Čís. 13367.

I notářské spisy zřízené v rakouském státě jsou podle vládního nařízení ze dne 19. března 1919, čís. 145 sb. z. a n., exekučními tituly, na jichž základě lze povoliti a vykonati exekuci v tuzemsku, vyhovují-li podmínkám § 1 čís. 17 ex. ř. (§ 3 not. řádu čís. 75/1871 ř. zák.), aniž třeba průkazu vzájemnosti a potvrzení o tom, že rakouský notář je oprávněn spisovati notářské spisy s účinkem vykonatelnosti v tuzemsku.
(Rozh. ze dne 16. března 1934, R I 191/34.)
Na základě notářského spisu zřízeného v A. v republice Rakouské povolil soud prvé stolice exekuci vnucenou dražbou nemovitostí. Rekursní soud exekuční návrh zamítl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Rekursní soud nesdílí názor strany povinné projevený ve stížnosti, že notářský spis ze dne 9. září 1927 jakožto cizozemský notářský spis nemohl by tvoříti exekuční titul pro exekuci, že v tom směru není zaručena vzájemnost, že spis ten neobsahuje potvrzení zastupitelského úřadu Československé republiky o oprávněnosti notáře v A. sepisovati listiny, které mají tvořiti přímo exekuční titul s účinkem pro cizinu a zejména pro území republiky Československé, že spis ten neobsahuje zmocnění věřitele vésti exekuci na nemovitosti povinné strany nalézající se v republice Československé a že nemá také náležitosti § 3 not. řádu, ježto není v něm uvedena doba, kdy uvedený tam dluh má býti splněn, a není prokázáno veřejnou listinou, že splatnost dluhu nastala a do jaké míry dluh ten jest po právu; neboť podle nařízení vlády Československé republiky ze dne 19. března 1919 čís. 145 sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne 18. června 1925 čís. 141 sb. z. a n. smí k zachování vzájemnosti exekuce na základě všech v Rakouské republice zřízených spisů a listin, které podle § 1 ex. ř. jsou tituly exekučními, býti v tuzemsku povolena a nařízena. Obmezení obsaženo jest v § 3 vl. nař. čís. 141 sb. z. a n. z roku 1925 jen co do exekučního, titulu dle § 1 čís. 13 ex. ř. Lze tudíž v tuzemsku vésti exekuci také na základě notářského spisu, zřízeného v republice Rakouské, má-li spis ten náležitosti § 3 not. řádu a není proto také třeba potvrzení o tom, že notář v A. jest oprávněn sepisovati notářské spisy s právním účinkem pro Československou republiku. Jak vyplývá z notářského spisu, má spis ten doložku vykonatelnosti ve smyslu § 3 not. spisu a zejména jest v něm také uvedena s dostatečnou určitostí doba, kdy dluh se má plniti, a nebylo proto třeba předkládati veřejnou listinu o tom, že splatnost dluhu nastala. Rovněž nelze z notářského spisu důvodně vyvozovati, že by exekuce k vymožení dluhu mohla býti vedena jen na nemovitosti ve spise tom jmenované. V dalším dovodil rekursní soud, že v souzeném případě není notářský spis exekučním titulem, ježto prý jím není prokázáno, že vymáhajícímu věřiteli přísluší proti dlužníku vymáhaná pohledávka.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Rekursní soud správně dovodil, že i notářské spisy pořízené v rakouském státě jsou podle vládního nařízení čís. 145/19 sb. z. a n. exekučními tituly, na jejichž základě lze povoliti a vykonati exekuci v tuzemsku, vyhovují-li podmínkám § 1 čís. 17 ex. ř. (§ 3 not. ř. čís. 75/71 ř. z.), aniž třeba průkazu vzájemnosti a potvrzení o tom, že rakouský notář je oprávněn sepisovati notářské spisy s účinkem vykonatelnosti v tuzemsku. Správně posoudil věc i v tom směru, že předložený notářský spis podmínkám těm vyhovuje, jmenovitě také co do doby splatnosti a přípustnosti exekuce i na jiné předměty než na nemovitosti v něm zvláště uvedené, ležící v Rakousku.

Citace:

č. 13367. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 335-336.