Čís. 13433.
Zákon ze dne 19. června 1931, čís. 100 sb. z. a n. o základních ustanoveních soudního řízeni nesporného.
Nelze mluviti o nezákonnosti (§ 46 (2) zák.), jde-li o otázku v teorii a v praksi spornou.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1934, R II 90/34.)
Návrhu, aby prozkoumal stanovy družstva, rejstříkový soud nevyhověl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil, odůvodniv obšírně, že podle platného práva není vyloučeno, by výpověď závodních podílů nebyla stanovami vázána na určitou dobu členství.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Rekurent napadá souhlasná usnesení nižších soudů pro nesprávné právní posouzení, čímž dle vývodů rekursu míní patrně důvody nezákonnosti ve smyslu § 46 (2) zákona čis. 100/1931 sb. z. a n. Leč výtka nezákonnosti není opodstatněna. Rekursní soud správně poukázal k tomu, že otázka nevypověditelnosti podílů družstva po určitou dobu, stanovami vyznačenou, je v teorii i v praksi sporná. Již s tohoto hlediska nelze mluviti o nezákonnosti, jestliže se rekursní soud přiklonil s náležitým odůvodněním k názoru, jenž neodporuje výslovnému ustanovení zákona, nevyhovuje jen stanovisku rekurentovu.
.26