Čís. 13648.
Jde o výlučnou příslušnost podle ujednaného sudiště (§ 104 j. n.), bylo-li umluveno, že »všechny spory, jež snad vzniknou ze smluvního poměru, budou podrobeny v prvé stolici jinak příslušnému soudu sídla společnosti bez ohledu na bydliště stran«.
Sídlo společnosti, s níž bylo sudiště ujednáno, zůstalo rozhodným pro příslušnost soudu, třebaže společnost napotom splynula fusí s jinou společností, mající sídlo v obvodu jiného soudu.
(Rozh. ze dne 14. června 1934, R II 184/34.)
Žaloba proti firmě Apollo, rafinerie minerálních olejů, úč. spol. v Bratislavě byla podána u krajského, soudu v Uherském Hradišti. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Žalovaná vznesla námitku místní nepříslušnosti dovolaného prvého soudu, ježto má za to, ze vzhledem k prorogační úmluvě uvedené v odstavci XIV ujednání ze dne 13./28, února 1924 je místně příslušný k projednání tohoto sporu soud jejího sídla, tudíž krajský soud v Bratislavě. Ujednání to je doplňkem ujednání z 27. srpna 1917. Uvedený odstavec XIV ujednání z 13./28. února 1924 ustanovuje: »Všechny spory, jež snad vzniknou ze smluvního poměru, budou podrobeny v prvé stolici jinak příslušnému soudu sídla společnosti bez ohledu na bydliště stran.« Společností, o které se prorogační úmluva zmiňuje, jest rozuměti, jak z ujednání plyne. Moravskou těžařskou společnost s ručením omezeným v Hodoníně, kterážto fusí, jak nesporno, splynula později se žalovanou akciovou společností, o čemž žalobci jejím dopisem ze dne 13. února 1926 byli vyrozuměni. Přihlíží-li se k uvedenému doslovu odstavce XIV ujednání z 13./28. února 1924, nelze mu rozuměti podle § 914 obč. z. jinak, než tak, že příslušnost soudu sídla Moravské těžařské společnosti byla ujednána a míněna jako příslušnost výlučná a nikoliv jen na výběr (srov. rozh. čís. 5019 sb. n. s.). Podle § 104 j. n. vyžaduje prorogační úmluva k platnosti, aby se v ní podrobily strany jednomu nebo několika soudům první stolice míst jmenovitě uvedených. Není zapotřebí, by dotčený soud byl uveden v prorogační úmluvě podle jména, nýbrž jest »jmenovitým« uvedením, plyne-li z obsahu listiny jasně, o který soud jako prorogační jde (srov. rozh. čís. 4593 sh. n. s.). V prorogační úmluvě je uveden jako soud, jemuž se strany podrobily, soud sídla Moravské těžařské společnosti a sídlem jejím byl jak z ujednání z 13./28. února 1924 plyne, a je nesporno. Hodonín. Tím bylo jasně vysloveno, že prorogačním soudem jest okresní soud v Hodoníně, po případě krajský soud v Uher. Hradišti. Jen těmto dvěma soudům se strany podle prorogační úmluvy, co do místní příslušnosti podrobily a žádnému jinému. Došlo-li pak dodatečně, jak nesporno, k fusi Moravské těžařské společnosti se žalovanou, nastoupila žalovaná jako její universální sukcesorka ve veškerá její práva a veškeré závazky vyplývající z ujednání z 13./28. února 1924, a jest tudíž i oprávněna se dovolávati výlučného sudiště v ujednání smluveného. Než sudištěm tím jest, jak již uvedeno, jen okresní soud v Hodoníně, pokud se týče krajský soud v Uherském Hradišti a nikoliv krajský soud v Bratislavě, v jehož obvodu ona má sídlo. Je proto žalovanou vznesená namítla místní nepříslušnosti krajského soudu v Uherském Hradišti bezdůvodná a nemůže se žalovaná cítiti stiženou, když žaloba byla podána u soudu, který je k projednání této rozepře podle prorogační úmluvy výlučně příslušným, třebaže se žalující strana v žalobě nedovolávala příslušnosti podle § 104 j. n.