Čís. 13694.
Výklad čl. 17. kolektivní smlouvy zaměstnanců nemocenských pojišťoven, že definitivní zaměstnanec má nárok na plné služební požitky po dobu jednoho roku v nemoci, spojené s nezpůsobilostí k vykonávání služby. Jednoroční lhůtu jest počítati ode dne, kdy zaměstnanec skutečně přestal pro nemoc vykonávati službu, nikoliv od zahájení řízení, kterým má býti zjištěno trvalé onemocnění zaměstnancovo (lékařskou prohlídkou za účelem pensionování).
(Rozh. ze dne 27. června 1934, Rv II 285/32.)
Žalobce, definitivní úředník žalované okresní nemocenské pojišťovny byl dne 26. září 1926 suspendován a byl mu disciplinárním usnesením snížen plat o 25% na 10 měsíců. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované zaplacení 9851 Kč, jednak 1622 Kč, ježto mu srážky 25% ze služného byly činěny až do konce března 1928, tudíž po 18 měsíců a nikoliv jen po deset, a dále zaplacení služného 8229 Kč za dobu od 1. dubna do 31. prosince 1928 a odůvodňoval tento žalobní nárok tím, že žalovaná strana na základě lékařského posudku soudních znalců, kteří žalujícího prohlásili v trestním řízení za nezodpovědného za činy, pro něž bylo proti němu současně zahájeno žalovanou stranou disciplinární řízení a jeho pensionování, ač posudek ten se týká jen přechodného stavu jeho za největšího rozčilení, čítá rok, po který má žalobce podle kolektivní smlouvy (čl. 17.) nárok na nezkrácené platy, ode dne 1. října 1926 do 30. září 1927, kdežto tento rok smí býti počítán jen od doby, co byl žalobce pojišťovnou vzat do stavu nemoci, to jest od 2. ledna 1928 do 31. prosince 1928. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: V podstatě jde jednak o výklad čl. 17. kolektivní smlouvy, jejíž platnost a závaznost pro strany není popírána, a to, jak jest počítati dobu jednoho roku, po kterou zaměstnanci při onemocnění, spojeném s nezpůsobilostí k vykonávání služby, jest ještě plné služební požitky vypláceti, jednak o zjištění, od kdy žalobce byl takto nemocen a službu pro onemocnění nekonal. K první otázce má žalobce za to, že onu dobu jednoho roku jest počítati do doby, co byl vzat do nemocenského stavu, tedy od jakéhosi určitého formálního projevu zaměstnavatele, z něhož plyne, že ona jednoroční doba počíná, kdežto žalovaná počítá dobu tu od toho okamžiku, co zaměstnanec přestal službu pro onemocnění vykonávat!. První soud přiklonil se právem k názoru žalované. Čl. 17. kolektivní smlouvy nemá ustanovení o tom, že se vyžaduje určitý projev zaměstnavatele nebo zaměstnance neb obou, od kdy jest počítati onu jednoroční lhůtu, totiž jak míní odvolatel »vzetí do nemocenského stavu. Ustanovení tohoto článku kolektivní smlouvy nelze rozuměli jinak, než že zaměstnanec, nekonal-li službu pro onemocnění po jeden rok, ztrácí nárok na služební požitky proti zaměstnavateli, již následkem toho, že službu pro onemocnění po celý rok nekonal. Přestane-li tedy zaměstnavatel služební požitky po uplynutí tohoto roku zaměstnanci vypláceti, jedná podle smlouvy, která i zaměstnanci musí býti známa, a který také si musí býti toho vědom, že jeho nárok na služební požitky uhasnul, an to se zaměstnavatelem smluvil. Žalobce se nedovolává jiného ustanovení nebo předpisu, který by toto ujednání vykládal ve ve smyslu názoru jím zastaveného.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Po právní stránce (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) byla věc odvolacím soudem posouzena správně. Spornou právní otázku, od které doby jest počítati jednoroční lhůtu stanovenou v čl. 17. kolektivní smlouvy zaměstnanců nemocenských pojišťoven zodpověděl odvolací soud tak, že tato lhůta počíná dnem, kdy zaměstnanec skutečně přestal pro nemoc vykonávali službu. Tento názor jest v podstatě uznati za správný, neboť v čl. 17. kolektivní smlouvy jest ustanoveno, že definitivní zaměstnanec — jímž byl žalobce — má nárok na plné služební požitky po dobu jednoho roku v nemoci, spojené s nezpůsobilostí k vykonávání služby. Z tohoto ustanovení plyne nepochybně, že pro počátek jednoroční lhůty jest rozhodující doba, kdy zaměstnanec skutečně onemocněl a pro nemoc nebyl způsobilý konati službu. Dovolatelův názor, že prý tato jednoroční lhůta počíná teprve od zahájení řízení, kterým má býti zjištěno trvalé onemocnění zaměstnancovo, a to lékařskou prohlídkou provedenou za účelem pensionování, nemá v doslovu čl. 17. kolektivní smlouvy nijaké opory.