Čís. 13443.
Vnikal-li rozbitou ochrannou skleněnou tabulí do autobusu průvan, nedělo se tak následkem, nýbrž jen při provozu silostroje, a není tato okolnost, jež vyvolala újmu na zdraví cestujícího, v příčinné souvislosti se zvláště nebezpečnou povahou silostroje a jeho provozu (zákon ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř. zák.).
V tom, že průvodčí autobusu neuzavřel před započetím jízdy bez vyzvání dveře mezi řidičským stanovištěm a vnitřkemi autobusu, nelze spatřovati jeho neopatrnost.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1934, R II 126/34.)
Žalobní nárok na náhradu škody proti žalovanému řidiči autobusu zakládala žalobkyně na tom, že žalovaný, když za jízdy praskla skleněná ochranná tabule proti větru, následkem čehož dovnitř auta vnikal velmi silný proud vzduchu, bez jakýchkoliv opatření pokračoval v jízdě a proto jest odpovědný za poruchu zdraví žalobkyně. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud zrušil, napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále jednal a znovu rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů: První soud, ač má za zjištěno, že po prasknutí skleněné tabule vzniklým otvorem vnikal dovnitř vozu, v němž bylo dusné horko, velmi chladný vzduch a nepříliš značný průvan k ventilátorům, zamítl žalobu vycházeje z názoru, že žalovaný jen tehdy mohl by za škodu býtí činěn odpovědným, kdyby žalobkyně sama všechno potřebné podnikla a kdyby se prokázalo, že žalobkyně žádala o odpomoc a žalovaný tomu nevyhověl. Při tom neřešil otázku, kterou si sám položil, zda žalovaný jako řidič autobusu nebezpečí pro žalobkyni mohl nebo musil předvídat!, a konečně má za to, že žalobkyně svou škodu (onemocnění) si přivodila a zavinila sama. Nelze souhlasit! s názorem prvého soudu, že žalovaný jako řidič autobusu byl by odpovědným za škodu jen tenkráte, kdyby bylo prokázáno, že na požádání žalobkyně potřebná Opatření neučinil, a že žalobkyně výhradně sama si poruchu zdraví přivodila. V tomto směru nebyla věc prvním soudem posouzena správně po stránce skutkové i právní. Jestliže po odstranění prasklé tabule vpředu vozu vnikal do autobusu proud velmi chladného vzduchu, při čemž v autobusu samém bylo dusné horko (jak první soud zjišťuje), nebylo třeba žádného zvláštního upozornění žalovaného, neboť toto vnikání chladného vzduchu žalovaný sám v první řadě musil pozorovat!, a tu již sám mohl a musil si uvědomit! při normální opatrnosti, již lze na každém dospělém člověku požadovat!, že za těchto okolností může vzniknouti nebezpečí pro zdraví cestujících ve voze (§ 1297 obč. zák.). Žalovaný měl nejen zachovati tuto průměrnou péči, nýbrž byl též povinen zachovati zvláštní odbornou péči jako podnikatel dopravy osob, kteréž péče dbáti musí jako živnostník při provádění dopravní smlouvy, a v této funkci bylo jeho povinností nejen věnovati pozornost jízdní dráze, nýbrž i pečovati v každém směru o bezpečnost cestujících, pokud provozem dopravy mohla býti ohrožena (§ 1299 obč. zák.). V zákonných ustanoveních nemá opory názor prvého soudu, že žalovaný nesměl věnovati zvláštní pozornost cestujícím, jeho povinnosti byly širší, jak právě uvedeno. První soud dále přehlíží, že nárok žalobní opřen jest též o ustanovení automobilového zákona, jenž upravuje ručení řidiče a vlastníka automobilu za výsledek nehledě k zavinění osoby ručící, při čemž ručící osoba nemůže se odvolávat! na povahu jízdného silostroje, na zvláštní způsoby ani na selhání nebo nedostatky jeho činnosti (§ 2 cit. zák.). Žalovaný ručí tedy absolutně za povahu silostroje a za bezvadné fungování všech částí jeho v provozu, tudíž i za to, že při jízdě praskla ochranná tabule vpředu a že nemohl okamžitě zjednali nápravu vsazením nového skla. Tohoto ručení byl by zbaven jen tenkráte v souzeném případě, kdyby prokázal vyviňovací důvody uvedené v § 2 aut. zák. Žalovaný založil svou obranu na tom, že po odstranění tabule nikdo ho o nějaké opatření nežádal (kteráž obrana podle toho, co shora uvedeno, nemůže vyviňovati), že škodnou událost zavinila, si sama žalobkyně a že škodná událost nemohla i při řádných a věcných opatrnostech v řízení jízdního silostroje a zacházení s ním býti odvrácena. V těchto směrech nelze však při správném posouzení věci míti za to, že žalovaný dbal všech opatrností, jež za daných okolností zachovány býti měly se stanoviska zásad práva občanského a se stanoviska § 2 aut. zák., podle nichž nebylo by sice lze žádati, aby žalovaný ihned před pokračováním v jízdě opatřil náhradu prasklé tabule, neboť to nebylo dobře možno. Leč není pochyby, že při vzniklém velmi ostrém tahu vzduchu jako řidič autobusu podle svých zkušeností při častých jízdách musil si při pozornosti a péči o své cestující uvědomiti, že zasunovací dveře do vozu jsou otevřeny, mohl se o tom snadno pouhým kratičkým ohlédnutím přesvědčiti, a pak mohl bez zvláštní námahy zaříditi sám zavření těchto dveří. Žalovaný připouští v žalobní odpovědi, že prasknutí tabule a vzniklému tak otvoru pokud se týče vnikání vzduchu nepřikládal žádnou důležitost, a z výsledků průvodního řízení je patrno, že žalovaný potom neučinil žádného opatření, by prudký tlak vzduchu byl znemožněn. Žalovaný tedy nedbal ani náležité opatrnosti ani nedbal žádných opatrností v zacházení se silostrojem, ručí tedy za škodnou událost, a to tím více, když připustil, že i při obsazení autobusu zasunovací dveře mohly býti zavřeny.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by o odvolání znovu rozhodl.
