Čís. 13394.

Na základě soudního smíru, jímž upraveny styky rodičů s dítětem ve smyslu § 142 obč. zák., lze vésti exekuci jen podle zásad řízení nesporného a jest povolán k rozhodování o tom, jakých donucovacích opatření jest použíti, opatrovnický soud.
(Rozh. ze dne 24. března 1934, R I 268/34.)
Manželský otec nezletilých dítek navrhl u exekučního soudu, by mu podle vykonatelného smíru uzavřeného dne 11. května 1933 u krajského soudu v P. povolena byla proti manželce Marii P-ové exekuce vydáním dětí (§ 346 a násl. ex. ř.) k vymožení zastupitelného jednání, totiž dodržování styků otce s dětmi. Soud prvé stolice exekuci částečně povolil, rekursní soud vyhověl částečně rekursu vymáhajícího věřitele.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by postoupil spisy opatrovnickému soudu k příslušnému rozhodnutí.
Důvody:
Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí čís. 2238, 6917, 6967 sb. n. s.) lze exekuci, jejímž předmětem je nárok z poměru práva rodinného, jakým jest právě nárok, o nějž jde, vésti jen podle zásad řízení nesporného (§ 50 odst. (6) zák. čís. 100 z r. 1931 sb. z. a n.) a jest povolán k rozhodování o tom, jakých donucovacích prostředků jest použíti, opatrovnický soud. Jest tedy v souzeném případě opatrovnický soud povolán, aby o návrzích stran jednal a sám učinil opatření, potřebná k jejich provedení (§ 142 obč. zák. a § 50 odst. (6) zák. čís. 100 z r. 1931 sb. z. a n.), nikoli exekuční soud. Na věci nic nemění, že jde o soudní smír, uzavřený ve sporu, neboť exekučními tituly podle § 1 čís. 5 ex. ř. jsou jen smíry o soukromoprávních nárocích hospodářského rázu, děti však nejsou prostým předmětem práv rodičů; třebaže jejich styky s rodiči byly již upraveny soudním smírem, musí opatrovnický soud vždy dbáti zájmů dětí (§ 142 obč. zák.). Jelikož náleželo o návrhu rozhodnouti v nesporném řízení a nikoli v exekučním řízení, jest řízení podle § 78 ex. ř. a § 477 čís. 6 c. ř. s. zmatečným, bylo je proto podle § 78 ex. ř. a § 478 c. ř. s. zrušiti a věc dle § 44 j. n. přikázat! nespornému soudu.

Citace:

č. 13394. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 377-378.