Čís. 13426.

Při výslechu dlužníka podle § 358 ex. ř. nelze se zabývati okolnostmi, jež povinný uvedl se zřetelem k tomu, že šlo o cizozemský exekuční titul, ani jinými otázkami právními a skutkovými nesouvisejícími s povahou vymáhaného nároku jako nepeněžitého nároku.
Má-li býti povolena v tuzemsku exekuce na základě nálezu cizozemského rozhodčího soudu, stačí, vyplývá-li z exekučního titulu, že se smlouva stran o rozhodci stala písemně. Námitku, že přece k písemné smlouvě o rozhodčím nedošlo, jest uplatniti odporem.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1934, R I 296/34.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na základě rozhodčího výroku Brémské bursy na bavlnu. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
O exekučním návrhu ustanovil soud první stolice rok k výslechu povinné strany ve smyslu § 358 ex. ř., protože šlo o vymáhání jiného než peněžitého nároku. Při tomto výslechu měl se soud omeziti jen na otázky, které jsou s hlediska § 353 a násl. ex. ř. rozhodné, k nimž však nenáleží skutečnosti, jež při něm povinná strana uvedla se zřetelem k tomu, že jde o cizozemský exekuční titul a jiné otázky skutkové i právní, jež s povahou vymáhaného nároku nesouvisí. Jinak měl vyříditi exekuční návrh podle jeho obsahu a na základě jeho příloh, tak, jakoby bylo šlo o pohledávku peněžitou. Protože nejde o vyřízení odporu, měl se i rekursní soud omeziti na ty otázky, jež byly rozhodné pro povolení žádané exekuce, s hlediska exekučního návrhu a jeho příloh, a neměl se obírati skutkovými a právními otázkami, jež by bylo lze uplatniti jen odporem. Totéž platí pro vyřízení nejvyššího soudu. Jest tudíž zkoumati s hlediska námitek dovolacího rekursu jen, zda bylo lze exekuci povoliti na základě exekučního návrhu a jeho příloh, a jen na tomto podkladě jest zkoumati, zda bylo vyhověno podmínkám stanoveným pro exekuce na základě cizozemských exekučních titulů, jmenovitě pro konkrétní případ na základě rozhodčího nálezu brémské bursy na bavlnu. V zásadních otázkách lze tu poukázati k rozhodnutí čís. 7340 sb. n. s., k němuž poukázaly již také oba nižší soudy. Jest zkoumati jen, zda bylo přílohami dosvědčeno, že věc mohla býti podle platných předpisů tuzemských zahájena u rozhodčího soudu. Na tuto otázku správně odpověděl rekursní soud kladně. Je sice pravda, že k exekučnímu návrhu nebylo připojeno vyhotovení podepsané povinnou stranou, nýbrž jen opis objednávky ze dne 28. května 1933, vyhotovení podepsané vymáhající stranou. To by o sobě k důkazu nestačilo. Než předložen byl i prvopis dodatku k této objednávce ze dne 5. února 1933, podepsaný stranou povinnou, odpověď na žalobu, a hlavně pak i exekuční titul sám, jehož zjištěním lze pokládati za dosvědčené, že doložka o prorogaci brémské bursy byla i v listině podepsané stranou povinnou, že se tedy smlouva o rozhodčí mezi stranami stala písemně. Proto bylo exekuci povoliti, aniž bylo přihlížeti ke sporným skutkovým okolnostem, které mohla a měla povinná strana uplatniti odporem proti povolení exekuce a s nimiž není dosud prekludována, pokud jde o námitky podle § 81 čís. 2 až 4 ex. ř., k nimž náleží i námitka, že jde o obchod diferenční. Ani tato otázka, ani otázka aktivní nebo pasivní legitimace, ani otázka, zda originál objednávky skutečně onu doložku obsahoval, jaké bylo jinak znění doložky, byla-li povinné straně odňata možnost zúčastniti se řízení před rozhodčím soudem, nemohly býti uvedeny na přetřes v rekursu a neměly býti řešeny rekursním soudem. Rozhodnutí čís. 11.350 sb. n. s., k němuž dovolatelka poukazuje, i rozhodnutí čís. 7340 téže sbírky vydána byla v řízení o odporu, nikoli, jak je tomu v souzeném případě, při vyřízení dovolacího rekursu.

Citace:

č. 13426. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 420-421.