Důvody:
Na souzený případ nelze použiti zákona o provozu silostrojů. 1 z důvodových zpráv, i z účelu zákona plyne, že bylo bezpodmínečné ručení za škody z provozu silostrojů stanoveno jen vzhledem ke zvláštní nebezpečnosti vozidla a jeho provozu. Nevztahuje se proto zákonné ručení na každou škodu za provozu, nýbrž jen na takové škody, které jsou důsledkem zvláštního nebezpečí vozidla a jeho provozu. To jest patrno i z doslovu zákona. Neboť § 1 zák. stanoví jen všeobecnou zásadu bezpodmínečného ručení a jmenuje jen osoby, které ručení to postihuje. Autentický výklad, na které škody se toto ručení vztahuje, poskytuje ustanovení § 2 zák., jenž, ač mluví o vyviňovacích důvodech, přece jen jasně uvádí meze tohoto ručení, pravě, že povinný ručitel bude osvobozen, dokáže-li 1. že škoda nemohla býti odvrácena ani při řádných a věcných opatrnostech ve vedení jízdného silostroje a zacházení s ním a 2. že ani z povahy jízdného silostroje nebo ze zvláštního způsobu, ze selhání nebo z nedostatku jeho činnosti nemůže býti dovozována. Z toho plyne úsudkem z opaku, že ručení nastává jen, byla-li škoda způsobena některou z uvedených okolností. Prvá okolnost předpokládá, že přípravě silostroje k jízdě, udržování silostroje ve způsobilosti k bezpečné jízdě a vedení silostroje za jízdy byla věnována ručící osobou odborná opatrnost podle § 1299 obč. zák. tak, by dopravované osoby byly bezpečně na určené místo dopraveny. Týká se tudíž tato odborná péče jen těch zařízení, na nichž jest závislá bezpečnost jízdy samé, to jest pohybu vozidla, nikoliv však jinakých zařízení silostroje, které na bezpečnost a na způsob jízdy samé nemají vlivu. Druhá okolnost, povaha silostroje, předpokládá, by po technické stránce byl silostroj bezvadný, aby pohonné zařízení bylo bezvadné a by i celá konstrukce vozidla (rozměry) byly technicky správné tak, aby vadami v tomto směru nebyla bezpečnost pohybem silostroje za jízdy ohrožována. Zvláštní způsob silostroje záleží v rozdílnosti od jiných vozidel (pohonná živelní síla, možnost výbuchu pohonných látek, větší rychlost, houkání, možnost smyku při kluzké silnici a p.). Selhání a nedostatek činnosti spočívá zřejmě v neovládnutí stroje následkem vady v pohonném zařízení. Žádný z těchto předpokladů není v souzeném případě splněn, neboť jde o rozbitou ochrannou skleněnou tabuli, která nepatří ani k pohonnému zařízení ani nečiní vadným silostroj po technické stránce, ani nespadá pod zvláštní způsob silostroje, jímž se liší od vozidel jiných, a o selhání nebo nedostatek činnosti pohonného zařízení zřejmě nejde. Vnikal-li rozbitou tabulí dovnitř autobusu průvan, nedělo se tak následkem provozu silostroje, nýbrž jen při provozu a není proto tato okolnost, která vyvolala újmu na zdraví žalobkyně, v příčinné souvislosti se zvlášť nebezpečnou povahu silostroje a jeho provozu. Avšak ani podle občanského zákona (§§ 1295, 1297 a 1299) nelze uznati, že nárok žalobkyně jest důvodný, ana neprokázala zavinění žalovaného. Nelzeť spatřovati neopatrnost žalovaného v tom, že před započetím jízdy neuzavřel bez vyzvání dveře mezi řidičským stanovištěm a vnitřkem autobusu, poněvadž záleží na cestujících, zda průvan chtějí snášeti, čili nic, zejména když v hustě obsazeném autobusu bylo dusno a kromě horních ventilačních otvorů nebylo jiného otvoru uvnitř vozidla, jímž by vzduch vnikal, a žalovaný nemohl předvídali, že žalobkyně není proti průvanu zdolná.