonce i jednáním zcela bezděčným. Co se pak týče druhé výtky, že žalobce nebyl, po případě nemohl býti jednáním žalované poškozen, poněvadž prý jako společník firmy P. a Č. v likvidaci je zastupován soudními likvidátory a když tito dali k jednání žalované strany svolení v zá- jmu zdárné likvidace, by mohly býti staré stroje výhodněji prodány, jednali jeho jménem a na jeho prospěch, nemůže odvolací soud s názorem odvolání souhlasiti a má shodně s prvým soudem za to, že v souzeném případě skutečně o nekalou soutěž ve smyslu zákona jde a že zejména též žalobce mohl jednáním žalované strany býti poškozen ve své vlastnosti jako její soutěžitel. Jest především uvážiti, že dřívější, nyní v likvidaci se nalézající firma P. a Č. není jako taková v obchodním světě a styku totožná s nynějším samostatným podnikem žalobcovým, přes to, že byl a vlastně ještě je veřejným jejím společníkem a že tudíž jako konkurent žalované firmy má zajisté zájem na tom, by zneužíváním korespondence dřívější Společenské firmy nezískávala žalovaná firma při soutěži s ním výhodnější posice před ním, obzvláště když na jednání likvidátorů nemá vliv, ačkoli jde o věc, která se i jeho dotýká a které nemůže sám zabrániti. I když snad jednáním žalované mohlo by se docíliti lepšího úspěchu likvidace, který by pak přišel i žalobci k dobru, přece jen na druhé straně je zase tím poškozován při svém nynějším podnikání, neboť nemůže o tom býti pochybnosti, že žalovaná používáním doporučení platících nikoli jí, nýbrž dřívější firmě, upravených uměle tak, jako by adresovány byly jí samé, může získati zakázky, které by jí jako takové nikdy nepřipadly a mohly by po případě také připadnouti žalobci. Že žalovaná strana vzala továrnu dřívější firmy do nájmu a koupila nedodělané (neprodané) její stroje, neopravňuje ji ještě ani s případným svolením likvidátorů k tomu, aby na úkor jiných svých soutěžitelů, mezi nimi i žalobce falšovala nepatřící jí korespondenci takovým způsobem, jak činila, a který příčí se nejen dobrým mravům soutěže, nýbrž i dobrým mravům vůbec.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Není v rozporu se spisy úvaha napadeného rozsudku, že žalovaná může na základě uměle upravených doporučení, jako by byla adresována jí samé, získati zakázky, které by jí jako takové nikdy nepřipadly a mohly by eventuelně připadnouti žalobci. Především jde právě jen o úvahu a nikoliv o tvrzení skutkové okolnosti, z níž by byly vyvozovány závěry a jež by se nekryla s obsahem spisů; Ale ani věcně není tato výtka oprávněna. Žalovaná sama připouští, že upravila doporučení za tím účelem, aby snadněji a rychleji mohla odprodati stroje, které převzala od likvidátorů. O odprodej strojů tedy šlo, nikoli o jejich výrobu, odprodeji však nevadily patenty žalobcovy, když likvidátoři společnosti P. a Č., jíž stroje patřily a jejímž veřejným společníkem byl žalobce, nečinili námitek, naopak stroje ty žalované firmě právě za účelem odbytu přenechali a k urychlenému odprodeji napomáhali. Při prodeji těchto strojů vyvinula pak žalovaná firma závadnou činnost, kterou nižší soudy právem charakterisují jako příčící se zák.onu proti nekalé soutěži (§§ 1 a 2 zák. čís. 111/1927 sb. z. a n.). Odvolací soud zejména správně poukazuje k tomu, že i žalobce mohl býti jednáním žalované poškozen ve své vlastnosti jako soutěžitel. Že pak žalovaná hleděla získati přednost sobě a nikoliv strojům, je patrno právě z úpravy doporučení tak jako by byla adresována na ni. Kdyby byla chtěla dopo- ručovati jen stroje, nemusila vůbec zakrývati skutečný jejich původ. Jinak stačí poukázati k vystižným důvodům napadeného rozsudku, které dovoláním nebyly vyvráceny.

Citace:

Čís. 13525.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 554-557.