Čís. 13568.

Domáhá-li se okresní nemocenská pojišťovna náhrady škody proto, že žalovaný zaměstnavatel vydal zaměstnanci neoprávněné lístek k lékaři v době, kdy již v zaměstnání u něho nebyl, věda, že jest zaměstnán jinde u rolníka, kde mu příslušel nárok proti zemědělské nemocenské pojišťovně, jde o nárok podle třicáté hlavy obecného občanského zákona, jenž nenáleží k příslušnosti mimořádných soudů zřízených podle zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n., nýbrž před řádné soudy.
Okresní nemocenská pojišťovna si škodu spoluzavinila, byla-li před vznesením nároku zaměstnance upozorněna poznámkou v ohlášce zaměstnavatele, že zaměstnanec pracuje nyní u rolníka.
(Rozh. ze dne 24. května 1934, Rv I 1795/32.)
Žalující okresní nemocenská pojišťovna domáhala se na dělníku M-ovi a na firmě D. náhrady škody 2158 Kč 70 h z důvodu, že firma D. vydala M-ovi poukázku k lékaři v době, kdy M. již u ní zaměstnán nebyl, na základě kteréžto poukázky byl M. neprávem léčen na účet žalobkyně a byla mu vyplácena nemocenská podpora. Oba nižší soudy uznaly M-a i firmu D. povinnými zaplatiti žalobkyni rukou společnou a nerozdílnou 2158 Kč. Odvolací soud uvedl v důvodech: Na spoluzavinění žalobkyně nelze souditi z toho, že z odhlášky je zřejmo, že Antonín M. pracuje u rolníka K-a, a že proto žalobkyně věděla, že spolužalovaný M. pracuje již jinde, a následkem toho musila věděti, že není k výplatě povinna. Jest uvážiti, že ,se výplata dávek žalobou vymáhaných stala na základě poukázky k lékaři, která poznámek o tom, že jinde pracuje, neobsahovala a nelze proto spoluzavinění žalobkyně spatřovati v tom, že o vydané poukázce k lékaři nekonala šetření, neboť k tomu nebylo důvodu vzhledem k obsahu poukázky Heřmanem F-em za žalovanou firmu D. vydané. Že hleděno nebylo k poznámce 10, na odhlášce, vyvodil již prvý soudce vzhledem k výpovědi svědka Vojtěcha H-a a ze zjištění na základě výpovědi té učiněného, že v tom spoluzavinění žalobkyně shledávati nelze, neboť odhláška ta neslouží za podklad pro vyplácení dávek nemocenského pojištění, nýbrž k tomu slouží katastr a poukázka k lékaři vydaná zaměstnavatelem. Vzhledem k tomu obsah odhlášky byl prvým soudem správně oceněn a věc i po stránce právní správně posouzena, když u žalobkyně spoluzavinění neshledáno. Rovněž právem vysloven závazek k solidárnímu zaplacení podle § 1302 obč. zák., neboť hrubou nedbalostí Heřmana F-a, který vydal poukázku k lékaři, ač mu byl nový pracovní poměr M-ův znám, byla způsobena žalobkyni celá škoda žalobou uplatňovaná a bez vydání této poukázky ke škodě žalobkyně by nebylo došlo. Jde proto u obou žalovaných o hrubou nedbalost, podíly jednotlivého z nich na škodě nelze určiti a nastupuje proto ohledně obou ručení solidární podle § 1302 obč. zák. Tím padá i námitka předčasnosti žaloby, když odvolatelka ručí solidárně, nehledě k tomu, že prvý soudce rovněž správným způsobem zjistil, že vymáhaná částka jest na spolužalovaném Antonínu M-ovi nedobytnou za nynějších poměrů a že by exekuce proti němu byla bezvýslednou.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalované firmy D. potud, že ji uznal povinnou zaplatiti žalobkyni 1079 Kč 35 h a to rukou společnou a nerozdílnou s druhým žalovaným Antonínem M-em, jinak žalobu proti firmě D. zamítl.
Důvody:
