Čís. 13209.

Úprava pachtovného při zemědělských pachtech (vládní nařízení ze dne 29. července 1933, čís. 164 sb. z. a n.).
Souhlasný názor nižších soudů, že tím, že se strany při předběžném vyjednávání o uzavření pachtovní smlouvy shodly na výši pachtovného, nebylo ještě pachtovné závazně ujednáno, nýbrž že se tak stalo teprve konečným uzavřením pachtovní smlouvy, — nepříčí se zákonu (§ 46 (2) zák. čís. 100/1931).
(Rozh. ze dne 25. ledna 1934, R II 567/33.)
Soud prvé stolice vyhověl námitkám propachtovatelů proci ohlášenému nároku pachtýře na úpravu pachtovného a usnesl se, že pachtýři nepřísluší nárok na úpravu pachtovného. Důvody: Soud nepřiznává pachtýři nárok na úpravu pachtovného, poněvadž pachtovné nebylo ujednáno před 1. říjnem 1932. Strany souhlasně udaly, že o podmínkách propachtování bylo delší dobu jednáno, již v měsíci srpnu a září 1932 a, jak z přiloženého návrhu pachtovní smlouvy vidno, byla i výše pachtovného stanovena již před 1. říjnem 1932. Toto jednání však bylo jen přípravným zjišťováním pachtovní smlouvy, která nebyla hotova před tímto dnem. Již z návrhu pachtovní smlouvy, který byl správou velkostatku vyhotoven a dán pachtýři k přezkoumání a obsahuje 27 paragrafů, takže jde o smlouvu velmi rozsáhlou, plyne, že strany chtěly uzavříti smlouvu písemnou. Taková smlouva může se pokládati za hotovou teprve podpisem obou stran. Vždyť pachtýř v návrhu smlouvy mu ku prozkoumání dodaném činil četné podstatné změny, o nichž se strana propachtující musela vyjádřiti, což se stalo teprve dne 3. října 1932, kterého dne byla smlouva podle změn vyhotovena a stranami podepsána. O tom svědčí i dopisy, které strany vyměnily o převzetí mrtvého inventáře ze dne 25. září 1932 a 3. října 1932. V návrhu podmínek tohoto převzetí ze dne 25. září se výslovně uvádí: »Když s těmito podmínkami souhlasíte, mohla by smlouva býti ihned podepsána« — a na tento návrh odpovídá pachtýř dne 3. října: Na základě dnešní dohody přejímám «. Teprve po této dohodě a téhož dne, tedy 3. října, byla smlouva pachtovní podepsána a tím hotova a tudíž bylo pachtovné ujednáno, třeba že se na výši pachtovného strany dohodly již před 1. říjnem a v den podpisu smlouvy již nedoznalo pachtovné změny, neboť platnost ujednaného pachtovného byla stále závislá na tom, že dojde ke smlouvě vůbec. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Napadenému usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení prvního soudu a jež podle § 46 odst. (2). zák. o nesp. řízení lze napadati jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo pro zmatečnost, vytýká dovolací rekurent rozpor se spisy a nezákonnost. Dovolací soud, přezkoumav spisy a napadené usnesení, výtky ty důvodnými neshledal. Obě výtky namířeny jsou proti stanovisku nižších soudů, že tím, že se strany při předběžném vyjednávání o uzavření pachtovní smlouvy shodly na výši pachtovného, za níž by byly ochotny smlouvu uzavříti, nebylo ještě pachtovné, rozuměj s konečnou platností, pokud se týče závazně ujednáno, nýbrž že se tak stalo teprve konečným uzavřením pachtovní smlouvy. Uvedený názor v rozporu se spisy není, také jej se spisy nelze srovnávati a zákonu se nepříčí. Jde o právní posouzení věci (§ 42 zák. o nesp. říz.), jež v případě souhlasných usnesení dovolacím rekursem (§ 46 druhý odst. zák. o nesp. říz.) nelze napadati.

Citace:

č. 13209. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 105-106.