Čís. 13511.

Společnosti s r. o. (zákon ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.).
Zápisem odštěpného závodu cizozemské společnosti s r. o. do tuzemského rejstříku nevzniká nový, od hlavního závodu odlišný podmět.
Předpisu § 2 (2) zákona nelze použíti, bylo-li jednáno v zastoupení tuzemské representace cizozemské společnosti s r. o., jejíž tuzemská representace nebyla dosud zapsána do rejstříku.
(Rozh. ze dne 5. května 1934, Rv I 1606/32.)
Žalovaný objednal u žalující firmy zboží jako ředitel a v zastoupení chystané tuzemské representace cizozemské (vídeňské) společnosti s r. o. Žalobě o zaplacení kupní ceny procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle § 2 odst. (1) zákona o společnostech s r. o. vzniká tuzemská společnost s ručením obmezeným teprve zápisem do obchodního rejstříku, jenž má tu účinek konstitutivní! Společnost, do obchodního rejstříku nezapsaná, právně neexistuje, nemajíc ani právní subjektivity. Aby předešel újmě, jež by z toho mohla vzejíti osobám, pravý stav věci neznajícím, stanovil zákon v druhém odstavci téhož zákonného ustanovení osobní závazek těch, kdož předsevzali právní jednání jménem společnosti, dosud v obchodním rejstříku nezapsané. Předpokladem tohoto osobního ručení je, by bylo jednáno jménem společnosti existující již fakticky, nikoliv však dosud právně. Naproti tomu dosah prvního odstavce § 107 zákona o společnostech s r. o. Jest podstatně jiný. Tu zápis odštěpného závodu cizozemské společnosti v tuzemsku nemá účinek konstitutivní a nemůže tu proto dopadati ani účel, ustanovením § 2 odst. (2) cit. zák. sledovaný. Že tomu tak, vyplývá již z ustanovení § 108 čís. 1 zák. o společnostech s r. o., podle něhož předpokladem pro zápis odštěpného závodu v tuzemsku je sama právní jsoucnost cizozemské společnosti. Mohou proto i cizozemské společnosti, není-li to ovšem mezinárodní dohodou zakázáno — čemuž v poměru Československé republiky s republikou Rakouskou není — v tuzemsku provozovati obchody, nabývati práv a se zavazovati jako jiné osoby fysické. Chtějí-li ovšem provozovati obchody v tuzemsku prostřednictvím odštěpného závodu, je podle § 107 (1) zákona o společnostech s r. o., nutným zápis odštěpného závodu do tuzemského obchodního rejstříku. Tímto zákon- — čís. 13512 —
ným ustanovením, sledujícím účele procesuální a účele živnostensko- policejní, by totiž zastupování a vedení odštěpného závodu bylo učiněno proti tuzemským úřadům nezávislým na cizozemském hlavním závodu a aby též tuzemské úřady nebyly závislé, pokud jde o poměry odštěpného závodu, na rozhodování úřadů cizích, nebylo nic změněno na hmotně-právních předpisech, zejména co do vzniku obligačních závazků a jejich podmětů. Nevzniká tudíž zápisem odštěpného závodu nový, od hlavního závodu odlišný právní podmět, nýbrž právní podmět je tu nadále jen jediný, t. j. cizozemská společnost sama; ta je majitelkou odštěpného závodu a ručí též sama za veškeré tuzemské i cizozemské závazky. Důsledkem toho je i representace (zastupitelství) ve smyslu § 108 čís. 2 zákona o společnostech s r. o. jen zástupcem cizozemské společnosti v tuzemsku, zřízeným ku provozování obchodů v tuzemsku. Bylo-li tudíž zjištěno, že žalovaný objednal od dovolatelky zboží jako ředitel a v zastoupení chystané tuzemské representace firmy Z., společnost s r. o. ve Vídni, jež podle vládní vyhlášky ze dne 25. února 1921 čís. 83 sb. z. a n. má týž právní charakter jako tuzemské společnosti s ručením obmezeným, byla podle toho, co řečeno, z těchto obchodů zavázána podle všeobecných předpisů o zastupování jen uvedená společnost sama, nikoliv žalovaný osobně. Na tom, že objednávky se staly sice v době zřízení representace, avšak ještě před zápisem odštěpného závodu do obchodního rejstříku, nesejde, když pro osobní závazek žalovaného ustanovení § 2 odst. (2) zákona o společnostech s r. o. nepřichází v úvahu a jiný důvod jeho ručení nebyl prokázán.

Citace:

Čís. 13511.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 531-532.