Čís. 13343.

Zatížení na běžném účte (oznámení dlužníkovi o tom) jako jednostranné jednání nebo jednostranný projev vůle jest právní skutečností jež nemůže býti předmětem žaloby určovací podle § 228 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 2. března 1934, Rv II 525/32.)
Firma D. a K., společnost s r. o., Josef D. a Cyril K. domáhali se na žalované bance, by bylo zjištěno, že zatíženi běžného účtu firmy D. a K., spol. s r. o. u žalované strany 61817 Kč pokud se týče 56472 Kč za převod pohledávky firmy O. a spol. není po právu. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Z toho, že si strana žalovaná zapsala pohledávku postoupenou jí firmou O. a spol. na běžném účtě firmy D. a K., spol. s r. o., anebo že pro tuto pohledávku otevřela účet zvláštní, nevzniklo pro žalovanou stranu žádné právo a pro žalující stranu žádný závazek. Způsob, jak se vedou obchodní knihy a jak se v nich zapisují pohledávky vzniklé obchodníku proti jeho spolukontrahentům, jest se stanoviska právního nerozhodný. Ohledně vedení knih obchodních není vůbec přesné, strany zavazující normy právní, takže si každý obchodník může vésti knihy jak chce, i kdyby se to příčilo zvyklosti obchodní a pravidlům řádného účetnictví, pokud jen obsah obchodních knih odpovídá předpisu čl. 28 obch. zák., při čemž nelze přezírati, že je mezi stranami nesporno, že pohledávka 57412 Kč postoupená firmou O. a spol. žalované bance proti firmě D. a K., spol. s r. o., po právu jest. Proto nejde v souzeném případě o zjištění jsoucnosti nebo nejsoucnosti práva nebo právního poměru podle § 228 c. ř. s., žádá-li strana žalující, by bylo zjištěno, že zatížení běžného účtu firmy D. a K. u žalované strany pohledávkou postoupenou firmou O. a spol. není po právu, neboť z tohoto zatížení o sobě neplynou ještě důsledky, na jichž zjištění vlastně straně žalující záleží a jež přesně uvádí v odvolacím sdělení, totiž, že žalovaná strana není oprávněna použiti záruk poskytnutých žalující firmou a spolužalujícími společníky za pohledávku příslušející straně žalované z úvěru poskytnutého firmě D, a K. Jen na tomto posléz uvedeném zjištění má strana žalující právní zájem, nikoliv však na zjištění, zdali se zatížení běžného účtu stalo právem, či neprávem, nehledíc ani k tomu, že žalovaná strana prohlásila za sporu a před rozsudkem, že pohledávka postoupená firmou O. a spol. nespadá pod osobní záruku Josefa D-a a Cyrila K-a, takže tito v době vydání rozsudku již neměli právní zájem na navrženém zjištění. Žádost žalobní nevyhovuje tedy, jak již shora zmíněno, předpokladu § 228 c. ř. s., že lze žalovati jen o zjištění jsoucnosti nebo nejsoucnosti právního poměru nebo práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Zatížení na běžném účtě, po případě příslušné oznámení dlužníkovi je jednostranné jednání nebo jednostranný projev vůle, tedy právní skutečnost, která však — mimo pravost listiny — nemůže býti předmětem žaloby určovací podle § 228 c. ř. s. Takovým jednostranným projevem vůle nevzniká ještě právní poměr, nepřistoupí-li k němu projev souhlasu dlužníkova, tím méně tedy, jestliže se dlužník proti takovému postupu ohradil a nesejde na tom, pokládá-li banka přes to svůj postup za správný. Na tom nic nemění ani okolnost, že jde o běžný účet, protože ani tam zápis v účtě nemá konstitutivního účinku, takže z příčiny pouhého zápisu, jemuž bylo odporováno, nemůže vzniknouti nárok z běžného účtu, jak míní dovolatelé.

Citace:

č. 13343. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 298-299.