Čís. 13331.

Zákon ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům.
Byla-li dražba navržena již dne 8. května 1933, mohl odklad exekuce podle zákona čís. 74/1933 sb. z. a n. nastati jen na návrh dlužníka, o němž bylo rozhodnouti usnesením.
(Rozh. ze dne 1. března 1934, R II 25/34.)
Vnucená dražba dlužníkových nemovitostí byla navržena dne 8. května 1933 a povolena dne 15. května 1933. Dne 10. června 1933 navrhl dlužník ve smyslu zákona ze dne 5. května 1933, čís. 74 sb. z. a n., by výkon povolené exekuce byl odložen na dobu po 31. prosinci 1933. Dne 15. listopadu 1933 navrhl dlužník, by byl odložen odhad prodávaných nemovitostí. Soud prvé stolice tomuto návrhu vyhověl. Rekursní soud napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadeným usnesením zrušil rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele usnesení prvního soudu ze dne 16. listopadu 1933, jímž byl na návrh dlužníka ze dne 15. listopadu 1933 odložen odhad prodávaných nemovitostí. V důvodech svého usnesení uvedl rekursní soud, že, než první soud rozhodl o návrhu na odklad odhadu, bylo vyřídí ti dřívější návrh na odklad exekuce, učiněný dlužníkem podle zákona čís. 74/33. O tomto návrhu dlužníka na odklad exekuce uvedl rekursní soud v důvodech napadeného usnesení, že ustanovení § 1 zák. čís. 74/33 nelze použiti, protože jde o pohledávku ze zápůjčky, na základě které byly vydány zástavní listy (§ 3 zákona čís. 74/33). Dovolacímu rekursu dlužníka do usnesení rekursního soudu nelze přiznati oprávnění. Pokud dovolací rekurent popírá, že jde o pohledávku, na niž byly vydány zástavní listy, nemá toto tvrzení v dluhopisu s rekursem předloženém opory. Neprávem vytýká dovolací rekurent, že k dluhopisu bylo přihlíženo, ač předložen byl teprve s rekursem. Dříve, s návrhem na exekuci, předložití dluhopis nebylo třeba, neboť návrh byl učiněn ještě před působností zákona čís. 74/33. K napadenému usnesení jest uvésti, že rekursní soud nemusil usnesení prvního soudu o odkladu odhadu zrušovati, nýbrž mohl ihned dlužníkův návrh na odklad odhadu zamítnouti, protože u pohledávek, na něž byly vydány zástavní listy, odklad exekuce podle zákona čís. 74/33 nemá vůbec místa. Nezamítl-li však rekursní soud návrh na odklad odhadu a ponechal-li rozhodnutí o tom prvnímu soudu, nelze na tom nic měniti, ježto si v tom směru do napadeného usnesení není stěžováno. Co se toho týče, že rekursní soud uložil prvnímu soudu, by rozhodl o dřívějším návrhu dlužníka na odklad exekuce, stalo se tak právem. Nesprávně uvádí dovolací rekurent, že o onom návrhu bylo již rozhodnuto. Usnesení o tom vydáno nebylo. Podle záznamu prvního soudu ze dne 21. července 1933, že návrhu povinného na odklad dražby netřeba, ježto dražební řízení bylo povoleno teprve 15. května 1933, byl první soud zřejmě toho názoru, že odklad dražby se zřetelem na její povolení až po účinnosti zákona čís. 74/33, to jest po 9. květnu 1933, nastává podle § 1 uvedeného zákona, sám sebou mocí zákona a že proto vyřízení návrhu není zapotřebí. Názor ten je mylný. Podle § 1 zákona záleží na tom, kdy byl učiněn návrh na dražbu a, protože dražba navržena byla již dne 8. května 1933, mohl odklad nastati jen na návrh dlužníka a o návrhu bylo rozhodnouti, to jest vydati o něm usnesení.

Citace:

č. 13331. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 284-285.