Čís. 13224.

Při dražbě movitých věcí nenabývá se vlastnictví již udělením příklepu, nýbrž až zaplacením nejvyššího podání a odevzdáním (veřejným orgánem).
O nabytí věcí prodejem z volné ruky (§ 280, prvý odstavec, ex. ř.) platí předpisy §§ 423 a násl. obč. zák. Kupitel nenabývá tu vlastnictví již usnesením exekučního soudu, že se přijímá jeho návrh, by z volné ruky převzal zabavené věci za odhadní cenu, nýbrž teprve odevzdáním.
Povolení prodeje z volné ruky nenahrazuje prohlášení podle § 428 obč. zák.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1934, Rv I 1870/32.)
Žalobce domáhal se na žalovaném, by exekuce na svršky byla prohlášena za nepřípustnou, tvrdě, že jest vlastníkem zabavených svršků, ježto jich nabyl v exekučním prodeji z volné ruky. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Skutkové zjištění prvého soudu, odvoláním nenapadené, naopak výslovně doznané, že žalobce nabyl vylučovaných předmětů koupí z volné ruky v řízení exekučním, jest vžiti za prokázáno, o položiti je ve smyslu § 498 c. ř. s. za základ rozhodnutí, pokud arciť jde jen o skutkové zjištění, tedy jen o zjištění skutečnosti exekučního prodeje jako právního titulu k nabytí vlastnictví. Leč prvý soud i odvolatel přehlédli, že soudcovský výrok, jímž se v exekučním řízení právo vlastníci k zabaveným předmětům propůjčuje, neskýtá ještě o sobě vlastnictví k předmětům, nýbrž, že k výroku tomu jako k pouhému právnímu důvodu (§§ 424, 425 obč. zák.) musí přistoupiti další náležitost právního odevzdání a převzetí. Proto patrně se prvý soud touto otázkou odevzdání vůbec nezabýval. Leč této druhé podstatné náležitosti nabytí práva vlastnického tu není, neboť odvolací soud zjistil, že žalobce se dostavil do bytu F-ova sám v nepřítomnosti orgánu výkonného a se slovy, že nábytek dostal od soudu přiřknutý, si nábytek podle seznamu, tak jak byl dle zájemního protokolu zabaven, prohlédl a F-ovi jej pak k dalšímu používání přenechal, že se výkonný orgán dostavil do bytu F-ova až později, při jiné příležitosti a říkal, že K. (žalobce) si nábytek od soudu z volné ruky koupil. Rovněž na základě výslechu žalobce jako strany ve vlastní věci slyšeného má odvolací soud za prokázáno, že žalobce obdržel od exekučního soudu jen výměr, že se mu nábytek, o nějž tu jde, asi za 20000 Kč prodává (správně dle obsahu spisů exekučních, že návrh, aby jako kupec z volné ruky zabavené předměty za odhadní cenu 19425 Kč převzal, byl na soud přijat, a žalobce byl vyzván, by tuto přejímací cenu do osmi dnů k soudu složil), že však žádný soudní orgán nikdy u něho nebyl a nábytek mu nepředával. Tato soudem odvolacím zjištěná skutečnost stačí k průkazu, že vlastnictví k předmětům projednávanou žalobou vylučovaným na žalobce nepřešlo. Vždyť podle ustanovení § 280 prvý odstavec ex. ř. přísluší exekučnímu soudu oprávnění, by podle hospodářských požadavků případu zpeněžení volně zařídil (Mot. str. 216 mat. I., str. 560), a za tím účelem po případě navrhovaný prodej z volné ruky nařídil, kterýžto prodej provádí pak zpravidla, nejde-li o zabavené cenné papíry neb předměty mající v místě, kde jsou, bursovní neb tržní cenu, jakž jest tomu v souzeném případě, orgán výkonný (§ 268 ex. ř. čís. 95 až 102 návodu pro výkonné orgány a ex. vzor čís. 275/135 Hartmannovy sbírky vzorců c. ř. s. a ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Bez právního důvodu a bez nabývacího způsobu nelze vlastnictví nabýti (§§ 380 a 431 obč. zák.). Příklepem nabývá vydražitel nejen titulu k vlastnictví, nýbrž vlastnictví samo jen k vydražené nemovitosti, což vyplývá ze slov ustanovení § 237 ex. ř.: »vklad příklepem nabytého práva vlastnického«. Při dražbě movitých věcí nenabývá se vlastnictví již udělením příklepu, neboť § 278 ex. ř. nemá o dražbě movitostí podobné ustanovení jako § 237 ex. ř. o nemovitostech, nýbrž až zaplacením nejvyššího podání a odevzdáním (veřejným orgánem) (srov. Neumannův komentář k § 278 ex. ř. a Tilsch, Einfluss der Zivilprozessgesetze k § 426 obč. zák. a rozh. 11306 sb. n. s.). O prodeji z volné ruky, při němž není možná actio Publiciana (§ 367 obč. zák.), jedná se v prvém odstavci § 280 ex. ř. O nabytí věcí takto prodaných platí, poněvadž exekuční řád nemá v té příčině ustanovení, předpisy §§ 423 a násl. obč. zák. Nenabyl tedy žalobce vlastnictví k věcem již usnesením exekučního soudu, že se přijímá jeho návrh, aby z volné ruky převzal zabavené předměty za odhadní cenu 19425 Kč, a to pro nedostatek odevzdání (§§ 425, 426 obč. zák.). Dovolatel odkazuje se proto v tomto směru na vystižné důvody napadeného rozsudku. Povolení prodeje z volné ruky nenahrazuje prohlášení podle § 428 obč. zák., pro něž není tu ostatně podkladu ve zjištění odvolacího soudu.

Citace:

č. 13224. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 126-127.