Čís. 13428.

Služební poměry obecních zřízenců (zákon ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. na rok 1920).
Služba obecního zaměstnance byla jeho stálým a výhradným povoláním, konal-li pro obec služby nejen jako obecní strážník, nýbrž i jako obecní sluha, ponocný a lesní hajný. Lhostejno, že ve volných chvílích přechodně pracoval na svých polích.
Obecním zřízencům nemůže býti na úkor, že obec nedoručila trvale ustanoveným zřízencům listinu o jmenování, nevydala jim služební řád, a že zřízenec nesložil slib, aniž, že nebyl sepsán protokol o vykonaném slíbu.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1934, Rv I 1798/33.)
Žalobce byl obecním strážníkem, sluhou, ponocným a hajným u žalované obce po více než deset let. Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 29. ledna 1932 dostal žalobce výpověď. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na obci, by výpověď ze dne 29. ledna 1932 byla prohlášena za neplatnou a neúčinnou a by žalovaná obec byla uznána povinnou vyplatiti žalobci služné. Žalobní nárok opíral žalobce v podstatě o to, že byl definitivním zřízencem a že mohl býti propuštěn jen po kárném řízení, což však se nestalo. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jádrem sporu jest otázka, zda jest žalobce míti za trvale ustanoveného obecního zřízence ve smyslu § 3 zákona ze dne 17. prosince 1919 čís. 16 sb. z. a n. z roku 1920, doplněného § 1 zákona ze dne 21. prosince 1921 čís. 478 sb. z. a n. Nižší soudy zodpověděly tuto otázku kladně. Dovolatelka proti tomu brojí namítajíc, 1. že nebyla splněna podmínka § 3 zákona čís. 16/1920 sb. z. a n., doplněného § 1 zákona čís. 478/1921 sb. z. a n., ježto prý nebyl žalobce u obce zaměstnán plně a trvale tak, že by jeho služba byla stálým a výhradným povoláním, které by musel konati po celou v jeho oboru platnou pracovní dobu, a že služební požitky z ní netvořily převážnou většinu veškerých jeho příjmů a 2. že žalobci nebyla doručena listina o jmenování, ani mu nebyl vydán služební řád, že nesložil služební slib a že o jeho jmenování a slibu nebyl sepsán protokol, takže tu chybí též podmínky stanovené v §§ 8 a 9 zákona čís. 16/1920 sb. z. a n. Ani v tom ani v onom směru námitky dovolatelky neobstojí. K 1. Že žalobcova služba pro obec byla jeho stálým a výhradným povoláním ve smyslu uvedených zákonných předpisů, dovodily nižší soudy z toho, že žalobce konal pro obec služby nejen jako obecní strážník, nýbrž i jako obecní sluha, ponocný a lesní hajný, že těmito službami byl velmi zaměstnán a že toto jeho zaměstnání vyžadovalo jeho sil úplně. Dovolatelka poukazuje sice k tomu, že žalobce kromě služeb pro obec konal i práce na polích při hospodářství, avšak při tom nedbá zjištění nižších soudů, že práce na polích vykonávaly hlavně žalobcova žena a tchýně a že žalobce při nich pomáhal jen ve volných chvílích. Takové přechodné vedlejší zaměstnání ve volných chvílích nelze však považovati za žalobcovo povolání, jež by vylučovalo jeho plné a trvalé zaměstnání u obce, neboť nebylo vůbec zjištěno, že žalobcovy práce na polích vyžadovaly drahného času a že jimi trpěla jeho služba pro obec (srovnej rozhodnutí čís. 1781, 1954, 2350 a 2513 sb. n. s.). Již prvý soud uvedl, že nebylo prokázáno, že žalobce měl ještě jiné výdělečné příjmy, které by převyšovaly jeho služební požitky od obce. Dovolatelka naproti tomu dovozuje, že prý žalobci hlavní příjem poskytovalo jeho polní hospodářství, avšak při tom opět přezírá, že podle zjištění nižších soudů na polích pracovaly a takto vydělávaly hlavně žalobcova žena a tchýně a že žalobce při těchto pracích jen přechodně vypomáhal, takže jest opodstatněn i závěr nižších soudů, že žalobcovy příjmy z jeho činnosti při polním hospodářství netvořily převážnou většinu veškerých jeho příjmů. K 2. V § 8 zákona čís. 16/1920 sb. z. a n. bylo obcím uloženo za povinnost, aby svým trvale ustanoveným zřízencům doručily listinu o jmenování a vydaly jim služební řád. Nezachová-li se obec podle této své zákonné povinnosti, nemůže z toho vzejíti újma jejímu zřízenci. Žalovaná obec nemůže proto z vlastního nedbání zákonných předpisů nic vyvozovati ve svůj prospěch. Totéž platí i o výkonu zřízencova slibu a o sepsání protokolu o vykonaném slibu podle § 9 téhož zákona.

Citace:

č. 13428. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 423-424.