Čís. 13336.

Rozvrh požárních náhrad, složených pojišťovnami k soudu podle § 1425 obč. zák., se děje v řízení nesporném.
Přibral-li první soud, rozvrhuje nejvyšší podáni za prodanou nemovitost, do rozvrhové podstaty i požární náhrady, jež byly k soudu složeny podle § 1425 obč. zák. pojišťovnami za shořelé stavení, a rozvrhl takto mezi hypotekární věřitele nejen nejvyšší podání, nýbrž i požární náhrady, aniž o zamýšleném postupu byli účastníci zvaní k rozvrhu nejvyššího podání zpraveni, byla tímto nezákonným postupem porušena zásada o nutnosti slyšeti účastníky před rozhodnutím (§ 41 písm. g) zák. čís. 100/31 sb. z. a n.) a řízení jest zmatečné.
(Rozh. ze dne 2. března 1934, R I 2/34.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně vydraženou nemovitost pojal soud prvé stolice do rozvrhově podstaty i požární náhrádý, jež složily pojišťovny podle § 1425 obč. zák. na soudě. Rekursní soud nevyhověl rekursu vymáhajícího věřitele.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů, jakož i řízení o rozvrhovém roku a vrátil věc prvému soudu, by, nářídě znovu rok k rozvrhu nejvyššího podání, po zákonu dále jednal a podle výsledku řízení nové rozvrhové usnesení vydal.
Důvody:
Usnesením ze dne 25., září 1933 byl ustanoven rok k rozvrhu nejvyššího podání 61000 Kč docíleného za nemovitosti zapsané ve vl. č. 240 pozemkové knihy pro katastrální obce B. Při rozvrhovém roku přibral však první soud do rozvrhové podstaty též požární náhrady, jež byly k soudu složeny podle § 1425 obč. zák. pojišťovnami za shořené stavení, pojišťovnou F. 4022 Kč a pojišťovnou C. 8490 Kč a rozvrhl takto mezi hypotekární věřitele nejen nejvyšší podání, nýbrž i tyto požární náhrady. O tom, že bude takto postupováno, že při rozvrhovém roku budou rozvrženy a věřitelům přikázány nejen nejvyšší podání za nemovitosti, nýbrž současně s ním i požární náhrady, nebyli účastníci zvaní k rozvrhu nejvyššího podání zpraveni, takže nemohli předem s okolností tou počítati a podle toho se zaříditi, a nebyl též, ač měl, poněvadž šlo, pokud jde o rozvrh požárních náhrad, o řízení nesporné, souhlas účastníků k postupu tomu předem vyžádán (§ 41 písm. g) zák. čís. 100/1931 sb. z. a n.). Právem proto vytýká stěžovatel tuto váhu jako zmatečnost, neboť hypotekární věřitelé nebyli takto o zamýšleném rozvrhu požárních náhrad za shořelé stavení vůbec vyrozumění a slyšeni, čímž se stalo, že stěžovatel nebyl účasten jednání o rozvrhu těchto náhrad a byla tímto nezákonným postupem porušena zásada o nutnosti slyšeti účastníky před rozhodnutím (§ 41 písm. g) zákona čís. 100/1931 sb. z. a n.). Při tom jest nerozhodno, že stěžovatel o rozvrhovém roku včas byl vyrozuměn, neboť právě obsah vyrozumění byl nedostatečným, an oznamoval jen rozvrh nejvyššího podání docíleného při exekuční dražbě, nikoli však rozvrh požárních náhrad, které ani nebyly předmětem exekučního řízení. (Nárok na jejich vydání z deposita byl ve prospěch stěžovatele zabaven teprve den po vydání rozvrhového usnesení ze dne 26. října 1933 usnesením okresního soudu v T. ze dne 27. října 1933.) Požární náhrady ani do exekuční podstaty nepatřily, byvše podle § 1425 obč. zák. složeny do soudní schránky, a mohlo se jejich rozdělení v řízení nesporném státi jen za souhlasu všech účastníků, který však nebyl ani v tomto případě vyžádán. Bylo proto zrušiti usnesení nižších soudů, jakož i provedené zmatečné rozvrhové řízení (§ 43 odst. (2) zákona čís. 100/1931 sb. z. a n.) a uložiti prvému soudu, by nařídil znova rozvrhový rok a podle jeho výsledků nové rozvrhové usnesení vydal (§ 43 odst (3) cit. zákona a rozh. 7329 sb. z. a n.).

Citace:

č. 13336. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 289-290.