Není vytýkané zmatečnosti podle § 477 čís. 6 c. ř. s., poněvadž ve sporu nejde o nárok podle § 20 zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184.sb. z. a n., neboť žalobkyně nedomáhá, se žalobního nároku z důvodu, že dovolatelka Antonína M-a nepřihlásila k pojištění vůbec nebo že ho přihlásila po lhůtě § 11 uvedeného zákona teprve, když nastal pojistný případ, nýbrž proto, že žalovaná vydala mu neoprávněně lístek k lékaři v době, kdy již v zaměstnání u ní nebyl, vědouc, že jest zaměstnán jinde při dobývání pařezů. Nárok ten jest nárokem podle třicáté hlavy obecného občanského zákona, spory o ně nenáležejí ke příslušnosti mimořádných soudů zřízených podle shora uvedeného zákona, nýbrž před řádné soudy.
Dovolacímu soudu jest se omeziti na dovolání jen, pokud vytýká, že si žalobkyně sama škodu zavinila nebo spoluzavinila, že vymáhaný nárok není závazkem solidárním a že žaloba, jest předčasná, poněvadž se dovolatelka měla domáhali dříve nároku svého na Antonínu M-ovi, což dovolatelka uplatňovala již v odvolání a čím se zabýval již i soud odvolací. Pokud jde o otázku solidárnosti závazku a předčasnosti žaloby dovolací soud neshledal dovolání opodstatněným a stačí dovolatelku odkázati na dotyčné vývody napadeného rozsudku, které dovolací soud schvaluje a které vývody dovolání nebyly vyvráceny. Dovolání však nelze upříti oprávnění pokud vytýká, že si i dovolatelka škodu spoluzavinila. Dovolatelka jako nositelka nemocenského pojištění má vynaložiti potřebnou péči, by měla bezpečný přehled o svých pojištěncích a o okolnostech rozhodných pro posouzení nároků na ni vznášených a nároky ty přezkoumali. Takovou pro nárok Antonína M-a rozhodnou okolností byla poznámka dovolatelčina dílovedoucího na odhlášce došlé jí již 6. června 1929, tedy před vznesením nároku Antonína M-a, že tento pracuje u rolníka K-a. Z této poznámky bylo zřejmo, že Antonín M. nemá již nároku na žalobkyni nebo při nejmenším vznikaly nejvýš oprávněné pochybnosti o oprávněnosti jeho nároku, poněvadž by mu podle toho příslušel nárok proti zemědělské nemocenské pojišťovně (§ 25 a odst. (6) § 97 citovaného zákona) a bylo proto požadavkem náležité péče, aby žalobkyně ve svých záznamech si okolnost tu vyznačila takovým způsobem, aby ji při rozhodování o případném nároku nepřehlédla. Kdyby tak byla učinila, byla by musila ihned vykonali šetření a byla by zjistila skutečný stav. Této péče nemůže ji zbaviti ani značná práce spojená s evidencí velikého počtu pojištěnců. Nelze na dovolatelce při jejím styku se žalobkyni žádati větší přesnost a péči, než jakou vyvinula sama dovolatelka, a omluvili nedopatření této. Dovolatelka ovšem nemůže býti zproštěna zavinění vůbec, neboť jest rovněž nedbalostí, když dílovedoucí její, pověřený agendou nemocenského pojištění, vydal Antonínu M-ovi poukázku k lékaři věda, že po propuštění dovolatelkou pracoval u rolníka K-a. Zavinění obou stran jest přibližně stejné a proto jest dovolání ve příčině poloviny žalobního nároku odůvodněno a slušelo rozhodnouti, jak se stalo. Poněvadž druhý žalovaný Antonín M. byl již pravoplatně odsouzen k zaplacení celé zažalované částky, bylo nutno vyslovili solidárnost závazku dovolatelčina se závazkem M-ovým.

Citace:

Čís. 13568.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 611-613.