Čís. 13465.
Ochrana nájemců.
Neprovedl-li pronajímatel stavební změny, jak je měl provésti podle právoplatného povolení k užitečnější stavbě, na jehož podkladě byla soudní výpověď nájemce připuštěna, nýbrž vzdal-li se provedení stavby původně zamýšlené, zažádav o povolení jiných stavebních změn, jest nárok vypovězeného nájemce na znovupronajmutí místností odůvodněn, aniž záleží na větší užitečnosti provedené stavby proti stavbě původně zamýšlené a na tom, že místnosti byly mezitím jinému dány do nájmu.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1934, Rv I 124/34.)
Co do předchozího děje poukazuje se na rozhodnutí čís. 12909 sb. n. s. Odvolací soud pak potvrdil rozsudek prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Usnesením ze dne 13. října 1933 č. j. Rv I 1648/33, čís. 12909 sb. n. s. zrušil nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, protože tento soud vycházeje z nesprávného právního názoru, že předmět nájmu zanikl, nevyřídil odvolací důvody žalované. Zcela mylně se dovolatelka domnívá, že tím nejvyšší soud pokládal řízení soudu první stolice za vadné, protože prý by si byl mohl sám učiniti podle spisů potřebná zjištění právě tak, jako odvolací soud. Dovolatelka přehlíží, že odvolací soud nevyřídil ve svém prvním rozsudku vůbec odvolací důvody, takže chyběl předmět přezkumu pro dovolací soud, a přehlíží, že odvolací důvod nesprávného hodnocení průvodů mohl vyříditi jen odvolací soud, ježto dovolacímu soudu nepřísluší právo ani průvody hodnotiti, ani hodnocení důkazů nižšími soudy přezkoumali. Žalobkyně domáhá se podle § 1 (2) čís. 9 zák. o ochr. náj. čís. 44/1928 znovupronajmutí místností, jež měla dříve v domě žalované v nájmu a jež musila dne 29. dubna 1931 vykliditi, poněvadž žalované bylo právoplatným usnesením okresního soudu v K. ze dne 11. března 1931 z důvodu právoplatného úředního povolení k užitečnější stavbě dáno svolení k výpovědi. Uplatňuje tedy dovolatelka v tomto sporu jeden z nároků uvedených v poslední větě § 1 (2) čís. 9 zákona o ochraně nájemníků. Podobný předpis měl již zákon čís. 275/1920 jako výpovědní důvod čís. 4, a byly v příčině tohoto předpisu v pozdějších zákonech na ochranu nájemníků provedeny jen podružné změny, jež v této rozepři nepřicházejí v úvahu. Jak z materiálií patrno (tisk Národního shromáždění čís. 21666 z r. 1920 str. 14) měl zákonodárce, připouštěje tento výpovědni důvod, na mysli podporu stavebního ruchu. Soukromý stavební ruch nebyl by zajisté podporován, kdyby pronajímatel neměl jinou povinnost, než prokázati úřední povolení k užitečnější stavbě, aniž by pak stavbu prováděl, nebo kdyby mu bylo ponecháno na vůli protahovali stavbu do nekonečna; tím by byl mařen účel zákona odpomoci bytové nouzi v době naléhavé potřeby (rozh. čís. 9510, 10058 a 11852 sb. n. s.). Mimo to chtěl zákon ustanovením tím chrániti nájemníka před tím, by ho pronajímatel nemohl průkazem povolení k užitečnější stavbě vypověděli a tak se ho zbavili, a pak stavbu vůbec neprovésti (rozh. čís. 7508 a 8322 sb. n. s.). V souzeném případě zjistily nižší soudy, že žalovaná neprovedla stavební změny, jež měla provésti podle právoplatného povolení k užitečnější stavbě, na jehož podkladě byla soudní výpověď připuštěna, že dokonce se vzdala provedení stavby původně zamýšlené a zažádala jen o povolení ke zřízení přehradní stěny v kavárenské místnosti, jež jí byla stavebním úřadem povolena, a že pak zřídila jen tuto přehradní stěnu a mimo to přeměnila dosavadní pissoir v kuchyni tím způsobem, že záchodové zařízení odstranila, položila na cementovou podlahu prkennou podlahu a postavila tam přenosný kuchyňský krb. Ze zjištění toho vyplývá, že žalovaná neprovedla stavební změny, jež měla provésti podle úředního povolení, které bylo důvodem pro výpověď, což stačilo k tomu, by žalobě bylo vyhověno. Jsou proto vývody dovolání dovozující větší užitečnost »provedené stavby« proti »stavbě původně projektované« beze všeho právního významu. Poukaz na rozhodnutí čís. 11852 sb. n. s. se na souzený případ nehodí již proto, že v případě onom byl starý dům zbořen a na jeho místě provedena novostavba, byť i jiná, než k jaké bylo dáno stavební povolení. V tom, že žalovaná pronajala již místnosti jiným osobám na delší dosud neuplynulý čas, nelze spatřovati objektivní (absolutní) nemožnost plnění (§ 1447 obč. z.).