Čís. 13540.

Byla-li exekuce na základě výměru Úrazové pojišťovny dělnické odložena až do pravoplatného rozhodnutí o námitkách povinného ve smyslu § 35, druhý odstavec, ex. ř., je pro pokračování v exekuci rozhodné jen, zda tu jest pravoplatné rozhodnutí správního úřadu, jenž exekuční titul vydal, o námitkách povinného proti nároku z tohoto exekučního titulu, nikoli zda bylo pravoplatně rozhodnuto o námitkách proti exekučnímu titulu ve smyslu § 23 zák. o úr. poj. děl. Lhostejno, zda a kdy správní úřady při rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu titulu přihlížely také k okolnosti, v níž povinný v námitkách proti vymáhanému nároku spatřoval okolnost nárok zrušující, když pravoplatně nerozhodly, zda tyto námitky jsou odůvodněné čili nic.
(Rozh. ze dne 17. května 1934, R I 535/34.)
V exekuční věci Úrazové pojišťovny dělnické k vydobytí dlužných příspěvků bylo prodejní řízení odloženo až do pravoplatného rozhodnutí o námitkách podle § 35 ex. ř. Návrh na pokračování v prodejovém řízení odůvodňovala vymáhající věřitelka tím, že podle výměru ministerstva sociální péče ze dne 18. listopadu 1932 byly námitky dlužníka pravoplatně zamítnuty. Soud prvé stolice vyhověl návrhu na pokračování v prodejovém řízení. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Vyslovivši zásadní povinnost platiti příspěvky k úrazovému pojištění rozhodla Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze výměrem ze dne 15. dubna 1929 a zařadila dlužníkův podnik v úrazovém pojištění do nebezpečenské třídy VIII. a nebezpečenského procenta 33. Proti tomuto výměru podal povinný včas námitky, kterým vyhověl zemský úřad v Praze, jakožto druhá stolice, zrušil napadený výměr o pojistné povinnosti rozhodnutím ze dne 21. dubna 1931 a vyslovil, že podnik povinného nepodléhá úrazové pojistné povinnosti. Toto zásadní rozhodnutí je rozhodné pro všechny platební výměry o pojistných příspěvcích po tomto zásadním rozhodnutí vydané, takže, odpadla-li povinnost k úrazovému pojištění, odpadá též povinnost k placení vyměřených příspěvků, ježto neměly býti vyměřeny. V námitkách podle § 35 ex. ř. podaných dne 6. června 1930 tvrdil již povinný tuto okolnost zrušující exekuční titul, ježto tehdy zemský úřad nařídil doplnění a pak, jak shora uvedeno, zrušil exekuční titul, avšak o námitkách těch nebylo do dnešního dne vůbec věcně rozhodnuto a vymáhající strana zřejmě zaměňuje námitky podle § 23 úrazového zákona, které nemají odkladný účinek a kterých by se dlužník nemohl dovolávali u soudu ve svém ná- vrhu na odložení exekuce, s námitkami podle § 35 ex. ř. Ze spisů jest patrno, že v podání, kde žádal dlužník zrušení exekuce, po případě odklad, tvrdil, že podal námitky podle § 35 ex. ř. proti nároku, ježto jsou tu skutečnosti nárok zrušující, totiž rozhodnutí, zrušující výměr Úrazové pojišťovny dělnické v Praze. První soud pak usnesením ze dne 12. června 1930 prodej odložil do pravoplatného rozhodnutí o námitkách dlužníkových, tedy o námitkách podle § 35 ex. ř. Vymáhající strana předložila s návrhem na pokračování v exekučním řízení rozhodnutí ministerstva sociální péče ze dne 18. listopadu 1932. Tímto výměrem však není rozhodnuto pravoplatně o dlužníkových námitkách podle § 35 ex. ř., nýbrž pravoplatně rozhodnuto o výměru samém, jak plyne z vyjádření vymáhající strany z 22. července 1933. První soud neměl proto návrhu na pokračování v prodejovém řízení vyhověti, když z dokladu k žádosti připojeného nebylo patrno, že jde o pravoplatné rozhodnutí o námitkách podle § 35 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody stěžovatelčiny nemohou zvrátiti správné odůvodnění napadeného usnesení, že o námitkách povinného ve smyslu § 35 druhý odstavec ex. ř. nebylo dosud pravoplatně rozhodnuto, takže nenastala okolnost, na níž záviselo trvání pravoplatně povoleného odkladu exekučního výkonu. Stěžovatelka sama netvrdí, že o námitkách bylo již pravoplatně rozhodnuto, nýbrž má za to, že výměr ministerstva sociální péče ze dne 18. listopadu 1932, jímž byly zamítnuty námitky povinného proti platebnímu výměru, jest z doby pozdější než rozhodnutí soudu o odkladu a že byly tedy tomuto výměru vzaty za základ skutečnosti následující po rozhodnutí zemského úřadu ze dne 21. dubna 1931, jímž byl exekuční titul zrušen, »takže ve správním řízení bylo již k námitkám povinného i k výměru ze dne 21. dubna 1931 přihlíženo a byly shledány pro platnost pojistného bezvýznamnými«. Při tom stěžovatelka. přehlíží, že nejde tu o to, zda exekuční titul je pravoplatný a vykonatelný, nýbrž o to, zda tu jest pravoplatné rozhodnutí správního úřadu, jenž exekuční titul vydal, o námitkách povinného proti nároku z tohoto exekučního titulu ve smyslu § 35 ex. ř. a že pro pokračování v exekučním výkonu byla rozhodnou jen tato skutečnost a nikoliv, zda bylo pravoplatně rozhodnuto o námitkách povinného proti exekučnímu titulu ve smyslu § 23 zák. o úraz. poj. Je bez významu, zda a kdy správní úřady při rozhodnutí o námitkách proti exekučnímu titulu přihlížely i k okolnosti, v níž povinný, podávaje námitky proti vymáhanému nároku, spatřoval okolnost nárok zrušující, když pravoplatně nerozhodly, zda tyto námitky jsou odůvodněné čili nic.

Citace:

Čís. 13540.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 577-578.