Čís. 13334.

Byl-li konkurs prohlášen před 1. srpnem 1931, jest otázku, do které třídy konkursních věřitelů patří pohledávka, posuzovali podle konkursního řádu ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák.
Ustanovení čl. X. zákona ze dne 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n., že konkursy, které byly prohlášeny přede dnem, kterého nabude nový zákon účinnosti, jest skončili podle dosavadních předpisů, vztahuje se na všecky předpisy dosavadního zákona ať již povahy formální nebo materielní.
(Rozh. ze dne 1. března 1934, Rv II 975/33.)
Žalobce domáhal se na správci konkursní podstaty zjištění, že žalovaný jest povinen zaplatiti žalobci 50000 Kč a že tuto pohledávku jest zařadili do I. třídy konkursních věřitelů. Zažalovanou pohledávku odůvodňoval žalobce tím, že byl zaměstnán v úpadcově podniku, že předal úpadci při vstupu do jeho služeb vysvědčení, jež se však u úpadce ztratila. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě potud, že zjistil, že žalovaný jest povinen zaplatiti žalobci 50000 Kč a že tato pohledávka náleží do III. třídy konkursních věřitelů. Důvody: Za ústního jednání uznala žalovaná strana zažalovanou pohledávku co do výše, avšak jen ve III. třídě konk. věřitelů. Podle čl. XIV úvoz. zák. ze dne 27., března 1931 čís. 64 sb. z. a n. nabývá tento zákon až na výši vyrovnací kvóty účinnosti teprve za tři měsíce po vyhlášení, t. j. 1. srpna 1931. Jest zjištěno, že konkurs byl vyhlášen dne 26. května 1931. Je proto rozhodný pro tento případ konkursní řád ze dne 10. prosince 1914 čís. 337 ř. zák., nikoliv § 54 nového zákona, který zařazuje do I. třídy jakékoliv pohledávky úpadcových zaměstnanců z poměru služebního, a podle § 51 odst. (2) starého konk. řádu náležejí do I. třídy pohledávky úpadcových zaměstnanců jen ze služebních platů, za který však nárok na náhradu škody i při nejširším výkladu pokládati nelze. Že žalovaná strana služební poměr předčasně zrušila, žalobce netvrdí a nemůže proto z toho důvodu žádati náhradu, která by ovšem náležela do I. třídy. Odvolací soud k odvolání žalobce napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Platný konkursní řád nerozeznává ve čl. X úvoz. zák. mezi řízením a materielními předpisy, nýbrž jasně stanoví, že konkursy, zahájené přede dnem začátku účinnosti nového konkursního řádu jest skončiti podle starého konkursního řádu. Tomu jest rozuměti tak, že se zařazení pohledávek jednotlivých věřitelů má díti podle předpisů starého konkursního řádu, a to nejen co do řízení, nýbrž i co do materielních účinků, jež řízením tím oprávněného a povinného stíhají. Kdyby byl chtěl zákon ustanovili něco jiného, pokud jde o materielní účinky řízení, byl by to zajisté, výslovně uvedl. Poněvadž se tak nestalo, posoudil prvý soud správně věc po stránce právní zjistiv, že zažalovaná pohledávka nenáleží do I., nýbrž do III. třídy konkursních věřitelů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nižší soudy správně seznaly, že otázku, do které třídy konkursních věřitelů patří žalobcova pohledávka, jest posuzovali podle předpisů konkursního řádu ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák., poněvadž konkurs byl prohlášen dne 26. května 1931, tedy před působností nového konkursního řádu ze dne 27. března 1931 čís. 64 sb. z. a n., a nejde o žádný z výjimečných případů čl. X uvozovacího zákona k tomuto konkursnímu řádu. Praví-li zákon v tomto článku, že konkursy, které byly, prohlášeny přede dnem, kterého nabude nový zákon účinnosti (tedy před 1. srpnem 1931 [čl. XIV úvoz. zák.] . . . .), jest skončili podle dosavadních předpisů, jest tím rozuměti všecky předpisy, ať již povahy formální nebo materielní, an zákon v té příčině nerozeznává.

Citace:

č. 13334. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 287-288.